Najít vnitřní sílu, shodit ze sebe brnění a vyrazit do světa žít!

To je tématem 10 týdnů období elementu KOV, které tento týden začalo. Podzim je pro mě vždycky velkým dobrodružstvím. Rýpe do mě hodně hluboko, nutí mě vzdávat se toho, co už dávno nepotřebuju (stejně jako stromy shazují na podzim listí). Jo a na plodech podzimu bývá jasně poznat, jak moudře jsem na jaře sázela a jak pečlivě jsem v létě zalévala. Kolik slunce jsem svému životu dala, tolik sladkých plodů na podzim obvykle sklízím. Uvidíme, co letos. Kdo se chce na tuto desetitýdenní jízdu přidat, klidně může. Kdykoliv.

Přihlaste se do projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018 (je to zdarma)

Kolik vnitřní síly v sobě letos najdeme?

Vzpomínám, jak jsem před více jak 20 lety psala jeden ze svých textů (ani báseň, ani próza), jehož tématem byla odvaha vylézt ze svého opevnění. Ok, alespoň otevřít okna a vpustit trochu světla. Začít pomalu vymetat pavučiny. Ano, tak moc jsem se tenkrát bála :-) Řekla bych, že dnes už občas vyrazím na koni i mimo hrad a občas se střetnu se sousedy. Ale alespoň bez té železné košile stále ještě nevyrážím. Co kdyby na mě chtěl někdo zaútočit. Ale když i ona je tak těžká :-)

Náš život je poznamenaný všemi těmi ranami, které jsme kdy utržili. A je jich tolik!

Na některé si ani nevzpomínáme. Tak dávno se staly. Na některé si raději už nevzpomínáme. Tak nesnesitelně bolestivá by ta vzpomínka byla. Někdy nám nezbylo nic jiného, než si navléknout to brnění a zavřít se za vysoké hradby, abychom svá zranění uchránily před dalšími bolestivými doteky.

 

A proč ji vůbec hledat? (pokud chcete toho správného partnera třeba?)

Pokračovat ve čtení…

Kde hledat zdroj vnitřní síly??

… s tím bych ani neměla problém. Vím, kde ho hledat. Vím, jaké to tam je. Vím, jak se tam dostat. Ale proč já vlastně nechci?? 

Hledání zdroje vnitřní síly a důvěry je v rámci projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018 téma tohoto týdne. Ano, ještě neskončil, ale v sobotu odjíždíme na lyžovačku a poslední, co budu chtít (a moci) v neděli dělat, je sedět u počítače :-) Uzavřeme tedy tak trochu předčasně tento týden už nyní. I tak je o čem psát…

Třeba o tom, že mi začaly lézt do vědomí sny

Vzpomínám na předloňský několikadenní retreat (něco jako vipassana), který byl spojený s jógou snu. Zajímavé. Pro ostatní asi tím, co všechno se jim zdálo. Pro mě hlavně hlavně tím, že jsem to většinou prospala. A budík pro celou místnost, ve které jsem spala, mohl vyzvánět, jak chtěl. Já totiž spánek miluju a sny si nepamatuju.

Tentokrát se mi ovšem do snů začaly vkrádat prapodivné vize. 

Jako třeba ta představa, že bych měla sednout do auta a cosi komusi kamsi odvést. To je toho, řekněte si možná. No, ale proberme to spolu: řidičák sice mám, ale je to už spoustu let, co jsem řídila. Řidičák jsem dostala až napotřetí. Poprvé jsem si nevšimla předjíždějícího náklaďáku (nepozornost vybičovaná nerudným policajtem na zadním sedadle). Podruhé jsem si nevšimla náklaďáku na hlavní silnici (pozornost byla tentokrát vybičovaná na plné pecky, ale i tak jsem ho kupodivu neviděla). A jet jsem měla v Káhiře (umíte si to vůbec představit?? tu dopravní situaci tam??).

Pro mě je taková vize symbolem toho, že se po mně chce, abych spáchala sebevraždu a ještě vzala pár lidí s sebou. Neboli tlak na to, abych dělala něco, v čem si absolutně nevěřím (možná proto tedy to téma na příští týden, které já už znám, ale Vy ještě ne?? :-)).

O druhém snu Vám ani vyprávět nebudu. Týkal se mé dcery a byl dost nehezký. Ještě že mě napadlo se k němu navzdory nechuti vrátit a dát mu zázračný pozitivní konec…

Pokračovat ve čtení…