Nějak to přežít…

Měla jsem tento týden zajímavý rozhovor. 

Rozhovor o křižovatce, na které někdy stojíváme – jít dál po té cestě, která před nás klade ohromné výzvy, nebo si vybrat nějakou pohodlnější?

Kdo ví? Třeba to bude nad naše síly. Ale třeba také ne? Balancujeme nad propastí a říkáme si, zda zvládneme přejít tu zamlženou stezku. Jak dlouho takhle zamlžená zůstane?

Ale co když je na druhé straně cesty jasno? Co když cesta vede do úchvatných míst?? Co má pro mě větší cenu – bezpečí chaty, nebo radost z překonání vlastního strachu? Radost z vědomí, že zvládnu víc, než jsem si kdy myslela? (Ale zvládnu??)

 

V životě nejde o přežití

Vzpomněla jsem si na svůj zážitek z Dhahabu (Dhahab aneb jak se dostat z Egypta bez peněz). Je to pro mě už cca 20 let přelomový zážitek. Onen pocit klidu uprostřed bouře. Pocit ochrany uprostřed životně ohrožující situace (hlad, žízeň…).  Od té doby vím, že v životě nejde o přežití. Minimálně v mém životě ne :-) Vždy se najde někdo nebo něco, kdo mě podrží. Ty nejdrsnější okamžiky se nám často v životě objevují ne proto, aby nás ohrozily, někdy ani ne proto, aby nás posílily, ale prostě proto, aby nám ukázaly, že ve skutečnosti nejsme na nic sami, i když se nám to zdá….

Máme podporu. Neděje se nic, co by se dít nemělo. A cokoliv se děje, děje se proto, abychom v tom objevili lásku Života k nám. Dává nám to nejlepší. Ale my se dožadujeme svých vlastních jistot. Láska Života nám totiž bere to, co považujeme za důležité, a tlačí nás na ty cestičky nad propastí.

Pokračovat ve čtení…

Když se Vám splní sen..

… máte možnost si uvědomit, že ze snů se nakonec vždycky probouzíme do reality. Když svým snům ale začnete věnovat pozornost, pomalu Vám začnou do reality vstupovat. 

lapač snů, senNaše sny s námi hrají velmi zajímavou hru. Ať už jde o ty noční, když spíme, nebo o ty denní, kdy sníme :-)

Na jednu stranu nám pomáhají vnímat, jak neuchopitelné všechny sny jsou. Jsou jako film, který nás natolik vtáhl do svého děje, že máme pocit, že jsme u toho.

Cítíme napětí, když se děje něco napínavého. Cítíme úlevu, když hrdina přežije. Cítíme radost, když se na plátně děje něco vtipného.

Už jste někdy seděli v kině (nebo doma u TV), celí napjatí, doslova ponoření do děje – a najednou jste si uvědomili, že jste jen v kině?? (Může se to snadno stát, když si někdo vedle Vás začne chroupat do popcornu :-))

Ve spánku je to podobné – prožíváme zrovna nějaký svůj krásný (nebo naopak nepříjemný) sen a najednou jsme vzhůru. Všechno, čemu jsme předtím věřili, že je reálné, je fuč. Možná jsme smutní a nejradši bychom dál snili (má dcera někdy právě kvůli tomu nechce vstávat). A někdy jsme zase rádi, že to byla jen noční můra a ne realita.

A na druhou stranu nám ale sny pomáhají vnímat, že i naše realita může nabrat snovou kvalitu :-) To když se svým snům začneme věnovat. Když uvěříme, že nějaký svůj sen, své přání, můžeme prožít i v realitě.

 

Prolínání snů a reality

Zažila jsem to mnohokrát. Takový ten zvláštní pocit, kdy si uvědomíte, že to, co jste považovali za skutečné, se Vám vlastně jen zdálo. Zažili jste to také někdy? Tu nejistotu, jestli byl něco sen, nebo jestli jste to skutečně prožili??

Pokračovat ve čtení…