Jak všechny ty teorie, kterých je duchovní literatura plná, převést do praxe??

A je to vůbec možné??

Opět jsem narazila na takové to rčení o duchovňáckých teoriích, které jsou jen na papíře, ale život je o něčem jiném.

Hmm, chápu tohle znechucení nároky, které duchovní literatura na člověka, jak se zdá, klade.

Často to totiž skončí u toho, že si člověk, který se touto cestou vydá, o sobě začne myslet, že je k ničemu, když se ne a ne přestat trápit tím či oním. Nebo si začne myslet o druhých, že jsou k ničemu a „málo duchovní“, pokud si dovolí nechovat se sluníčkově. Například dají najevo svůj hněv nebo svoje zklamání.

Duchovní poučka totiž říká, že nemáme nic očekávat a pak nebudeme zklamaní. Jenže to se snadno řekne (nebo napíše), ale mnohem hůř udělá. Máme se tedy na to vykašlat, rochnit se dál ve svých emocích, dál si hýčkat si své představy o tom, co BY MĚLO být a jak BY SE lidé měli chovat??

Nebo se ty duchovní teorie dají nějak převést do praxe?

Možná je na čase odložit hltání jedné knížky za druhou a obcházení jednoho kurzu za druhým a udělat něco velmi jednoduchého. Přestat konečně hledat a teoretizovat :-) 

  1. V prvé řadě potřebujete vlastní zkušenost. To, že Vy to tak nevnímáte a neprožíváte, neznamená automaticky, že to není pravda. Svědčí to pouze o tom, že ještě nemáte tu zkušenost.
  2. V druhé řadě potřebujete zvolnit. Přestat soudit sebe, že ji nemáte, a podezírat ostatní, že Vám kecají :-) A přestat sami sobě podrážet nohy představou, že na Vás v tom duchovním světě čeká jen pohodička a klídek. Že už se nikdy nenaštvete a už nikdy nebudete tiše štkát do polštáře.
  3. A v neposlední řadě potřebujete pravidelnou praxi.

Je to jako studium cizího jazyka.

 

Jak jinak se chcete naučit používat AUTOMATICKY jiný způsob vyjádření sebe sama, než pravidelným opakováním? Jako lektorka angličtiny to vidím tak často. Je velmi těžké překlopit se z jednoho způsobu vyjadřování do druhého. Zatvrzele Vás nenapadají ta správná slova. Nemůžete si zvyknout na zcela jiné řazení slov do vět. Pořád přemýšlíte v češtině a ne a ne pochopit, že cizí jazyk neznamená jen cizí slova a gramatiku, ale jiný úhel pohledu na svět.

A v tom duchovním světě je to velmi podobné. Potřebujeme se naučit od základu proměnit to, nač jsme si za ta dlouhá léta zvykli. Naučili jsme se svět poměřovat na základě pravidel a zkušeností, které nám vštípil život. Naučili jsme se nějak vnímat svou zkušenosti a nějak na ni reagovat.

Jak dlouho Vám ale trvá, než se naučíte alespoň domluvit cizím jazykem?

Jak dlouho Vám trvá, než proniknete hlouběji do jeho struktury?

Jak dlouhá Vám trvá, než je Vám cizí jazyk natolik vlastní, že se musíte zamyslet nad tím, jestli jste daná slova, danou píseň, nebo daný film viděli v češtině nebo v originále??

Kolik času jazyku denně nebo týdně věnujete a jak velké pokroky děláte?

Myslíte si, že člověk, který je stále ještě ponořen do češtiny, může mít v cizím prostředí stejnou zkušenost jako člověk, který jazyk té země umí? Znáte to? Onu jistotu, že se dokážete domluvit, když bude potřeba? Radost, když si s místními popovídáte jejich vlastním  jazykem u košerí (v Káhiře), u sendviče (v Londýně) nebo u churros s čokoládou (v Granadě)?

Myslíte, že je řešením se na to prostě vyprdnout, když Vám to ještě nejde a tuhle zkušenost v cizině neprožíváte??  Nebo myslíte, že i po letech studia budete mluvit jako rodilý mluvčí a už nikdy nebudete hledat ta správná slova a dělat gramatické boty z nepozornosti?? 

Nedávno jsem se vrátila po cca 20 letech k francouzštině, ve které jsem si kdysi povídala se známými, psala jsem v ní esej a dělala jsem z ní na VŠ zkoušku. Úspěšně. A jaká byla má zkušenost, když jsem si pustila anglicko-francouzské duolingo (znáte ten online program zdarma na výuku jazyků)? No, neprošla jsem ani základy :-))

Základem úspěchu, ať již v jazycích, nebo na duchovní cestě, je pravidelné opakování!

A neusínat na vavřínech. Z těch bažin (neznalostí) se pak člověk sice zpět hrabe rychleji, než když nikdy nic nedělal, ale nemůže si myslet, že když ztratí kontakt, tak o nic důležitého nepřijde…

Když dělám čchi kung, často říkávám, že je to jako přeučovat se základní věci:

  • Učíme se znovu stát tak, abychom tělo zatěžovali co nejméně a dovolili mu se co nejvíce uvolnit. A nasávat. Doslova :-) (Bavíme se o energii, samozřejmě). Máte Vy tu zkušenost? A co zkušenost stability, kterou nám země dává?
  • Učíme se znovu hýbat tak, abychom v sobě objevili tu zkušenost lehkosti. Pohybu bez úsilí. Uvolnění. Abychom tou energií co nejméně plýtvali. Máte Vy tu zkušenost?
  • Učíme se znovu používat mysl tak, abychom v sobě objevili zkušenost klidu. Abychom nahlédli pod povrch všech těch myšlenek a emocí, které v nás víří, až nás často vyvedou zcela z míry. Máte Vy tuhle zkušenost?

Pokud tu zkušenost máte, je to super. Víte, že to ve Vás je. Víte, k čemu se vracet :-) Je to jako vracet se po 20 letech k francouzštině – je to mnohem snazší, než když v sobě všechna ta slovíčka a gramatiku někde nemáte :-)

Pokud tu zkušenost nemáte, neznamená to, že jste nějací méněcenní (a já nějak vícecenná či co :-)). Znamená to jen jedno jediné – nemáte tu zkušenost, protože jste se ji neučili objevovat. A pokud učili, nevydrželi jste u toho. Já cvičím orlí čchi kung už cca 9 let a už předtím jsem se čchi kungu (inspirovanému 5 elementy) věnovala. A jakou mi tahle léta dala zkušenost??

Kdybych cvičila pravidelněji a vytrvaleji, byla bych v tom Jiném světě ponořená mnohem hlouběji :-)

Na té duchovní cestě je ideální mít něco, co Vám k oné pravidelnosti pomáhá.

Jsou lidé, kteří životem jdou jen tak nazdařbůh. Kam je to foukne, tam se otočí. Pak jsou lidé, kteří mají nějaký ten plán, nějaký svůj sen, a toho se drží zuby nehty. Někdy do takové míry, že si mnohdy ani nevšimnou, že buší do zavřených kašírovaných dveří, za kterými je pevná zeď. K této intuici totiž pod nadvládou svého zabejčeného Ega ztratili přístup.

Může se nám zdát, že duchovní cesta má být spontánní. Říká se, že cesta je cíl. A že máme žít v přítomnosti. To všechno je pravda, ale víme, co ještě je pravda a že v Jiném světě se i dvě zdánlivě protichůdná tvrzení nevyvracejí, ale doplňují?? 

I duchovní cesta potřebuje svůj směr, kterého se drží, a svou vytrvalost. Jinak se z ní stane jen paběrkování nejrůznějších přístupů a knih. Ale k čemu je nám, že si odškrtneme zas další seminář nebo další knihu, pokud se do toho, co jsme se díky nim naučili, neponoříme hlouběji? Nebo pokud si na to vzpomeneme, až když se budeme zase cítit pod psa??

Co mně osobně pomáhá proměňovat teorie v praxi a podpořit sama sebe v pravidelném učení

Ráda se podělím. Uvidíme, třeba Vás inspiruji k něčemu podobnému:

  • Když mně bylo nejhůř, měla jsem oporu v člověku, který mě k pravidelné praxi motivoval. Neuvěřitelně mi to pomáhalo. Když jsem sama začala orlí čchi kung učit, ty pravidelné lekce pro mě byly někdy záchranou, protože mě udržovaly na té hladině větší vnitřní pohody. Podobně jako nás pravidelné lekce cizího jazyka udržují nad hladinou oné zkušenosti „a sakra, je to blbý, nic se nedaří”.
  • Můj blog mi už dlouhá léta pomáhá učit se vnímat to, co se děje pod povrchem dění. Pomáhá mi odhalovat symboliku, která se za mými zkušenostmi (někdy dost náročnými), skrývá. Nutí mě pravidelně nechat rozjet své prsty po klávesnici a sledovat, co ze mě zase vyleze :-)) Co díky tomu pochopím, kam mě to nasměruje. Je to jako pravidelné psaní si deníku (děláte to?). Má to ohromnou moc. A prostřednictvím letošního projektu 5 pokladů mi pomáhal pravidelně obracet pozornost k energii daných chvil a učil mě, jak ji harmonizovat.
  • Loni jsem přišla na svém blogu s minikurzem zdarma Mimoňská cesta (do Jiného světa). Primárně je určen čtenářům mé první symbolické e-knihy, která vyžaduje čas a změnu způsobu vnímání, jako pomůcka k tomu, jak knížku vstřebat. Ale již 11 měsíců pomáhá ten kurz i mně osobně si pravidelně připomínat to, na co tak často bohužel zapomínáme. Vytahovat šípy, léčit rány, být bdělí, vnímat tu opravdovou realitu kolem sebe, nezapomínat na sílu paradoxu, povzbuzovat k tomu otevřít se tomu, co je, a odvážně se postavit tomu, co prožívám.
  • A na příští rok chystám nový blogový projekt, Strom štěstí 2018 – a někdy si říkám, už aby byl rok 2018 tady :-) Neuvěřitelně se na to těším. Doufám totiž, že mi během svých 50 týdnů pravidelně připomínat všechno to, co jsem se za uplynulých 20 let (ale hlavně za uplynulé 4 roky) naučila a co jsem vtělila do svých knih a ebooků.  Ano, přiznávám, nepíšu je hlavně pro Vás :-) Píšu je hlavně sama pro sebe, protože jsem cítila silnou vnitřní potřebu vydestilovat svou zkušenost za uplynulých 20 let. Žádné teorie :-)

Také se Vám často stává, že opakujete tytéž chyby?

Jak by ne, není to chyba, je to prostě jen zažraný zvyk. A právě mé knihy jsou pro mě studnicí zkušeností, které je potřeba si pravidelně připomínat, aby to, co s sebou přinesly, všechno to pochopení, úlevu nebo radost, hluboce zakořenilo a dávalo sladší plody :-)

Pevně doufám, že mě v tom příštím roce právě tento nový projekt k té pravidelné praxi pomůže. Mám totiž neodbytný pocit, že je to jako když víte, že umíte plynule pokecat francouzsky o čemkoliv, a přece najednou jen koktáte. Chcete najít někoho, kdo Vám pomůže právě tohoto znovu docílit, ale víte, že pomoct si musíte sami.

A tak doufám, že právě Strom štěstí pro mě bude tou inspirací dělat to, co umím, ale někdy nedělám bez pomoci zvenčí – otevřít se tomu světu neočekávaného, kde sami sebe neomezujeme přízemními očekáváními, ale jsme ochotní přijmout s důvěrou a odvahou cokoliv se objeví.

Nacházet i v trápení dar, nacházet tu skutečnou radost nezávislou na okolí (v tom právě spočívá ta ohromná radost, kterou v té chvíli zažijete), obracet se k vlastnímu středu a tam hledat vnitřní sílu, klid a rovnováhu. Mám-li tedy parfrázovat názvy mých posledních ebooků projektu 5 pokladů o 5 elementech, 5 energiích, které ovlivňují náš život :-)

Zjistila jsem, že pokud jedu online, je pro mě mnohem jednodušší udržet onu pravidelnost.

Přece jen vnímám jistý závazek k Vám, kteří mé články a knížky čtete a nacházíte v nich pomoc. Pokud tedy chcete toho období, kdy funguji online, využít a svést se se mnou, budu jen ráda.

Budete mou motivací a já zase tou Vaší :-) 

Těch možností máte fůru, vyberte si dle libosti:

  • Můj blog můžete pravidelně číst, nebo se přihlásit k odběru. Mám teď už dokonce blogy dva. Tento a původní blog dnes již plný textů, kterými se můžete prodírat (blog Žít je umění).
  • Oba mé blogy se setkávají na Facebook stránce Žít je umění / Jiný život v Jiném světě, kam všechny články přeposílám. Můžete se stát jejím fanouškem, a když budete mít štěstí, možná Vám Facebook nějaký z příspěvků čas od času přihraje na Vaši zeď :-)
  • Online kurz Mimoňská cesta (je zdarma :-)) začíná 1x měsíčně a přihlásit se do něj můžete kdykoliv ZDE. Jo, mimochodem, další běh začíná už 20.11. :-) Ale když propásnete začátek, nepropásnete nakonec nic :-) Naopak dostanete nakonec víc :-) Prostě je to mimoňské….
  • Projekt Strom štěstí 2018 se teprve připravuje, ale pokud byste tuhle jízdu chtěli zažít se mnou, je už možné se přihlásit ZDE. Budu Vás průběžně informovat o tom, co za nápady se mi ohledně tohoto projektu rodí v hlavě :-)
  • A pokud si nechcete zase jen číst, byť pravidelně, pojďte se učit prakticky měnit své zažrané návyky :-) Jak říká můj oblíbený neduální učitel Rupert Spira, naše mysl možná už pochopila, ale musí to pochopit i naše tělo a naše emoce. A tohle je ten můj způsob, jak to dělám – orlí čchi kung :-)

Pravidelně se učím vědomě a uvolněně dýchat a využívat vše, co nám tahle úplně primitivní věc (náš dech) umí poskytnout :-) To je naprostý základ a čím automatičtější pro nás je vracet se do hájemství našeho dechu, tím spokojenější můžeme být :-) Ráda si s dechem hraju kdekoliv a kdykoliv :-) Učím se stabilně a uvolněně stát, bděle a uvolněně se pohybovat, nestresovat se a  ovládat vlastní mysl a vlastní emoce.

Orlí čchi kung se můžete naučit na spoustě míst v republice (seznam měst najdete ZDE), můžete vyrazit na nějaký z víkendových seminářů s anglickým mistrem (ZDE), nebo se ho můžete naučit se mnou v Brně (info ZDE) :-) Pokud chcete stihnout ještě toto pololetí, dejte mi vědět brzy. Tuto středu a čtvrtek ještě přijímám poslední opozdilce :-)

Jak vidíte, spousta věcí, které se zdají být jen zbožnými teoriemi, je možné mít. Za těch 20 let jsem už často zažila, že to, co mi kdysi dávno přišlo jako sen řádně přitažený za vlasy, je reálné :-) Jestli má mít člověk nějaký ten sen, pak podle mě za všechnu tu námahu (a že jí je) nakonec stojí jen ten jediný – najít to nepodmíněné štěstí a tu nepodmíněnou radost v tom neduálním Jiném světě neočekávatelného a nepodmíněného. Protože když k tomu jednou získáte přístup, už Vám to nic a nikdo nevezme a můžete se k tomu vrátit kdykoliv budete chtít. A i tuhle teorii jsem už jsem párkrát zažila :-) 

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *