Ano, je to už 20 let, co jsem vdaná. Šťastně vdaná. :-) Byť samozřejmě vše není vždy zalité sluncem, ani jeden z nás není ten dokonalý partner – ale lidi, právě to si myslím, může být klíč ke spokojenému partnerství! Když jsou si oba ochotní přiznat, že nejsou dokonalí, neočekávat nemožné, odpouštět.
Prostě milovat. :-)
Odpadají spory. Odpadají snahy druhého nějak měnit a do něčeho tlačit.
Primární je ovšem výběr takového partnera, jehož nedokonalosti vám nedělají ze života peklo. :-)
20. výročí jsme oslavili – no, kde jinde než opět v Karlových varech na festivalu!
Tento týden byl tedy o lásce (však máme element OHEŇ), ale také o tomto tématu týdne – o energii. (Viz článek tohoto týdne.) Koho zajímá, jak to na takovém festivalu chodí, nebo jaké filmy tak můžete vidět (a zda by vás takový festival bavil), čtěte dál. Nebo přeskakujte. Však to nejdůležitější je vždy tučně. :-)
PŘEDVATEBNÍ CESTA NA 40. ROČNÍK FILMOVÉHO FESTIVALU
To byla taková náhodička. Na festivalu jsme už jednou předtím byli. Klasika – stanové městečko. Nebylo to špatné. Tak jsme vyrazili znovu – tentokrát do autokempu Březová. To už jsem byla pár měsíců těhotná a bylo to pár týdnů před červencovou svatbou.
Taková svatební cesta do Karlových Varů (ne do Jiljí). :-)
Vzpomínám nejvíc na to, jak jsme někdy chodívali i pěšky do Varů (jinak tam zajíždí i festivalový autobus). Cítila jsem se i v těhotenství dobře. :-)
Manžela jsem pak ještě párkrát lákala na festival znovu, ale vypadalo to spíš, že tam jednou vyrazím se spolužačkou, se kterou jsme tam jezdívaly předtím. Až jednou jsem prohodila, že kamarádka slaví 20. výročí a že bychom ho mohli tedy oslavit taky! Co takhle ty Karlovy vary zopakovat!! :-)
Tentokrát přikývl!
A protože dcera tam tehdy s námi byla taky (byť ještě nenarozená), udělali jsme si společný výlet. Původně jsem s myslela opět na autokemp, ale podle webu se za těch 20 let nijak nezměnil. :-) A tak jsme svůj pobyt upgradovali. :-)))
Nakonec jsme našli super místečko nad Městským divadlem v apartmánu s kuchyňkou.
Doporučuju!
Kousek od Vřídla. Jen ten kopec. Tu ulici měli přejmenovat z Kolmá na Strmá. :-)))
A JAK TO BYLO S FILMY?
S online vyřízenou akreditací jsme měli nárok na 3 filmy denně. (Kdo si vystál frontu bez lístku, mohl mít i filmů víc.) Těch front jsme stáli docela dost i na nárokové filmy – kdo si chce sám vybrat pro sebe to nejlepší místo, ať přijde na místo cca 25-30 minut předem. (Sedačky nejsou prý kromě Velkého sálu číslované.)
V 7 hodin ráno probíhal lov na lístky. :-)
A není divu, kdo neměl aplikaci, když ještě nebyl v KV a myslel si, že prostě přijede a na nějaké filmy půjde, tak mohl počítat jen s tím, že už na výběr moc mít nebude. Půlnoční filmy celkem byly. :-)
Vzhledem k tomu, že jsme byli 3, museli jsme lovit lístky ve dvou aplikacích (naráz šlo rezervovat jen 2 lístky naráz), takže se nám poslední den stalo, že dceři lístek vyšel a nám dvěma ne.
A ty strategie večer předtím!
- Jaké filmy chceš vidět?
- Jaké máš jako prioritu? To jest – které filmy budeme rezervovat jako první?? (S tím, že cokoliv se bude rezervovat v 2. vlně, už v aplikaci dostupné nebude..)
- Jaké filmy a v jakém pořadí budeme rezervovat v 2. vlně??
- A vůbec – domluvíme se na nějakých 3 filmech všichni 3 dohromady???
Navíc filmy se nesmí krýt. A musíte být schopní dojít z jednoho kina do druhého, přičemž někdy jsou dost daleko od sebe!
KUPODIVU JSME SE VŽDY DOMLUVILI NA STEJNÝCH 3 FILMECH!
Zajímavé takhle při výročí bylo, že jsme se vždy domluvili na 3 filmech, na které chceme jít společně. Některé jsme obětovali, protože ho třeba dávali ještě druhý den. A navíc jsme věděli, že šance, že se na ně dostaneme, není úplně velká.
A ano, vždy jsme dostali jen 2 lístky.
(Což se řešilo tak, že někdo prostě na 1 film nešel, protože pro něj nebyla priorita. Manžel si místo jednoho filmu třeba užil koncert Rozálie a moc si to pochvaloval!)
Jen dcera ulovila poslední den 3. A protože jsme už byli v KV, seběhla jsem z našeho strategického ubytování k hotelu Pupp ke dvěma kasám a tam si vystála hodinovou frontu na lístky pro nás dva. (Byly!!)
Nakonec jsme díky tomu všichni 3 viděli jediný oceněný film z toho všeho, co jsme viděli. :-)
KAŽDÉMU SE HOLT LÍBÍ NĚCO JINÉHO
Shodli jsme se na 3 filmech, které chceme vidět.
Ale už jsme se neshodli často na tom, které filmy se nám líbili.
Everybody Digs Bill Evans:
Večerní film, na který jsem šla jen já s manželem. (Dcera užívala youtube na pokoji a byla spokojená). Poté, co jsem pojedla cestou do KV kinedryl, jsem měla co dělat, abych tam neusínala. Film byl trochu jiný, než jsme oba očekávali. Ale líbil se nám oběma. Hlavně výtvarné zpracování. A ano, jazz máme rádi oba, takže jsme se dozvěděli něco o tomto významném jazzovém autorovi a interpretovi. Manžel se navíc shlédl v Evansově otci – a plánuje na důchod taky pěkně zahrádkařit. (Což ostatně už stejně děláme oba. Já už vypěstovala své první 4 okurky!!)
Imagina – krátké filmy II:
Film, který jsem viděla jen já s dcerou, zatímco manžel si užíval koncert Rozálie. Ale i my jsme byly moc spokojené. Šlo o pásmo několika filmů, některé byly zajímavější, některé nudnější, ale hlavně byly všechny krátké. :-) Zajímavé byly i debaty s některými z autorů. Asi největší ohlas vzbudila česká legrační Volklore. Za mě jsem pak byla trochu zklamaná z toho, že to, čemu mi přišlo, že se ve filmu paroduje, chce víc věnovat. (To jest móda, sociální sítě apod.) Asi jsem to celé blbě pochopila. :-) Moc se mi líbilo Diorama Benátek (výtvarně i myšlenkou). A hodně jsme se pobavily nad Zmizením. (Jo, ten oranžový stan!!! Fakt asi tam tedy lidi zmizeli. A bude se tam něco dít?? A hele, objevil se tam pes!) No a je vidět, že dcera vystudovala střední uměleckou školu. Její pohledy na filmy z toho uměleckého hlediska byly velmi zajímavé.
Pět let a čtyři měsíce:
Film, který chtěl vidět hlavně manžel. Nakonec jím byl trochu zklamaný – přece jen měl jiná očekávání. Za mě se tento film táááááhl podobně jako Evens, jen býl méně zajímavě natočený. Ale shodli jsme se na tom, že na festivalu bývá zajímavé už jen to, že vidíte filmy z různých států, a nahlížíte do reakcí filmařů na různé události v té které zemi. Tento film reflektoval historii žen, které zasvětily život pátrání po více jak 120 000 lidech, kteří zmizeli během let konfliktů v Kolumbii. Matky, manželky, dcery – prohledávají masové hroby. A dvě hrdinky tohoto filmu platí velkou sumu peněz, aby si mohly promluvit s mrtvými.
Není to jediný film z latinskoamerické provenience, který pracuje s myšlenkou duchů.
Já bych byla ráda za závěr, který by ukázal, že opravdu jejich syn zemřel tak, jak ten mrtvý říkal, a že ten mrtvý byl opravdový mrtvý. Ale to bych asi chtěla po filmaři, aby zároveň potvrdil, že duchové existují.
A NĚKDY SE TO ČLOVĚKU ROZLEŽÍ V HLAVĚ
Bylo to takové Rosemary má děťátko. Znáte?
Zrozen z temnoty:
Půlnoční film. Musela jsem se k němu trochu dospat a před nástupem do kina si dát ceremoniální kakao, aby mě trochu nakoplo. Takže konečně jsem v kině neusínala, kdykoliv jsem na chvilku zavřela oči! No, ono to snad ani u tohoto filmu nešlo, protože to bylo zajímavé, napínavé i vtipné. Manželovi to původně přišlo jako největší blbost na světě, ale my s dcerou jsme byly nadšené. Bylo to úžasně absurdní mytologické vyprávění o ženě, která porodila trolla. A bylo to dost hororové. Závěr byl dost překvapivý. Jo a jednu z rolí tohoto finsko-anglického filmu hrál postarší Ron Weasley. :-) Milé překvapení. Manželovi se původní negativní hodnocení nakonec rozleželo v hlavě. Přece jen, bylo to na něj asi moc šílené. :-))
Spalovna:
Toto se nerozleželo v hlavě ani jemu, ani mně. :-) Dcera to měla jako prioritu a film se jí líbil. (Pravda, byl to vlastně druhý film, který dostal nějaké ocenění od poroty.) Za mě naprosto nejhorší film, co jsme tam viděli, a zachraňuje ho opět jen to, že člověk zase nahlédne do toho, jak to chodí v Japonsku, byť z anime toho třeba hodně tuším. Byla jsi ve třídě? Jo. Chce se ti spát? Jo. Tak se vyspi. A desetiletá protagonistka, zdá se, snad celou školní docházku prospí. :-) Zatímco jiné z těch filmů, které se vyžívaly jen v dlouhých záběrech bez dialogů, měly nějakou myšlenku, u tohoto filmu jsem žádnou nenašla.
Kamioňáci:
To se líbilo snad jen mně. :-) Taky jsem to měla mezi oblíbenými filmy – myslela jsem si, že se zaseknou někde v argentinských horách (vycházela jsem z krásné foto) a bude se tam něco řešit. Ale nakonec to byla jen taková freska bez pointy o životě argentinských kamioňáků. Další z filmů, který mohl být za mě kratší. Ale kde se ještě něco dozvím o životě argentinských kamioňáků? :-) Takže to bylo zajímavé a to mi stačí.
OCENĚNÝ FILM, KTERÝ BYL FAKT DOBRÝ, ALE ZNOVU HO VIDĚT NECHCI
Festivalové filmy jsou často filmy, které nějakým způsobem reagují na společenské dění. Tento film reagoval na vzrůstající násilí a šikanu mezi mládeží. Tentokrát srbskou. Ale máte to jedno. Ono je to asi všude stejné. Manžel tvrdívá, že on ji zažil a nic mu to neudělalo. Když jsem mu vyprávěla o tom, co zažila dcera na základce, chtěl to hned jít ještě i x let poté řešit. (Jako by to teď dceři nějak pomohlo. Pro ni bylo nejlepší, že odtamtud vypadla ještě v průběhu 9. třídy, hned jak se dostala na uměleckou střední a nastoupila na individuálnější plán.)
Takže ano, mně osobně se ten film rozhodně dotýkal. To, jak něco školním dětem říkáte, ale oni vás ignorují. Nebo jak jedna z hlavních protagonistek, protáhne do autobusu svého přítele a ještě ho s gustem sleduje, jak týrá jejího spolužáka. To, jak škola všechno tutlá.
Závěr byl otevřený, ale celkem jasný.
POJEDEME ZAS?
Manžel díky této oslavě 20. výročí od svatby zjistil, že je vlastně fajn jezdit společně na pár dní na festival. :-) My málokdy trávíme dovolenou společně – on má tramp a hory, já zas meditační pobyt nebo kdysi s mámou a dcerou moře (on nesnáší vodu). Jediná společná dovolená je jen ta během jarních prázdnin s partou na horách. :-)
A tak jsem ráda, že se mu na festivalu líbilo. Že kroutil hlavou nad tím, proč k tomu ty roky přistupoval tak skepticky. Já si to užila velmi – včetně festivalového Red Carpet Drinku. :-) Cucala jsem a sledovala kvíz s Klukem z Prahy. :-)))
Takže ano, příští rok míříme do Varů zas a doufejme zase do stejného ubytování!
Čekají nás zase jiné výlety do okolí (nějaká ta další rozhledna a tak.)
A opět dramatické lovení filmů v 7 hodin ráno (případně v 8 u pokladny).