Jojo, takto jsem se loučila s každoročním kurzem meditace vipassana v Polsku.
Tentokrát jsem si zopakovala speciální kratší (8 denní +2) satipatthana kurz. Tam se dělá totéž, jen to netrvá 10 dní (+2) a večer jsou trochu nudnější videa než na klasickém desetidenním kurzu. Goenka, promiň, ale podruhé už mi rozbor této Buddhovy rozpravy nepřišel tak zajímavý. :-)
Když byste se podívali na články z loňského prvního satipatthana kurzu ve Španělsku, zjistili byste, že číst původní text v pálí byl pro mé religionistické a jazykářské srdce ráj. Ale podruhé už to takový náboj nemělo.
K ČEMU JE ČÍST SÚTRU?? …
Marně vzpomínám, co nového mi pro praxi rozbor této sútry dal. Snad kromě toho, že Goenka zjevně chtěl ukázat, že meditační technika, kterou nás učí, se dá vyčíst v tomto základním záznamu Buddhova učení. (Sútry obsahují Buddhovy rozpravy.)
Dává tam zajímavé vysvětlení toho, jak chápe védaná (pocity) jeho tradice a jak ji mohou vnímat zase jiné tradice.
Asi mi teprve na tomto 2. kurzu došlo, že asi opravdu existují i jiné druhy vipassany. A dost zásadně odlišné.
Také jsem si vzpomněla, jak jsem vždy buddhistickou meditaci, i na základě buddhistických textů, které jsem na VŠ za studií religionistiky četla, vnímala opravdu spíš jak bdělost vůči tělu, myšlenkám a emočním stavům.
… A JAK SI JI GOENKOVA TRADICE INTERPRETUJE PO SVÉM
Dokud jsem nepřijela na první Goenkovu vipassanu, vůbec by mě nenapadlo řešit tělesné pocity. (No a zjevně nejsem sama, je to specialita jeho tradice.) Jako praktikují čchi kung, kde jsou tělesné pocity také zásadní součástí praxe, mi tento druh vipassany přijde geniální. Takže ladím s Goenkovým pojetím. :-)
Ze všeho nejdůležitější je vnímat tělesné pocity – s vyrovnanou myslí ovšem. S vědomím, že vše je aniččá, tj. pomíjivé.
Bez toho je bdělost jen povrchní a my nemáme přístup k moudrosti a ke svému nevědomí a jeho automatickým reakcím, které nám jen ubližují. Po tomto kurzu to asi lépe „doteklo“. :-)
Zajímavé rozhodně bylo připomenout si, jak analyticky Buddha ke svému učení přistupoval. Do detailů v sútře popisuje, jak se dobrat onomu vhledu, kým ve skutečnosti jsme. A to z mnoha stran – ze stran těla a jeho smyslových orgánů i ze strany mysli a jejích obsahů.
A když se vám podaří ustanovit bdělost tak, jak v sútře učí, dojdete osvobození. :-)
Problém ovšem jako vždy nastává s tím, že každý si tu sútru interpretuje po svém.
Základ každopádně zůstává – 4 pravdy a 8 dílná stezka a bdělost.
JAK SE DOBRAT ZÁKADNÍ PODMÍNCE 20 DENNÍHO KURZU – 2 HODINÁM MEDITACE DENNĚ?
To bylo základní téma, se kterým jsem na tento kurz jela. Podobně jako loni. :-)
Od loňska jsem se zlepšila. :-)
Na loňském kurzu jsem totiž objevila způsob, jak si ty hodinové meditace zamilovat. Já totiž opravdu nemám ráda ono je to práce, musíte tvrdě pracovat a meditovat. Je to asi dobré pro zápaďáky, kteří jsou zvyklí makat na výkon. A je to asi také dobré pro první desetidenní kurz, kde jste hození do něčeho, co je fakt náročné. A potřebujete často slyšet, že jste nepřijeli na relax, ale na hlubokou operaci, a že ideální je se do toho fakt opřít a těch 10 dní využít naplno.
Je to dobrá strategie pro samotné retreaty. Ale doma? Chcete fakt ještě před prací makat a po práci zase makat? Dělat něco, co vám má přinášet osvobození, ale přináší jen nudu a boj sám se sebou – se svými touhami a vzdory??
Spousta lidí je s tím asi ok a ty 2 hodiny denně takto meditují a ano, nacházejí i různé benefity, které to přináší. Ale já rozhodně nejsem ten typ. Už jen proto, že jako čchi kungová praktikující je mým cílem uvolnění a ne napětí a boj.
Jde tedy čchi kung a vipassana proti sobě??
Rozhodně si to nemyslím. Pracují na stejném principu – uvolňují to, co je uložené hluboko v těle a mysli, jdou na to přes pozorování těla a speciální druh bdělosti (vůči tělesným vjemům), který vnášejí do každodenního života a pohybu.
BOJ NENÍ NIC JINÉHO NEŽ VZDOR
A uvolnění není nic jiného, než rozpouštění vzdoru.
Mně se na tomto kurzu podařilo zase o kousek blíž přiblížit k tomu nevzdorovat. :-) Třeba dnešní ranní meditace byla právě díky tomu hlubší, s větší vyrovnaností. A fakt je, že jsem zvědavá na tu večerní. :-)
Těšíte se také na své zastavení – třeba jen několikaminutová? Nejen relaxační, ale trénující mysl, aby vnímala hlubší a jemnější aspekty dění. I na úrovni těla??
ZAPOMEŇTE NA BERLIČKU POZITIVNÍHO MYŠLENÍ
Tento kurz byl pro mě mnohem vážnější. Nechodila jsem po centru s tím přiblblým úsměvem, jak se mi obvykle hlavně během prvních dní anápány děje. Tentokrát to bylo jiné. Možná i proto, že jsem trénovala samostatnou meditaci ráno na pokoji a nechodila v šest ráno do haly na chanting.
Zatímco spousta lidí chanting nesnáší (fakt zní divně, já vím), já ho mám ráda. Hlavně závěrečný song, který zpívá Goenka s manželkou, mě vždy tak příjemně usměvavě naladil na nový den.
Dokonce si mi honilo hlavou, že mám přece mít klidnou mysl a vracet se z myšlenek zpět k objektu meditace. Jako by najednou i pozitivní myšlenky byly špatně. Taková ta radost, kterou si člověk přivolává příjemnými myšlenkami.
A bylo to zajímavé uvědomění – že v meditaci vlastně chodíme za myšlenky a radost necháváme vybublat právě díky onomu osvobození od myšlenek, tužeb a strachů a vzdorů, které umí produkovat. A hlavně – díky ponoření se do oné nejzazší pravdy, jak říká Goenka, nebo podstaty našeho bytí (jsem který jsem? :-)).
Naše podstata je totiž svobodná, nekonečná a radostná.
Nemusíme si ji tvořit myšlenkami ani žádnými speciálními technikami a praxemi.
Není divu, že se v Goenkově tradici s nedůvěrou na míchání jiných praxí s vipassanou. Zavírají cestu k této pravdě.
Na druhou stranu myšlenky se objevují stále, když nejsme zrovna v hluboké meditaci, a tělem pohybujeme také stále. A to, jak jím pohybujeme, si přidáváme různé stagnace v těle, nebo ubíráme. Všechna ta místečka v našich tělech, kde jsou uložené pozůstatky různých zkušeností a emocí. (Můžete se třeba mrknout na článek o emocích chycených v těle, na základě vědeckých zjištění Candace Pert.)
Samotné vipassanské pobyty pro pokročilejší studenty nabádají k neustálé bdělosti, při chůze, při jídle apod. Hluboké uvědomění toho, co se v mysli objevuje, jak to tam zůstává a jak to zase odchází. A samozřejmě jaké tělesné pocity (energetické projevy, nebo fyziologické pochody, chcete-li), takové vyladění přináší.
Teče to?? Nebo se někde stahujeme nebo dostáváme do napětí?
Je to úplně jako taoistická cesta vody – pozorujte a přeměňujte tím led na vodu a na páru. :-)
Jak si má člověk vybrat vipassanu, čchi kung nebo taoistickou cestu vody, když ve chvíli, kdy dělá vipassanu, nutně dělá i ty ostatní dvě věci??? :-)
JE POUZE JEDNA CESTA
Vzpomínám, jak jsem před prvním kurzem slíbila, že čchi kung dělat nebudu. A pak přišla praxe vipassany a já se musela smát – takže nemám dělat čchi kung??? A jak mám tedy meditovat podle Goenkových instrukcí a nedělat vlastně jednu velmi zajímavou čchi kungovou praxi, která v podstatě slouží k uvolnění toho, čemu Goenka říká sankháry), a reagovali jinak??? Vždyť je to totéž!
Jak Goenka a jeho asistující učitelé říkají – je pouze jedna cesta :-)
Jen asi myslí, že je to jen ta jejich. (Tedy ne asi, určitě si to myslí, protože žádné jiné už by neměli zkoušet a praktikovat, takže neznají, jak skutečně fungují.)
ODVOZ Z DOMU DO DOMU
Tento kurz byl jiný i tím, že jsem měla odvoz přímo od domu! To se neděje moc často, že do Polska na kurz jede někdo od nás autem. Přece jen, je potřeba rozumět anglicky kvůli meditačním instrukcím a domluvit se případně s manažerem kurzu a učitelem.
Ne všichni anglicky umí dost. :-)
Takže pokud byste chtěli využít samostatné pokoje a super polské centrum, klidně vám s angličtinou pomohu. :-) Stačí napsat. :-)
Párkrát jsem měla odvoz z Nymburka (vzal mě cestou z Prahy), ale většinou jsem přespávala ve Wroclawi cestou tam. Letos byla v plánu Poznaň, ale počasí to vidělo jinak. :-) V 38 stupních se mi krásy Poznaně nechtěli objevovat, tak jsem ubytování i odvoz autem zrušila, vrátila jsem se po pohřbu zpět do Brna s rodinou a využila odvoz z Brna.
Jeli jsme nakonec 4 – 2 Češi, 1 Dánka žijící v Rakousku a 1 Slovenka, kterou jsme nabírali cestou v Bohumíně. Mezinárodní osazenstvo.
Byla to super cesta, probrali jsme spoustu zajímavých věcí, člověk se dozví různé zkušenosti. Proč se člověk na vipassanu dal, kdy vlastně, kolik toho už za sebou má atd. (Všichni jsme byli pokročilí studenti, protože na satipatthána kurz musíte mít min. 3 desetidenní kurzy.)
SERVEROVSKÉ A JINÁ SETKÁNÍ
Na tento kurz jsem se obzvlášť těšila, protože jsem věděla, že tam jedou i další 4 lidé, se kterými jsem před 2 roky dobrovolničila! A kteří mou náročnou práci (manažerka kuchyně), které jsem se dlouho bránila ujmout, udělali mnohem snazší.
Vladimír – klučina z Rumunska, který si letos podobně jako tehdy udělal dvojkombinaci. Jeden kurz sedět a druhý dobrovolničit. (Jen tentokrát tam už není i jeho žena jako meditující.) Na toho jsem se těšila nejvíc, protože mi byl ohromnou oporou. Nemluvě o tom, že nám dělal super chai (a my nebyli tak unavení při práci v kuchyni), nebo že vyráběl různé koláče (a meditující včetně jeho ženy se měli obzvlášť dobře). A kdykoliv doma uklízím mopem, vzpomenu si, že to byl on, který mě to naučil. (Jo, s mopem jsem to do té doby neuměla a tam jsem objevila, jak je to super vychytávka.)
Zuzka – ta tehdy v Dhamma Pallava pracovala jako dlouhodobá dobrovolnice a odjížděla z centra o pár měsíců později. I ona mi byla velkou oporou. Pomohla nám první dny zorganizovat práci v kuchyni, ukázala, jak vše funguje. A později jsem ji poprosila, aby mi šla na meetingy tlumočit, protože většina osazenstva neuměla anglicky a mé češtině rozuměla tak napůl.
Evelyna a Agniezeszka – holčiny, které měly v kuchyni na starosti saláty, jídelnu i prádelnu. Tak nějak multifunkční, protože nás bylo dobrovolníků méně, než by byl ideál. Zodpovědné a s dobrými nápady. :-) Hlavně když se nám zkazil špenát a potřebovaly jsme nějakou náhradu. :-) Vzpomínaly jsme na to i teď.
Celkově to byla super parta, na kterou jsem se mohla spolehnout, že vše bude včas a ok. Občas si ve Whatsapp skupině napíšeme.
ZATMĚNÍ SLUNCE
Pár slov jsem tam prohodila i s manažerkou kurzu (žila pár let v Praze), další Polkou (která zas žije ve Španělsku a na svůj první kurz přišla s velkými problémy), s paní, která se starala o zahradu a pak také s mladou Němkou, která se potajmu vyplížila podívat na zatmění slunce, a já jí viděla a přesně jsem tušila, oč jde.
Říkala jsem si sama, že bych ho ráda viděla, jenže bylo jasné, že nemáme šanci. Za prvé v tu stejnou dobu bylo večerní promítání výkladu satipatthána sútry. Za druhé, slunce bylo hodně nízko a kolem centra jsou stromy. Z naší ženské strany rozhodně nebyla šance něco vidět. Možná víc za jezírkem. Kdo ví.
Nešla jsem to zjišťovat a holčina prý tedy fakt nic neviděla.
CO BUDE DÁL?
Příští rok bych ráda na 20 denní kurz, ale i kdyby se mi podařilo tu pravidelnou meditaci splnit, nejsem si jistá, že se na ten letní kurz dostanu. Přihlášky se podávají celkem brzy a to já nestihnu. Je možné, že kurz už bude plný, až se budu hlásit. Uvidíme.
20 denní kurzy jsou obvykle dostupné v tu dobu hlavně v Indii, tam je asi hodně center, takže zájemci si své místečko najdou. V Evropě je to horší. Pro mě padá v úvahu asi jen Polsko nebo Velká Británie.
Uvidíme. Vždycky se mohu hlásit na další desetidenní.
Letos poprvé proběhne i zimní kurz v Čechách (kousek od Prahy). Do Polska už Češi hromadně zjevně jezdit nebudou. Takže teď je možné absolvovat kurz v češtině v zimě i v létě. A nově bude na začátku příštího roku i kurz na Slovensku!
Svůj ideální termín si můžete najít na dhamma.org
Já se ale budu dál vracet co nejčastěji do polské Dhamma Pallava, protože to centrum (a ty samostatné pokoje) prostě miluju!
Kdo si netroufáte s angličtinou, klidně pomohu. :-)
Učitelé jsou beztak jen anglicky mluvící (někdy německy) a když nechcete, aby vám někdo překládal individuálnější rozhovor…
Přehled zkušeností z předešlých kurzů (nejen mých) najdete zde. Pokud byste vipassanu někdy chtěli absolvovat, najdete tam i praktické tipy, s čím počítat a jak se připravit. Kurz doporučuju všem, co neměli vážnější psychické problémy (psychózy, antidepresiva apod.). Samotní organizátoři se na to ptají a na kurz je většinou nepouštějí, protože se mohou vyplavit různé věci a učitelé nejsou psychiatři a psychoterapeuté.