Strach je dar (element VODA)

Zdá se Vám nadpis přitažený za vlasy?? Strach a dar?? Když se níže začtete do 10 témat desetitýdenního zimního období elementu VODA, možná pochopíte, čím vším nás může strach obdarovat. Tedy pokud vyděšeně neutečeme. Přijměte tento článek jako pozvánku k praktickému zkoumání toho, čeho se to vlastně bojíme, a co se s tím dá dělat. Život sám Vám to během 10 týdnů může ukázat, pokud se ho budete ptát a sledovat, co Vám odpovídá.

Přihlaste se do projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018 (je to zdarma)

 

Když víme, co nám strach dává a bere, je snazší strach překonat

Roční projekt STROM ŠTĚSTÍ končí posledním desetitýdenním obdobím elementu VODA. Voda vládne zimě. Je dokonalým příkladem síly skryté v něčem tak poddajném. Je zdrojem rašícího života – kde není voda, je poušť. Pokud v sobě dokážeme během 10 zimních týdnů probudit sílu vody, najdeme vnitřní jistotu a důvěru a překonáme strach.

  1. Kotva v rozbouřeném moři – strach nás učí hledat kotvu v rozbouřeném moři emocí a myšlenek. Najít to něco, čeho se můžeme chytit, když tam venku zuří vítr a je chlad. Strach nás nutí hledat něco, čím se ochráníme. Učí nás, jak důležité je nerochnit se v myšlenkách a emocích. Ten strach je totiž pak o to horší. Když nalezneme onu kotvu, něco, co pro nás bude důležitější než nechat se unášet myšlenkami a emocemi, ten vnitřní strach překonáme. Celý jeden týden můžete v projektu věnovat tomu takovou kotvu najít. Zjišťovat, co je pro Vás důležité, a co ne. Nebo můžete zjistit, jak moc důležité je tu kotvu opravdu mít :-)

  2.  Rozplynutí negativních emocí – obvykle nemáme ani tak strach z toho, co se může stát, ale spíš z negativních emocí, které v nás daná situace obvykle vyvolává. Ve chvíli, kdy se naučíme negativních emocí nebát, ale přijmout je a nechat rozpustit, rozpustí se i náš strach. Opravdu silný člověk je otevřený a zranitelný, a přece vnitřně neotřesitelný a nedotknutelný. Dokáže nastavit onu druhou tvář, protože ví, že mu nic neublíží. Tento týden budete mít možnost se svým negativním emocím věnovat a učit se nenechat se jimi rozhodit.

  3. Zdroj vnitřní síly a důvěry –  někdy nastane čas si uvědomit, o co všechno nás strach obírá. Právě tento týden může být ten, kdy to zjistíte. Právě tento týden může být také tím, kdy Vámi život natolik otřese, že ztratíte vše, čeho jste se předtím drželi, a najdete opravdový vnitřní zdroj síly a důvěry. Může to být pouhý záblesk. Ale budete vědět, že tma někde v hloubi je.

  4. Podstata strachu – strach není slabost. Strach je zcela oprávněný. To pochopíte ve chvíli, kdy pochopíte podstatu strachu a z čeho pramení. V té chvíli také pochopíte, proč nepomáhá prostě jen jít a donutit sám sebe strach překonat. Ano, zjistíte, že často nebylo čeho se bát. Ale příště budete mít strach zas, i když o něco menší. Tento týden budete moci sbírat odvahu svému strachu čelit a učit se, jak reagovat na to, čeho se bojíte, tak, aby Vás strach neomezoval.

  5. Je náš strach oprávněný? – někdy opravdu není čeho se bát. Zjistíte, že šlo jen o Vaše představy a nejistoty. Někdy je ale náš strach oprávněný. A takovému strachu můžeme děkovat. Ochránil nás. Ukázal nám, co musíme udělat, abychom se nemuseli bát. Tento týden můžeme zkoumat, do jaké míry je náš strach oprávněný, a co pak tedy s ním. Hlavně před ním ale nesmíme utíkat. 
  6. Trauma – někdy se bojíme proto, že si v sobě neseme hlubokou ránu. Trauma.  Tento týden bývá nejnáročnější, protože na některé větší či menší trauma můžeme narazit. Ale také díky tomu můžeme zjistit, že všichni máme schopnost vyléčit se. Je nám totiž vrozená. A to je další dar, který nám strach může dát :-) Tento týden se můžete učit, jak s traumatem zacházet, nebo jak mu předcházet.

  7. Chápete důvěru správně? – strach se také může rozplynout ve chvíli, kdy pocítíme důvěru. Důvěru sami v sebe, nebo v druhé lidi. Nebo dokonce v Boha, chcete-li. Je několik druhů důvěry a stupňů důvěry. Kdo najde tu vnitřní důvěru, najde poklad. Tento týden budeme mít prostor si všímat, jak moc je v nás důvěra silná. A zda chápeme důvěru správně. To jest, zda si tím, co považujeme za projev důvěry, spíš neubližujeme.

  8. Nejsme na to sami – říká se, že máme spoléhat jen sami na sebe. Že vše závisí jen na nás. Že život je naše volba. A že za vše si také můžeme sami. Jako bychom na sebe ve snaze chopit život do svých vlastních rukou (a tvořit si život svých snů) a přestat spoléhat na druhé a čekat od nich nějaké sebepotvrzení naložili ohromný balvan. Z úhlu pohledu Života je ale naše snaha mít vše pod kontrolou jedna velká iluze :-) Naše snaha ochránit se před bolestí a smrtí je stejně naivní jako snaha zabránit pohybu zemských desek. V hloubce se stále něco děje a nás to ovlivňuje, ať jsme si toho vědomi, nebo ne. Tento týden máme možnost si uvědomit, že Život nestojí proti nám, ale je při nás. A že se na něj můžeme spolehnout.

  9. Štěstí nespočívá v tom, co dostaneme, ale jak to přijmeme – stejně jako nespočívá v tom, co si na Životu vydupeme, ale co od něj přijmeme. I strach můžeme přijmout jako dar a tím ho proměnit. Celý život pak můžeme přestat žít ve strachu, ale začít jej konečně žít v radosti. Tento týden se budeme učit nevzdorovat tomu, co je. Nesnažit se manipulovat okolnosti ani druhé lidi tak, abychom dostali to, po čem toužíme. V tom totiž to opravdové vnitřní štěstí, které nám nic a nikdo nevezme, neleží. Šťastný člověk je pouze ten, který nemusí mít nic, všichni stojí proti němu a on to přesto ustojí, s vnitřní svobodu, sebejistotou a se soucítěním vůči sám sobě i druhým. Nic nepotřebuje a ničeho se nebojí, protože to nejdůležitější už má a nic jej nemůže ohrozit.

  10. Vytrvalost – to, co se budeme těchto 10 týdnů dozvídat, bude fungovat jen za jednoho jediného předpokladu. Když budeme vytrvalí a trpěliví. Když se každý den, každý týden, každý měsíc, každý rok budeme zastavovat na těchto pomyslných hranicích a vnímat, kudy nás Život vede a co nás učí. Když v sobě najdeme vnitřní přesvědčení. To je totiž silnější než vůle. Je to vnitřní přesvědčení, kteří nám pomůže se nenechat rozptýlit. Je tou vnitřní kotvou. Jen ji najít.

 

Ano, to všechno jsou témata, kterými se v rámci projektu STROM ŠTĚSTÍ týden za týdnem během zimního období elementu VODA prochází.

Téma týdne obvykle v neděli namátkou losuji a sama se nechávám překvapovat :-)

Ti, kdo jsou součástí projektu, dostávají pak (i se mnou) každé pondělí email. V něm je krátké shrnutí tématu a motto týdne a pár bodů, kterých je dobré se v průběhu týdne všímat. A pak už jen můžeme nechat celé téma týdne povstat v našem vlastním životě! Ano, nač zaměříte pozornost, to se manifestuje :-)

(Alespoň mně to už léta každý týden funguje a dokonale. A věřte, že když se začnou dít věci, je dobré vědět, že přesně tak jste to chtěli a že přesně víte, proč se to děje!).

Ke všem elementům existují i ebooky s 10 články na daná témata. I ta Vám mohou případně pomoci orientovat se v tom Jiném neduálním světě nepodmíněného (štěstí, svobody, radosti, jistoty apod.), ve kterém se v tomto projektu začnete pohybovat.

Pokud se ke mě (a ostatním) chcete také přidat, budu jen ráda :-) Každé pondělí můžete čekat nový mail s novým tématem týdne :-)

» CHCI SI VYZKOUŠET PROJEKT STROM ŠTĚSTÍ « 

 

Strach nás jen straší…

… ale co když se mu to sakra daří?? :-) Hezky se řekne „Nic nepotřebuji a z ničeho nemám strach” (což bylo téma tohoto týdne), ale co když to máme říct tváří v tvář tomu, co FAKT POTŘEBUJEME a ČEHO SE DĚSÍME K SMRTI??

Uplynulý týden jsem se cákala v moři. Nebo v bazénu. Ne, na aquaerobic, ani na Titanic na pláži s polskými turisty jsem se zlákat nenechala :-) To není můj styl. Ale zato jsem tyhle aktivity vždycky pobaveně sledovala.

Co Vy? Účastníte se těchto turistických mecheche – hotelových animací?

Ne? – Taky Vám to připadá jako zábava pro ty, kteří se neumí zabavit sami? 

Ano? – Taky Vám to připadá jako zábava pro ty, kteří se nechtějí jen povalovat s knížkou na pláži??

Na článek o tom, čím vším může být dobrodružná dovolená v hotelu na albánské pláži, ještě během týdne zcela jistě dojde. Je to rozhodně zajímavé. Tento článek je ale shrnutím toho týdne a jeho tématu, který mi přijde jako jedna z největších výzev roku.

 

Pokračovat ve čtení…

Cítíte, že nic není nikdy špatně a že všechno zvládnete??

To jsou totiž dvě věty, které shrnují dva základní předpoklady toho, abychom dokázali něco zázračného. A co že to je? Přijetí. Přijmout sám sebe, přijmout druhé, přijmout život. Prostě přijmout to, co je.

přijetí, spokojený tygrCelý týden jsem věnovala tématu, které je pro mě poslední dobou hodně důležité. Přijetí. Prošla jsem na netu všechno, co mi přišlo pod ruku, a zdálo se být pro mě užitečné. A dočetla jsem konečně knížku od Jeffa Fostera – „Nejhlubší přijetí.“

 

Přijetí je téma jako hrom. Otázka totiž může znít: „A jak mám jako přijmout to, co je nepřijatelné??“ 

Pokračovat ve čtení…

Ego je vymakaný destruktivní mechanismus, který se tváří jak anděl…

… čímž bych tímto článkem chtěla mírně poupravit svou teorii o Egu, o které jsem dosud psala a kterou najdete hlavně v ebooku Ovládněte to, co Vás svádí z cesty (ano, právě tohle Ego dělá) a v knížce, jejíž součástí je – Vdechněte život poselstvím svého dětství).  

EgoMně osobně Ego do tohoto týdne promluvilo hodně výrazně. Celý se nesl právě ve znamení diskuzí o Egu a zkoumání, jak Ego funguje. Téma týdne OSVOBOZENÍ Z POUT VYDĚŠENÉHO EGA se opět projevilo v plné své kráse.

Začalo to už v pondělí velmi zajímavým videem o vztahu učitel – žák, který mi jeden známý poslal. A od něj se pak všechno rozvíjelo dál. A rozvíjí. Sama jsem zvědavá, kterým směrem se to ještě během následujících pár dní a během příštího týdne rozvine. Je to zatraceně napínavé.

Mám dojem, že stojím na velmi důležitém rozcestí – jak se nakonec rozhodnu???

Co to tedy to Ego vůbec je? A je dobré nebo špatné?

To je tedy otázka do pranice, že? Najdete skupiny lidí, kteří tvrdí, že Ego je potřeba zničit. Že nám stojí v cestě za štěstím. Vidí ho jako tu žraločí bestii na obrázku :-)

Pak jsou lidi, kteří tvrdí, že je to ezoterický blábol (případně náboženská manipulace). Že Ego člověk k životu potřebuje. Dává nám přece pocit identity. A hlavně – máme přece nárok na to, aby nás druzí respektovali a uznávali a bez Ega bychom po sobě prý nechali šlapat.

Ego je pro nás taková záhada, zdá se. Neumíme si dost dobře představit, jak někomu dovolit nás urážet, ponižovat apod. (aby v nás prolomil Ego). Někde hluboko v nás možná začne blikat výstražné světlo:

nemůžeme se nechat urážet, nikdo nemá právo nás urážet

nebudeme poslouchat, že jsme hříšníci, nenecháme se poutat strachem z pekla a manipulovat

S Egem je to složité. Jak jsem poznala za svých studií religionistiky a během přípravy disertačky o  spirituálním rozvoji osobnosti pod vedením pana profesora Smékala, Ego je termín, který je potřeba nejdřív velmi dobře definovat, než se o něm začneme hádat :-) A to psychologické pojetí se velmi liší od toho, o kterém se mluví v duchovních kruzích. A když trochu zapátráte (například anglicky TADY), zjistíte, že ani Buddhovo učení o Anattá (ne-Já), které je jedno ze zdrojů celé nauky o ničení Ega a ze které mnoho učitelů vychází, není až tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá.

Má osobní zkušenost zní, že Ego nemá s pocitem naší sebeúcty absolutně nic společného

To, co se brání ponižování, není naše Ego, ale vnitřní vědomí, že tam uvnitř jsme dokonalí. Nic nám neschází, nic nepotřebujeme. Ego tuhle naši vnitřní dokonalost naopak nevnímá, protože je napojené na to zraněné dítě v nás a nic jiného nezná a vnější útoky pro něj představují hrozbu.

Dokud nás vnější útoky ohrožují a my se jim snažíme vyhnout, nebo je oplatit a tím druhé zastrašit, vládne v nás Ego a ne vnitřní vědomí vlastní dokonalosti. Vládne nás jen strach, jehož je Ego synonymem. 

Okamžik, kdy nám vnější útoky a vnější ponižování nevadí (což neznamená, že nás nebolí) a nemáme tendenci se před nimi chránit, utíkat před nimi, nebo je oplácet, je okamžik, kdy jsme se od toho vyděšeného Ega osvobodili. A o to přece jde. Osvobodit se od Ega. Ne ho rozmlátit a zadupat jako strašlivou bestii.

Ego je nakonec přece jen iluze!

Proč ničit iluzi? Nechte ji prostě rozpustit. Rozplynout. Naše skutečná identita je jinde a ono je ve skutečnosti velmi snadné ji zahlédnout, když člověk přestane tu představu Ega jako něčeho užitečného ochraňovat. Existují nejrůznější způsoby, jak naši podstatu nahlédnout.

Křesťané mluví o lásce a jejím symbolem je Ježíš Kristus, který prohlásil: „Bože odpusť jim, nevědí, co činí.” Když ho člověk přijme do srdce a jde v jeho šlépějích, učí se vnímat sebe i druhé ze stejné dokonalé podstaty (člověk jako obraz Boží) jakou představuje Ježíš. Když křesťan neustrne u dogmat, ale jde k podstatě (a křesťanská spiritualita je plná postav, z jejichž zkušeností se může takový křesťan učit), tu podstatu tam najde :-) Nepodmíněná láska je ze své podstaty přece neduální :-)

V Indii mají trochu jiný přístup (ale i ten podobný křesťanství založený na lásce a oddanosti, ať jde o Boha, nebo Šivu, nebo Kršnu, tam najdete) a můžete jít právě tou cestou poznání. Abyste věděli, co činíte :-) Má asi nejoblíbenější je advaita. Na Západě ji krásně přibližuje právě můj oblíbenec Rupert Spira. Zdroje učení advaity tam najdete.  A v Indii se narodil i Buddha :-) I jeho neduální učení vede k podstatě. A nejrůznější buddhistické směry Vás k ní svými způsoby zavedou. Stačí si vybrat ten svůj způsob.

Mně osobně z buddhistických cest velmi vyhovuje dzogčhen (blíž info například TADY) a Goenkova vipassana (o desetidenním kurzu meditace vipassana jsem psala TADY). Ostatně obě jsou v podstatě nezávislé na jakémkoliv směru (Goenko sám tvrdí, že kurz vipassany není buddhistický.)

Celý svět má ty své cestičky k podstatě. Ale vždy je důležité zamířit k podstatě a nezůstávat na povrchu. Nezůstávat u toho, co hledá a zprostředkovává Ego. Poznáte ho po ovoci strachu, který ve Vás vyvolává, a touhy, která z  toho strachu roste. Strom, o který nestojíte, a plody, které fakt nechcete ke konci života pozřít… 

Nejenže Ego je jen iluze a když víte jak, můžete ji krásně rozpustit a zjistit, kdo skutečně jste a jak úžasnou máte sílu, když se do té podstaty ponoříte. Ego v nás vyvolává i iluzorní představu, že nás chrání…

Ego jsem brala jako malé vyděšené dítě, ale je to destruktivní program

Ano, Ego je vyděšené. Strach je jeho synonymum. To zraněné dítě je příčinou jeho programu. Ano, nic jiného dítě vymyslet neumí, ale dnes bych ho asi s dítětem už neztotožňovala. Nejenže to není úplná pravda, ale vede to k neplodné snaze, aby druzí toho chudáčka malého chápali a brali na něj ohled. Bere to člověku sílu se tomu destruktivnímu žraloku opravdu postavit.

Ale pozor, ne ho zabít. Podívejte se ještě jednou pořádně na průvodní obrázek!

Nikdo zvenčí Vám (tomu malému zraněnému dítěti ve Vás) to pochopení, lásku a objetí nedá. Když budete mít velké štěstí, najde se někdo, kdo se na Vás podívá a řekne, že to, co vidí uvnitř, má ohromnou hodnotu a líbí se mu to. Ale všechnu tu bolest a utržené rány dlouhých let za Vás nevyléčí. To musíte udělat sami. 

Vždy, v každé chvíli, kdy tu bolest cítíte. Neztrácejte čas dožadováním se, aby to ten druhý nedělal, protože Vás má přece respektovat a protože „to se přece nedělá” a tak. Neztrácejte čas nějakými útoky a hádkami. Neztrácejte čas útěkem a snahou se izolovat. Obejměte to své vnitřní dítě a buďte s ním. Dejte mu všechno to, co zrovna cítíte, že Vám schází a po čem tak moc toužíte. Tak se chovejte k tomu malému vyděšenému dítěti v sobě, které potřebuje vyléčit utržené rány.

Nenechte se zmást maskami, které Ego nosí

A to je zásadní. O maskách (a je jich hodně a jsou někdy dost neuvěřitelné) jsem se rozepsala v onom ebooku a knize, na které odkazuji v úvodu článku. Vřele doporučuju se s maskami Ega seznámit, jestli se tímhle otrokářem nechcete nechat dál manipulovat a zraňovat…

Tou nejzákeřnější maskou (a proto jsme na Egu tak závislí) je ta iluze o Egu, se kterou žijeme. Iluze, že nás Ego chrání.

Držíme se proto někdy Ega zuby nehty a nechceme se té jeho „úžasné” ochrany vzdát. Ale Ego není nic jiného než destruktivní program, na kterém jedeme. Má jen dva módy: zničit toho druhého, nebo zničit nás.

Velmi dobře se nad tím zamyslete. Ego umí jen 3 věci:

  1. ignorovat. Zkuste ale ignorovat ránu. Jak dlouho to vydržíte, než začne neuvěřitelně bolet a na infekci umřete?? Zkuste ignorovat oheň…
  2. útočit. Útok je dokonalý mechanismus. Vinu svede na toho druhého, zaútočí na něj, aby se držel dál. Když nechce, zaútočí znovu a oponenta zničí a zabije. Těch sporů, ozbrojených konfliktů, mrtvých a světových válek…
  3. útěk. Tak jistě. Když cítím, že nejsem dost silný a protivníka nevystraším ani neporazím, stáhnu se do sebe. Ta vina ale musí na někoho padnout. Tak padne na mě. Já jsem ten slaboch. Já jsem ten, který není dost dobrý. Jak dlouho vydržíte tu vnitřní ránu ještě víc rozdrásávat?? Dokonalý sebedestruktivní mechanismus. Spousta lidí se radši zabije, ať hned (sebevražda), nebo postupně (alkohol, drogy, poruchy stravy, obezita, adrenalinový život apod.)

Dokonalý útěk před bolestí zraněného vnitřního dítěte je tímto způsobem se zničit. Destruovat to Já, které za všechno může. Tenhle způsob destrukce Já (kterému obvykle říkáme Ego) bohužel k ničemu nevede. Protože sice zničíme sami sebe, ale neobjevíme svou dokonalou podstatu.

Opravdová svoboda spočívá v osvobození se od destruktivního mechanismu Ega

A není to vůbec snadné. Ta iluze, že nás tento mechanismus chrání, je naprosto dokonalá. I když někdy trpíme jak zvířata ve svém hněvu proti druhým nebo ve svém smutku z naší vlastní neschopnosti najít aspoň trošku štěstí, v tom utrpení zůstáváme dál.

Osvobodit se od toho destruktivního mechanismu totiž znamená pochopit, že je fakt destruktivní a že k ničemu dobrému nikdy nepovede. A s tímhle vědomím jako zdrojem vnitřní síly se pak postavit tváří v tvář tomu, co má Ego údajně chránit a o tu ochranu se postarat sami.

Ano, čelit vlastní bolesti pořád a pořád, dokud se opravdu nevyléčí, bolí. Ale tahle bolest a tohle utrpení má alespoň smysl. Utrpení, které pochází z Ega, smysl nemá.

Přeju hodně sil k tomu tu vnitřní sílu najít, k takové léčbě se odhodlat a objevit ten svůj způsob a ty své učitele, kteří Vás naučí to, co Vás měli naučit už ve škole :-) Dávejte pozor, aby Vás nevedli po cestě Ega (a jeho strachů a tužeb před bolestí utéct), ale šli do podstaty věci…


Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Jde o shrnutí týdne věnovaného tématu OSVOBOZENÍ Z POUT VYDĚŠENÉHO EGA v rámci elementu DŘEVO. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní svobodu a díky ní tvořivost a schopnost se správně rozhodovat. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Chcete se do projektu přidat také a každý týden dostávat ten svůj plánovač/motivovač s tématem a mottem týdne a začít sledovat, co to udělá zase pro změnu s Vámi?? No problem :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ 2018 – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se.  

Bojím se. Ale ze všeho nejvíc si přeji vidět jinak…

… když má totiž člověk chuť se vším praštit, může být právě tohle ten jediný způsob, jak z toho ven.

Slogan uvedený v nadpisu článku mě provázel druhý týden projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Byl to jeden z mnoha, které na tento týden připadly v rámci Kurzu zázraků. A byla jsem za ně vděčná. Protože téma týdne bylo „Je Váš strach oprávněný?” A s čistým svědomím tedy můžu říct, že za celé 4 roky, co tohle dělám, se tenhle týden zařadil na roveň těm nejnáročnějším. Ufff. Jsem ráda, že je za mnou… a zdá se, že opět úspěšně… dvojité uff…

Pokud jste se do projektu přidali, jak se strach projevil v tom Vašem životě?? Zjistili jste, čeho se nejvíc bojíte a proč? Zjistili jste, jestli je ten zakopaný pes spíš v tom, že máte ve zvyku malovat čerty na zeď, nebo spíš v tom, že se prostě jen musíte naučit plavat, když chcete lézt do vody??

 

Čeho se bojíš?? Bojím?? Bojíme??

Já vlastně celý týden nebyla pořádně schopná identifikovat, čeho se bojím. Neměla jsem ani pocit, že se něčeho bojím. Jen jsem měla silný pocit, že „s tímhle se prostě nemůžu zaboha smířit!” Ani jsem nebyla naštvaná. Spíš smutná. Zahnaná do kouta. Nevěděla jsem, co si s tím počít. Měla jsem jen dvě alternativy – buď se vším praštit, protože na to nemám, nebo se utrápit k smrti. Díky Kurzu zázraků a zábleskům jasnosti mysli se objevovala i ta třetí alternativa – prostě zjistit, že na to mám. Nedělat ukvapené závěry a najít v tom houští onu skrytou cestičku, jak se přestat trápit. Osvobodit se. Tak nějak se tomu říká, ne? :-)

Tu cestičku jsem hledala různě. První záblesk se objevil už minulý týden (vzpomínáte na ten příběh o zázračně uzdraveném Clemensu Kuby, který skončil na vozíku s poraněnou míchou a navzdory doktorům chodí??). Mental Healing je úžasná knížka, ale já tento týden zjistila, že musím jít ještě dál a propsat se k uvolnění jinak. Tak, jak jsem zvyklá. Tak, jak to roky dělávám ve svých denících nebo i tady na blogu, nebo kdysi před 20 lety ve svých básních (ty jsou dnes v té e-knize Žít je umění milovat).

Takové propsání se k vyřešení svého problému může být úžasné – když ho doplníte pojídáním pořádného ovocného dortíku v Rebiu :-) 

Cestičku z problému ven jsem hledala i jinde a jinak…

Pokračovat ve čtení…

Jsem Tvůj strach, pozvi mě dál…

Vzpomněla jsem si na jednu svou oblíbenou píseň. Je to už hodně dlouho, co ji hrávali.

Jmenovala se Stáří, zpíval ji Kocáb a slova „Jsem tvé stáří, pozvi mě dál,” v ní recitoval Kemr. Ta píseň mě tenkrát prapodivně přitahovala…

Už dlouho jsem nepsala takové to klasické shrnutí týdne.

Poslední dobou je nahrazuji články s tématy týdne v rámci projektu 5 pokladů. Ostatně právě témata týdne se mi v životě pak krásně zhmotňují, a tak pokud je tématem například radost, je jasné, že jsem ten týden prožívala něco fakt radostného. Nebo naopak jsem se k něčemu radostnému nemohla ne a ne dostat a řešila jsem tu zatrachtilou otázku, odkud tedy tu radost čerpat :-) (Pokud si něco podobného také chcete užít, nezapomeňte se přihlásit do projektu Strom štěstí 2018 :-))

Ale tento týden je unikátní a řekla bych, že si pár slov extra zaslouží.

Pokračovat ve čtení…

Star Wars – Poslední z Jediů. Můj poslední Star Wars film?

Pozor na spoilery!

Tak. Řekla bych, že s nejnovějším Star Wars filmem jsem asi celou tuhle ságu nadobro opustila…

Ne že by ten film byl tak špatný. Tak nějaké recenze se o Star Wars 8 vyjadřovaly i pochvalně. A ano, nakonec jsem si z filmu odnesla plus mínus to, proč jsem na něj nakonec musela jít. A to nejlépe teď hned.

No, řekněte, který film k Vám může mluvit o čchi (energii, Síle), jejíž vnímání v sobě čím dál silněji cítíte? (Ano, orlí čchi kung je super, dokud jde o uvolnění stresu a zklidnění mysli. Pokud se ale člověk rozhodně jít dál až k tomu všemu, co je za tím, může to být cesta docela náročná…) A která Vás v úterý až vyděsila? Ano, slova Rey, že „něco se probudilo a má z toho strach”, jsem potřebovala slyšet jak sůl. A možná jsem potřebovala vidět i to, že největší problém je právě ten strach. Napětí, které vyvolává, nevěstí nic dobrého…

Je to totiž právě strach, který překlopí rovnováhu sil na tu temnou. Jak říkal Yoda už v  té staré sérii – strach je cestou na temnou stranu Síly. Byla to právě nedůvěra vycházející ze strachu, která měla za následek všechno negativní, co se pak přihodilo.

A musím říct, že strach někdy dost fyzicky bolí :-)

Pokračovat ve čtení…

Po šoku to z Vás všechno spadne (aneb jak shodit nejen kila)

Už mnoho týdnů se chystám vrátit k jednomu super online cvičení na zlepšení fyzičky. To, že se u toho shazují i kila a celkově se hubne všude možně, je takový bonbónek navíc. O kila a vyrýsované svaly přece nejde. Jde přece o to cítit se ve svém těle dobře – lehce, pružně, silně. No ne??

 A tento týden to konečně vyšlo!!

Po, st a pá jsem si dala svou patnáctiminutovku intenzivního cvičení. A už pod pondělka mě celé tělo bolí :-) Ano, i 15 min cvičení naprosto stačí. Není to totiž jen tak nějaké cvičení – říká se mu Aftershock (hodně doslovně přeloženo Pošok :-)). A má zkušenost z loňského roku, kdy jsem ho 7 týdnů pravidelně 3x týdně cvičila říká, že po tom šoku, které tělu dáte, TO z Vás opravdu spadne. Podařilo se mi shodit nejen kila, ale hlavně centimetry :-)

Tento týden jako by mi ostatně chtěl dokázat, že někdy je bohužel potřeba právě nějakého toho šoku, aby dal člověku ten správný impulz se otřást a shodit ze sebe to, co ho tíží.

Pokračovat ve čtení…

Království za trochu beznaděje…

Když se na mě známý naštval (a já vlastně vůbec nechápala proč), doufala jsem, že mi odpustí. Kdo by také v takové chvíli stál o to cítit beznaděj?

V takových chvílích máte přece obvykle dvě možnosti – buď v sobě chováte naději, nebo dostanete strach, že tohle pro něj byla už opravdu poslední kapka. 

Když jsem zrovna nezkoumala, co že jsem to tak strašného vlastně provedla, že tak vyletěl (a že jsem přišla na spoustu zajímavých věcí, které bych asi jinak nebyla nikdy ochotná vidět), tak jsem mezi nadějí a strachem (spíš na straně naděje) také lavírovala.

A přece nebude tento článek o tom, jak je hlavně potřeba mít naději a věřit, že všechno dobře dopadne.

To se tak obvykle tvrdívá, ne?? Co si v hlavě představujeme a čemu věříme, to se prý stane. Taková poučka. A vím, že je platná. Také vím, že dokážu odhadnout, kterým směrem se ta která událost bude ubírat. Zda má potenciál růstu, nebo pádu. Běžné by nejspíš bylo říct, zda má potenciál pozitivní, nebo negativní. Jenže to je právě to, co nikdo neví… je opravdu každý pád negativní?? A musí nutně být???

Já tady chci psát o něčem jiném. O daru beznaděje. O tom, že teprve ve chvíli, kdy jsem přestala lavírovat mezi nadějí a strachem, kdy jsem přestala doufat, že všechno dobře dopadne (ale i bát se, že ne), se mi konečně ulevilo a  cítila jsem se úžasně :-) 

Pokračovat ve čtení…