Proměnit svůj týden v něco mimořádného…

… se nám může podařit kdykoliv. Stačí se správně rozhodnout. Jedno jediné rozhodnutí může náš život proměnit. Můžeme se rozhodnout věnovat se víc tomu, co nás už nějakou dobu láká – začít cvičit, nebo jíst zdravěji, věnovat se cizímu jazyku, nebo si vybrat dovolenou svých snů. I kdybychom to zvládli udělat 1x týdně, o tenhle krůček jsme proměnili svůj týden, tj. svůj život v něco, co nám přináší do života o něco víc radosti. No není i to snad mimořádné? 

rozhodnout se změnit si životPro mě je tento týden mimořádný jedním mimořádným rozhodnutím. Motám se kolem něj už pár let. Vždycky říkám: „Jo, už to mám”… a pak zjistím, že to byl jen maličký krůček. Ale i za něj jsem vděčná.

Protože to jednotlivé krůčky, byť se třeba ve vodě a větru nakonec jako nedůležité rozplynou, vedou k tomu bezbřehému oceánu. Protože odloupávají ty jednotlivé vrstvy toho, co mi kdy bránilo se skutečně rozhodnout – máme v sobě tolik strachu. Tolik nepochopení. Tolik věcí, kterých se držíme zuby nehty, protože v sobě máme tolik strachu a tolik nepochopení!

Držíme se toho, co nám štěstí nepřináší, a odmítáme se mu otevřít. Chováme se někdy fakt hloupě :-) 

 

Musíš se rozhodnout

Tahle slova jsem slyšela za uplynulé 4 roky mnohokrát. Za uplynulé cca 2 týdny nespočtukrát (tématy týdne v projektu STROM ŠTĚSTÍ bylo minulý týden EGO a tento týden NĚCO, OČ SE MOHU OPŘÍT). Na každou mou námitku (výmluvu), proč to či ono nejde, protože se bojím toho či onoho, jsem slyšela „Prostě se musíš rozhodnout”. Věděla jsem, že jsou pravdivá – když se rozhodnete, že to nevzdáte, že sám sebe nezradíte, co Vám ještě může stát v cestě?? Ale co ti žraloci v tom oceánu???

Zajímavé je, že právě tento týden jsem si na žraloky vzpomněla. Pochopila jsem, proč jsem minulý víkend viděla dvakrát ten film Surfařka, podle skutečných událostí (o profi surfařce, která se vrátila na prkno a vyhrávala i poté, co přišla po útoku žraloka o ruku). Proč jsem se poprvé tak divně čílila, že ho nemůžu dokoukat. Ta její odpověď na otázku, jestli by chtěla, aby se ten úraz nestal, mě dojala. Prý ne, prý může s jednou rukou obejmout víc lidí, než by kdy dokázala s oběma…

  • Ano, říká se, že člověka nepotká větší překážka, než kterou zvládne.
  • Říká se, že neštěstí je větší učitel, než štěstí (a že trápení je dar, jak jsem ostatně zažila a napsala o tom celý ebook :-))
  • A já osobně vím, co od Života chci a co on chce proto po mně.

Je snazší se rozhodnout, když víme přesně, proč to děláme

Celý týden postupně sepisuju nápady, které mi chodí:

  • Proč vlastně chci jít tou cestou, která se mi už před mnoha lety otevřela, ale já stále tak nějak kroužím kolem a ne a ne do toho Jiného světa opravdu oběma nohama vstoupit a zavřít za sebou dveře. Po čem to z hloubi duše toužím?
  • Co o té cestě už všechno vím?
  • Vím, že pro mě žádná jiná cesta nikdy nebude uspokojivá? A vím to natolik, že do té brány opravdu vstoupím? (Tak trochu mi to připomíná jednu z fází Mimoňské cesty, jak o ní píšu v kurzu a v knížce Žít je umění milovat.)
  • Co mi brání se rozhodnout? Čeho se bojím a co mi v takových chvílích dokáže pomáhat? Co všechno jsem se za ta léta naučila? Kde všude jsem při těch krůčcích, které byly náročné, hledala oporu? A kde jsem ji nacházela??

Koupila jsem si takový malý zápisníček s růží – ta totiž krásně symbolizuje tuhle cestu. Je krásná, je lákavá, ale člověk musí být bdělý, protože má své trny. Pár vět v něm pro mě může být připomínkou toho, co chci a proč, ať se děje cokoliv.

Já už si to totiž vyzkoušela – jsou okamžiky, kdy člověk potřebuje mít po ruce ten záchranný kruh :-)

Když už člověk zvládne i tu stručnou symboliku (viz e-knížka Žít je umění milovat – záchranný kruh ve chvílích nejistoty), může jít úplně na dřeň a mít jen pár vět, které mu tím záchranným kruhem jsou :-) Však to znáte, když je nejhůř a potřebujete v sobě najít sílu se rozhodnout zůstat s tím, co je pro Vás nesnesitelné, neobrátit se agresivně ani sám proti sobě, ale ani proti druhému (a ono proniknout za tenhle zažraný dualismus fakt není snadné!), opravdu není čas říct: „Sorry, já si musím jít přečíst támhleten záchranný kruh ve chvílích nejistoty.” :-)

Najít něco, oč se můžeme opřít

Probrala jsem se dary, které jsem od Života kdy dostala. Některé mi v době, kdy jsem je prožívala, nepřišly zrovna jako dary. Dlouho jsem se s některými věcmi vyrovnávala – měla jsem na Život pifku, že mě v tom nechal samotnou. A přitom jsem byla jen tak malá a slepá – nenechal. Jen nabízel pomoc jinak, než jak jsem ji vyhlížela.

Jako bych chtěla záchrannou loď a on mi házel klacky pod nohy. Ale ony to byly klacky, ze kterých jsem si mohla postavit vor!

Má zkušenost za téměř 50 let mého života zní:

Když vyjádřím přání, začne se mi plnit, i když často ne tak, jak bych si představovala. Když potřebuju pomoc, objeví se jí nespočet. Má cesta do Egypta, má cesta do Izraele, má cesta na Srí Lanku, mé usídlení v Brně. Všechno to byly dary, za které jsem vděčná. Je to jako když Vám někdo věnuje ten úsměv na rtech. Jak nebýt vděčný??

 

 

Něco, zač můžeme být vděční a díky tomu vděku v sobě najít důvěru a odvahu

I tento týden jsem objevovala vděk…

Například jsem procházela videa z březnového semináře čchi kungu ve stylu Orel v hnízdě. Pavel Simon, hlavní instruktor, mi připomněl, že mi je posílal (já na to úplně zapomněla) a že je potřebuje co nejdříve zpracovat, aby je mohl dát studentům na web. Sama jsem na tom semináři nebyla. A pak jsem několik hodin sledovala našeho mistra, jak vypráví o cestě duchovního bojovníka a jak odvážné je se pro takovou cestu rozhodnout. Být bdělý a otevřený k tomu, co je. Však si to zkuste :-) I za tenhle impulz jsem vděčná.

A za sobotní možnost vyzkoušet jemnou Aromatouch terapii s esenciálními oleji Doterra. Stále ještě celá voním :-) Měla jsem možnost být figurantkou u Marušky v jejím centru Osvoboď se, která tuhle terapii nabízí – víc info si můžete najít ZDE. To, jak silně reaguju na vůně, jsem zjistila na zvukové koupeli (paradoxně z celé zvukové terapie pro mě právě ta vůně byla nejsilnějším zážitkem). Ale jestliže zvuková terapie mi v dané chvíli pomohla se vrátit víc sama k sobě, ale ty blokády, o kterých vím, neodstranila, tentokrát vnímám, že jeden z olejů na tu nejsilnější blokádu, kterou mám, působí už druhým dnem :-)

A hlavně – zjistila jsem, jak moc potřebuju jemný dotyk (to asi všichni). Chodím pravidelně na masáže a moc si je pochvaluju. Mám ráda i takové ty razantnější techniky. Dokonce vzpomínám, jak mi jemnější ajurvédská masáž na Srí Lance přišla tak trochu spíš jako lechtání :-) Ale tohle pro mě zcela jistě bude důležitý doplněk. Rozhodně pro mě bude Aromatouch jedna z důležitých technik…

A jaký byl pro Vás tento týden? Proměnili jste ho nějakým rozhodnutím v něco mimořádného? Probrali jste se dary, které jste od Života dostali, a třeba jste také zjistili, že ty klacky byly vlastně oním základem voru? :-) Našli jste něco, oč se můžete opřít, když je nejhůř?? Pokud ještě ne, stále máte čas dát svému životu něco mimořádného a objevit v sobě vděčnost a sílu. Kdo by je ostatně odmítal?? :-)


Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Jde o shrnutí týdne věnovaného tématu NĚCO, OČ SE MOHU OPŘÍT v rámci elementu DŘEVO. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní svobodu a díky ní tvořivost a schopnost se správně rozhodovat. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Chcete se do projektu přidat také a každý týden dostávat ten svůj plánovač/motivovač s tématem a mottem týdne a začít sledovat, co to udělá zase pro změnu s Vámi?? No problem :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ 2018 – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *