Trauma – když nás bolí duše (a nejen ta)

Některé týdny projektu STROM ŠTĚSTÍ mohou být náročnější než druhé. Bývají to obvykle ty, které jen nechodí kolem té horké kaše (kdy sbíráte odvahu a sílu se do ní pustit), ale zavádějí Vás přímo tam, kde to může bolet. Týden tématu JAK VYLÉČIT TRAUMA může být jedním z nich. 

Někdy se nám daří bolestem naší duše úspěšně vyhýbat. A ono to vlastně není ani nic špatného chvíli zapomenout na bolest, kterou v sobě nosíme. Proto do nemocnic chodí k dětem zdravotní klauni.

Smích by měl být ostatně v nemocnici dostupný i dospělým, řekla bych. Bolest, fyzická i psychická, nás totiž umí stáhnout do bažin depresí a z bažin se těžko leze a stejně těžko se pak člověk uzdravuje.

Někdy ale nastane čas, kdy přijde sestřička s injekcí. A ta bolí, že? Nebo přijde lékař s výsledky. A ty někdy nechceme slyšet, že? Nebo přijde čas, kdy nás připraví a odvezou na sál a začnou léčit. A bývaly doby (a není to zas tak dávno), kdy i toto si člověk musel prožít s plným vědomím. I když i staří Egypťané prý při operacích používali nějaká ta sedativa, nejspíš bychom o takovou operaci moc nestáli…

Jaký byl ten Váš týden léčby traumatu? Chodili kolem spíš zdravotní klauni (či jste Vy sami nějak odvedli pozornost od toho, co Vás trápí?), nebo se začali objevovat sestřičky a lékaři, nebo případně operační sál?? 

 

Netrapme sami sebe zbytečně

Když už se bolest naší duše vyplaví na povrch, nezahánějme ji. Právě teď je totiž ta nejlepší chvíle ji začít léčit. Snažit se ji zase zatlačit pod povrch čímkoliv, co nás zabaví, je jen krátkodobé řešení a ta bolest pod povrchem se jen rozrůstá. Podobně jako rakovina… 

Jak říká Rupert Spira ve zcela novém krátkém (10 min) a podle mě velmi vydařeném videu (tedy on má podle mě všechny vydařené) Take refuge in the now – naše utrpení nespočívá ani tak v té bolesti, kterou cítíme, ale v naší snaze utéct před ní. Kamkoliv.  Obvykle utíkáme k nějakému objektu (třeba ke knížce, nebo filmu), k lidem (přátelé, párty), k jídlu nebo pití (nebo přímo k drogám). Nejjemnějšími způsoby úniku je únik k přemýšlení (ano!). Nebo únik k nějakým spirituálním prožitkům.

Slyšela jsem to už tolikrát. Je to častá připomínka i v buddhistických směrech (Rupert Spira není buddhista). Krásně o tom mluví buddhistická mniška Pema Chodron (na blogu o ní hodně píšu, například ZDE). Její knížky – a v češtině jich už vyšlo několik – vřele doporučuji všem, kdo se chce naučit nacházet vnitřní jistotu i tam, kde ztrácíte pevnou půdu pod nohama. Neutíkat před tím pocitem. Nenechat se chytnout na ten háček, tzv. šenpu. Neopakovat pořád dokola tu stejnou chybu…

Prakticky si to můžete vyzkoušet na oněch desetidenních kurzech meditace vipassany, o které jsem tady mnohokrát již také psala (souhrnný článek se všemi odkazy najdete ZDE).

Mnohokrát tam zažijete, že fyzická bolest nemusí být utrpením, pokud před ní nezačnete utíkat. A mnohokrát tam také zažijete, že ani psychická bolest nemusí být utrpením, když budete naslouchat tomu, co se Vám říká – „jen to pozorujte, jen to pozorujte… i toto je pomíjivé”. A ono to opravdu pomine a Vy se postupně učíte, jak tu bolest své duše právě takto vyléčit. Dál ji totiž nerozdrásáváte. 

 

Učíte se neutíkat?

Není to snadné. Je to již pět let, co jsem slíbila, že nebudu vzdorovat vůči tomu, co je. Už tenkrát jsem věděla, že právě v tom vzdoru se skrývá utrpení. Že tím vzdorem začíná začarovaný kruh touhy a strachu.

Ale ještě jsem nevěděla, že než začneme vzdorovat, otevře se před námi (a v nás) hluboká jáma nejistoty. A jak říká Rupert Spira v onom videu (a nejen tam a nejen on), neutéct vyžaduje velkou odvahu. Obvykle utečeme ještě předtím, než si vůbec uvědomíme, jak moc se v nás úzkostí sevřelo srdce… kdo se chce podívat opravdu otevřeně na tu otevřenou ránu????

Jenže bez odvahy ji vidět a bez odvahy neutíkat, ale zůstat s ní, a tou laskavou pozorností ji začít léčit, v nás ta bolest duše zůstává a dál nás nevědomě rozežírá. 

Bohužel je to ještě náročnější než se prostě jen rozhodnout, že k sobě budeme laskavější a nebudeme před svou bolestí utíkat. Hromada sebelásky nebude nikdy dost silná, aby neutekla ve chvíli, kdy se Vás zmocní strach a panika. Žádná sebeláska Vás nikdy nepopostrčí do té hluboké jámy, protože si budete myslet, že tím jen sami sebe zabijete.

Jediné, co nám může pomoci neutéct, je pochopit, že žádná hluboká jáma, která by pro nás byla nebezpečná, tam není! Teprve pak můžeme využít sílu lásky, přejít na druhou stranu a najít tam ten Svatý grál, který léčí zranění… 

Proto již dlouhá léta miluju právě tuto scénu z Indiana Jonese a poslední křížové výpravy. Proč pro mě byla vždycky tak důležitá?? Protože Vám dá s Indiana Jonesem prožít 3 základní překážky, které Vás dělí od onoho Grálu. Už na ně nikdy nezapomenete, pokud se tím příběhem necháte strhnout. A Indiana Jones jde, aby zachránil život svého otce (ne ten svůj!), i když si s ním nikdy dvakrát nerozuměl …

Jaké jsou tedy ty 3 překážky a jak je překonat?

  1. Only the penitent man will pass, The penitent man is humble. (Projde pouze kající člověk. Kající člověk je pokorný.) – v první řadě musíme otevřít oči a uvědomit si, že někde v něčem děláme chybu. Že nejsme dokonalí. Že to nejsou ti druzí, kteří nám ubližují, ale že ubližujeme sami sobě. A že s největší pravděpodobností ubližujeme my druhým (a čekáme, že to oni se s tím nějak vyrovnají, protože my jsme přece bez viny a každý si může za vše sám…viz článek z minulého týdne).

  2. Only in the footsteps of God will he proceed. (Dál se dostane pouze v šlépějích Božích) – univerzální zákony jsou ty zákony, které je třeba dodržovat. Ve kterých je třeba jít. Problém je, že je vlastně nikdo pořádně nezná. A ty, které se domníváme znát, neumíme často interpretovat. Muslimové mají svou šaríu. Je to ale opravdu zákon Boží, v jehož šlépějích máme jít? Nemyslím. Myslím, že pravdu měl spíš Ignác z Loyoly, když rozlišoval dva hlasy, které nás volají – hlas sobeckého strachu nebo touhy vs. hlas radosti, nadšení, víry, naděje, důvěry, lásky, vnitřní jistoty a odvahy. Je to hodně podobné onomu „dělej to, v čem se cítíš uvolněně”. Pokud cítíte onu bolest duše, udělejte něco, co Vám přinese úlevu. Skutečnou úlevu. Přemýšlet o tom, nebo utíkat před tím to dost dobře není…

  3. Only in the leap from the lion’s head, will he prove his worth. Impossible. Nobody can jump this. It’s a leap of faith. You must believe, boy. (Svou cenu dokáže pouze skokem od lví hlavy. Tohle nikdo nepřeskočí. Je to skok víry. Musíš věřit, chlapče.) – a tady máme onu jámy nejistoty, do které máme s důvěrou vkročit. Vidíte? Máte na výběr – buď prostě budete věřit. Nebo možná uvidíte, že do té jámy nemůžete spadnout.

Na konci je pak ale ještě další zkouška. Jak najít mezi mnoha a mnoha kalichy ten pravý. První člověk selhal a nebylo to ani na plátně nic příjemného. Mrkněte se sami, kde udělal chybu :-) 

 

Když se ve Vašem životě objeví to, co Vás trápí

Neutíkejte před tím. Využijte tu příležitost začít svou laskavou pozorností to zraněné dítě (nebo dospělého) ve Vás léčit. Nepřemýšlejte o ničem. Už vůbec ne o tom, kdo Vám to způsobil a proč. Trápíte tím jen sami sebe a sami jste v té chvíli na vině svého utrpení! Dělejte jen to, co ve Vás probouzí vnitřní klid. Neživte svůj strach. Z toho, co se Vám stalo, z toho, kdo Vám to udělal, nebo z toho, že podobnou bolest budete znovu cítit. Neživte svou touhu, aby se to bylo nikdy nestalo, nebo aby se to v budoucnu už neopakovalo. Vkročte do té jámy, která se před Vámi zdá rozevírat – a zjistíte, že se Vám uleví. Vnitřní mír nenajdete někde venku, ale skrývá se pod vší tou bolestí. Musíte jen jít k samotnému zdroji svého bytí.

I já jsem se tento týden snažila podle tohoto návodu řídit. Již minulý týden jsem došla k jistému závěru a tento týden jsem prostě jen testovala, jestli podle tohoto závěru dokážu i žít. A funguje to pěkně :-) Jen je potřeba tomu opravdu věřit a neutíkat.

 


Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Jde o shrnutí týdne věnovaného témat JAK VYLÉČIT TRAUMA v rámci elementu VODA. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní jistotu a odvahu postavit se svému životu tváří v tvář a naplnit ho. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Chcete se do projektu přidat také a každý týden dostávat ten svůj plánovač/motivovač s tématem a mottem týdne a začít sledovat, co to udělá zase pro změnu s Vámi?? No problem :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ 2018 – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *