Umění manipulace ovládáme všichni…

Dokázali jste se tento týden postavit svému strachu z bolesti a smrti?? Ano, nic menšího se od Vás v tomto ročním projektu nechce :-) Tedy pokud opravdu toužíte po štěstí, které Vám neproklouzne mezi prsty… 

Pokud se neumíme postavit svému strachu z bolesti a smrti, nezbývá nám pak totiž v životě nic jiného než se snažit manipulovat své okolí tak, aby nám vyhovovalo.

Najdeme si lidi, kteří nám budou pochlebovat. Nebo se lidem raději začneme vyhýbat, protože oni – světe div se – nás nechtějí jen vychvalovat :-) A nemusím jistě vyjmenovávat tu další spoustu způsobů, jak se snažíme udělat si svůj život příjemnější. Každý máme ty své :-) Kdo stojí o to, cítit se mizerně, že?? :-)

Vzpomínám, když jsem poprvé prožívala toto téma. Napsala jsem pak článek o tom, že otakárka do babočky nevmanipuluješ (odkaz najdete v plánovači na daný týden v rámci ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ). Byla jsem tehdy překvapená, do jaké míry se chováme jako manipulátoři, i když by nás tak nejspíš nikdo nenazval. Není to totiž v patologické formě. Jen v takové běžně lidské, kterou trpí úplně každý :-)

Jenže.

 

Otevřít se tomu, co je, a nesnažit se před tím utéct, není fakt snadné.

Tento týden jsem uveřejnila na svých stránkách Radost z angličtiny pokračování videa Ruperta Spiry o tom, proč se trápíme (a tedy hlavně o tom, co s tím). V článku, který najdete ZDE, je nejen rozbor druhé části videa, ale i pár rad, jak si s tématem hrát. Angličtinářsky, ale i neangličtinářsky. Doporučuju. Mrkněte se :-) Rupert Spira je super, umí ten neduální Jiný svět krásně vysvětlit :-)

První část videa (bod 1) vyprávěla o tom, že nám může pomoci uvědomit si, kdo trpí. Jenže to vyžaduje poctivou a dlouhodobější práci na odkrytí toho, čím jsme, pod závojem všech svých představ, strachů a tužeb.

Druhá část videa vyprávěla (bod 2) pak o tom, že druhý přístup, jak přistupovat ke svému trápení, je plně se mu otevřít. Natolik plně, že si dokážeme říct, že bychom s tímto trápením dokázali být navěky. Jenže to zase vyžaduje hodně odvahy…

Prostě neexistuje žádná snadná cesta. Žádná pilulka. Žádná terapie, která nás jen tak zbaví trápení, aniž bychom na tom my sami neodvedli spoustu práce. I kdyby se podařilo jeden problém zvládnout, objeví se další a další. Dokud se nepochopíme bod 1, nebo bod 2. Pokračovat ve čtení…

Láska, se kterou neseme svůj kříž

Láska byla hlavním tématem léta. Vzpomínáte? V té době vládne element Oheň – srdce, láska a radost. V létě jsme se učili hledat radost jinde než ve vnějším světě. Učili jsme se milovat nepodmíněně. Na podzim se nám totiž tato schopnost šikne :-) 

láskaMilovat v létě je tak snadné. Teplo a slunce v nás probouzí radost. Dozrávají rudé třešně. Sladké jahody. V létě se opalujeme u vody, jezdíme na dovolené, poznáváme nová místa… a nové lidi. Kolik letních lásek kdo prožil??

Právě v létě máme možnost tu lásku v sobě objevit. A ve chvíli, kdy ji objevíte, už je jen na Vás, jestli se do ní naučíte vstupovat i bez toho léta, tepla, jahod, třešní, dovolené a letních lásek. Jestli pochopíte, že nic z toho ve skutečnosti nepotřebujete.

Poprvé jsem si to uvědomila před více jak 20 lety díky písničce George Michaela – Jesus to a child, kterou napsal, když mu zemřel přítel. Je to krásná píseň, která Vám neustále připomíná, že když jednou lásku poznáte… když jednou poznáte, že OPRAVDU něco takového jako láska existuje, už zůstává ve Vás. Toho druhého fyzicky nepotřebujete, abyste byli plní lásky…

A je to také více jak 20 let díky své cestě do Izraele a Jeruzaléma, kdy mi došlo základní Ježíšovo učení – když svůj kříž nesete s láskou, nese se mnohem lehčeji, než když ho nesete s odporem…

Jenže umíme něco takového vůbec?? Pokračovat ve čtení…

Touha z neduálního hlediska (Rupert Spira)

Není snadné psát o neduálním Jiném světě. Je totiž plný paradoxů. Jednou platí A. Pak zase platí B. Jenže co když jsou A a B protiklady?? Podobné je to s touhou. Je správné toužit, nebo není?? Jak je to tedy??

Občas mi některý z účastníků online kurzu Mimoňská cesta do Jiného světa napíše, že ta část, že se máme vzdát své touhy, se jim nezdála :-) Ani se nedivím. Touha je v dnešním duchovním světě považována za impulz k plnění si našich snů. Konečně nám někdo dodal odvahu jít za tím, po čem toužíme… a já jim budu vykládat, že to tedy jako ne?? :-)

To je ale omyl. Touha má ohromnou sílu a zbavovat se jí, potlačovat ji proto, že Vám někdo řekne, že to není správné, není TO ONO, co ve svém online kurzu nebo v ebooku věnovaném elementu DŘEVO vlastně říkám. Pokračovat ve čtení…

Rupert Spira o tom, jak vyléčit sám sebe, a osvobodit se z tyranie svého Já (1. část)

Neduální učení nejsou jen nějaké teorie. Pochopení neduality je základem štěstí, které nic a nikdo nedokáže zlomit. Je totiž nepodmíněné. Nezávislé na ničem a na nikom. Pochopení neduality nám totiž pomůže vyléčit sám sebe – nechat rozpustit nánosy starých negativních emocí a zvyků…

Dokud sami sebe a svět vnímáme čistě duálně, nepodaří se nám nebrat si věci osobně, netrápit se tím, co nám chybí, a nebát se vykročit ze své komfortní zóny… 

V minulých článcích jsme se z neduálního hlediska podívali na utrpení (ZDE), mezilidské vztahy (ZDE) a lásku (ZDE).

Myslím, že je nejvyšší čas jít ještě hlouběji a podívat se, kudy vede v neduálním Jiném světě ta cesta ke svobodě a vyléčení se z toho, co nás trápí.

Říká se, že většina řešení je jako osekávat větvičky na stromě našeho trápení. Je jich spousta a další a další ještě vyrostou. Neduální řešení je prý jako vytrhnout ten strom trápení přímo z kořenů. Sebrat mu základ, ze kterého vyrůstá.

Pokračovat ve čtení…

Rupert Spira a neduální pohled na to, co je to vlastně láska…

… a není to to, co si obvykle představujeme…

láskaJak už jsem na blogu mnohokrát psala (a ostatně obě moje e-knihy se v tomto duchu nesou), lásku si obvykle představujeme jako vznášení se na křídlech opojení. Ideálně, když nás ten druhý na rukách nosí, a co nám na očích vidí, to splní.

Blaho.

Proto se také říká, že většina lidí si osvícení (probuzení) představuje jako nějaký super special zážitek. Nějakou blaženost. Asi něco takového, jako když se zamilují. Aaaaaah…

Rupert Spira (a není sám) ale říká, že osvícení žádná blaženost není. Blaženost je jen zážitek. Přijde a odejde. Není to nic trvalého. Osvícení je spíš poznání (a prožívání) vnitřního štěstí a spokojenosti.

Co to tedy ta láska vlastně je??

 

Láska jako rozplynutí pocitu oddělenosti

Na mnoha videích (například ZDE) se Rupert Spira zmiňuje o tom, že láska je pocit ztráty oddělení mezi Já a Ty (řečeno mými slovy). Často připomíná, že právě takhle se přece často cítíme, když se zamilujeme – že Já a ten druhý jsme se stali jedním. Láska je rozpoznání společné podstaty našeho bytí. Láska se objeví ve chvíli, kdy zmizí osoba (video ZDE). Láska totiž není nějaký pocit, který má nějaká osoba (vůči jiné osobě), jak říká Rupert Spira. Když Vám zemře milovaný člověk, odejde s ním všechno. Ale láska, láska zůstává… právě ta byla základem Vaše vztahu…

Žal, který cítíme po smrti druhé bytosti, je ona Láska v nás. Kdyby nebylo té lásky, proč bychom cítili žal? Krásně o tom vypráví Rupert Spira na videu (ZDE), ve kterém provází ženu, které zemřel otec, od pocitu žalu, k vnímání Lásky, která je v pozadí utrpení. Jak říká, není nutné se poddávat tlaku naší kultury na to, co by měla cítit a dělat. (Ostatně, jak jsem minulý týden psala – smrt člověka v nás nemusí vyvolávat jen smutek. A to je i má osobní zkušenost, která vychází z trochu jiného pojetí smrti, než je v našich končinách běžná.)

Láska je také podle Ruperta Spiry něco, po čem velmi toužíme, když ji zrovna neprožíváme. Hledáme ji u druhých lidí. Myslíme, že to oni nám dají ten pocit, že milujeme a že jsme milováni.

Osobně bych řekla, že hlasy volající po sebelásce, jsou krůčkem o maličko dál. Ale na základě čeho dokážeme tu sebelásku opravdu realizovat, aniž bychom nesklouzli v tom dualistickém světě do druhého extrému?? Což je podle mě většinou přesně ten případ…

Pokračovat ve čtení…

Rupert Spira a neduální pohled na to, proč se vlastně tak trápíme (3. část)

Spousta lidí zná ona slavná slova „neberte si to osobně”. Ano, známé 4 dohody. Nebýt Duška, asi by u nás nebyly tak proslavené. Možná jste je někdy slyšeli zrovna ve chvíli, kdy se Vás něco fakt dotklo. A v té chvíli jste buď chtěli onoho rádce poslat k čertu… nebo si řekli: „No jo, ale jak to mám asi udělat??

Ve třetím článku se podíváme právě na to. Co Rupert Spira radí jednomu z účastníků svého semináře, že má právě v takové situaci udělat? (Originální video najdete ZDE.)

Opět se vracíme k oněm 2 způsobům, jak zacházet s tím, co nás trápí (viz první část článku). Vzpomínáte? Buď prozkoumat toho, kdo trpí, nebo prozkoumat bolest samu. V tomto případě Rupert Spira vyráží tou první cestou…

V neduálním učení (a tedy i v učení Ruperta Spiry) je poznání podstaty našeho bytí důležitým předpokladem našeho šťastného života. Jestli chcete neduálnímu učení OPRAVDU rozumět, nestačí o tom jen číst. Myslet si, že víte. Je potřeba mít živou zkušenost toho, kdo jste.

Kdo jste? Položte si onu slavnou neduální otázku: „Kdo jsem?

A nehledejte odpověď jako ve škole u tabule :-) Nikdo nečeká, že mu na tuto otázku odpovíte. Na tuto otázku neexistuje odpověď, kterou byste mohli vyslovit. Nebo popsat. Na tuto otázku musíte odpověď zažít… ale nebojte. K oné podstatě našeho bytí se ještě vrátíme. Pojďme se spíš podívat na to, jak se ta odpověď dá použít v praxi…

 

Pokračovat ve čtení…

Rupert Spira a neduální pohled na to, proč se vlastně tak trápíme (2. část)

Rupert Spira, neduální učeníV první části (najdete ji ZDE), jsem Vám řekla něco málo o Rupertu Spirovi, který je považován za jednoho z nejlepších a nejjasněji srozumitelných západních neduálních učitelů. Bohužel v České republice moc znám není. Žádná z jeho knih ještě nebyla přeložena do češtiny. A na youtube najdete jen pár videí s českými titulky.

Během let jsem si pořídila pár jeho knih (kindle verze můžete mít ve čtečce nebo počítači hned). Dokonce jsem měla to štěstí, že jsem cca před 5 lety byla na jeho jednodenním semináři v Londýně. A během uplynulých pár dnů jsem procházela spoustu jeho videí na youtube a řekla jsem si, že i Vám přiblížím to, co na nich zaznělo.

V první části jsem nastínila 2 způsoby, jak zacházet s vlastním utrpením (delší video, ze kterého jsem vycházela, najdete ZDE). V této části si o neduálním pohledu na příčiny utrpení řekneme něco víc. A v dalších článcích se pak budeme věnovat i dalším tématům a implikacích neduálního učení na každodenní život :-) (Tím dalším tématem budou mezilidské vztahy…)

 

Rupert Spira a proč se vlastně trápíme

Ať už se trápíme čímkoliv, nějakou maličkostí (která pro nás ovšem maličkostí vůbec není, jinak by nás netrápila), nebo něčím opravdu vážným (deprese, negativní diagnóza, trauma apod.), ta příčina je jedna jediná. A je obsažena v jedné jediné myšlence.

Napadne Vás, o jakou myšlenku jde?? Čím SAMI SOBĚ nejvíce škodíme?

Tou myšlenkou je: „Tohle nechci zažívat.”

Příčinou našeho utrpení není to, co prožíváme, ale právě tato myšlenka. Náš odpor vůči tomu, co prožíváme.

Jestliže v prvním článku (a videu) Rupert Spira popsal dva způsoby, jak se k utrpení postavit, v druhém videu (ZDE) probírá s jedním z účastníků způsob, jak se postavit konkrétně strachu. A znovu uslyšíte, že ve chvíli, kdy se člověk obrátí tváří v tvář tomu, co cítí, a nesrovnává nic s minulostí, ale je TEĎ v tom, co prožívá, se vší intenzitou toho, co prožívá, najednou se utrpení vytratí.

Už není ten, kdo trpí, a to, čím člověk trpí. Vzdálenost mezi subjektem a objektem (dualistická zkušenost) se rozplyne a člověk vklouzne do té neduální zkušenosti. Najednou zde není sebemenší impulz z té zkušenosti samotné odejít. Protože není kdo (žádný subjekt, žádná trpící osoba) by z ní odcházel. A jak říká Rupert Spira: „Right at the heart of your fear, you’ll find happiness (Přímo v centru svého strachu najdete štěstí)”.

 

Energetická povaha našich emocí

Pokračovat ve čtení…

Vzdor versus mantra „Nepotřebuji nic jiného…“

… existuje na světě spousta manter. Nic proti nim – mají úžasnou sílu. Ale někdy to dopadá tak, že lidi sedí a opakují dokola mantry… a pak vstanou a zapomenou na tu hlavní mantru: „Nepotřebuji nic jiného než to, co je.”

To, co je, se Vám ani nemusí líbit. Je sice náročné v tom okamžiku nesklouznout do logického závěru – tohle nechci – ale stále jste ještě otevření objevit v sobě, že Vám to vlastně vůbec nevadí. A že se Vám to možná dokonce i líbí. Nebo že z toho dokonce máte radost!

Jak říká Rupert Spira v jednom ze svých videí, která jsem i tento týden procházela a už i začala zpracovávat – v jádru utrpení najdete štěstí. A to nejsou jen tak nějaká slova nějakého neduálního učitele. Je to i má osobní zkušenost. Mnohokrát zažitá…

Je to jako když se uprostřed slejváku objeví nad Vaší hlavou duha…

Pokračovat ve čtení…

Rupert Spira a neduální pohled na to, proč se vlastně tak trápíme

Kdo nezná trápení?? Kdo se někdy jen tak ztěžka neposadil, nehonily se mu v hlavě myšlenky a necítil se pod psa?? A netřásl s ním tichý nebo hlasitý smutek… nebo vztek?? Myslím, že něco takového jsme každý někdy prožil. Ty chvíle, kdy jsme hledali cestu z toho všeho ven… 

Byly doby, kdy jsem utrpení nějak zvlášť neřešila. Prostě jsem asi život brala tak, že někdy se cítím dobře a někdy blbě. Netušila jsem, že existuje způsob, jak ke svým bolístkám, ať už větším nebo menším, přistupovat jinak. Před cca 20 lety jsem se začala snažit něco dělat – ale celá má snaha se smrskla z toho, že jsem přestala tolik tlačit na druhé (za A), aby se změnili, na to, že jsem se začala snažit změnit můj vlastní přístup (za B). Nebo řekněme většinou jsem oscilovala někde mezi A a B. Tak asi jako většina lidí, že? :-)

Hodně dlouho jsem pro změnu zase netušila, že je možné na to jít ještě úplně jinak :-) Neměnit ani druhé, ale ani sebe. Neházet vinu ani na druhé, ale ani na sebe. To totiž nakonec vždycky vedlo jen k neustálé nespokojenosti a vnitřnímu nebo vnějšímu nátlaku. Místo toho tu dualitu vs. Ty, dobré vs. špatné – protože to ONA stojí logicky na samotném začátku všech problémů – prostě rozpustit. A když jsem to už začala tušit, netušila jsem zase, jak to prakticky udělat. Jak se prodrat skrz všechny ty paradoxy…

Neduální učení má hluboké kořeny. Je rozšířené všude možně. Najdete ho v podhoubí náboženství a učení celého světa. Ale jak proměnit teorii v praxi??

Ale oni se vždycky najdou lidé, kteří Vám přinesou odpovědi, když se začnete ptát :-)))

 

Rupert Spira a neduální vnímání světa

Rupert Spira je pro mě jedním z nejdůležitějších učitelů. Ve chvíli, kdy jsem dlouho nedokázala proniknout za oponu dualistického vnímání, o které jsem už nějakou dobu logicky i intuitivně věděla, že mi brání být v životě opravdu šťastná, objevil se on.

Nabídl mi cestu tak přímou, tak prostou, tak hmatatelnou, že nad tím stále žasnu. Blízkou mému racionálnímu uvažování, ale zároveň založenou na osobní zkušenosti. Člověka do ní uvede a Vy najednou chápete, jak to vlastně je… protože prožíváte to, co mysl nedokáže pochopit. Mysl dokáže jen nasměrovat. Však to znáte – prst, který ukazuje na Měsíc :-)

Už jsem o něm na webu párkrát psala. Tentokrát jsem se rozhodla zaměřit se na pár jeho videí a shrnout témata, která v nich probírá. Pro mě, abych měla čeho se chytnout, když se začnu ztrácet. A pro Vás, abyste případně objevili, čeho se chytnout :-)

Prvním tématem bude právě utrpení. Dalším budou mezilidské vztahy. A budou ještě další. Pokud chcete líp porozumět tomu, co Rupert Spira učí, doporučuju pročíst postupně všechny články, protože by se Vám jinak mohlo stát, že se zaseknete v něčem, co Vám další článek vysvětlí líp. Ne všechno je možné postihnout jen z jednoho úhlu pohledu :-)

Pokračovat ve čtení…