Jaká byla dovolená v Albánii (Durres)?

A stojí za to tam jet? To je fakt otázka do pranice. Odpovědět si na to, jestli Vás dovolená v Albánii láká stejně jako moji matku,  si budete muset sami na konci tohoto článku. Třeba Vám mé zkušenosti pomohou se rozhodnout. No, na závěr najdete i mé doporučení, ale ono je tak trochu zvláštní…

Na zájezd jsme vyrazili s Exim Tours. Prý tam jezdí prvním rokem. V hotelu s námi byli kromě dalších eximáků i  Češi, kteří přijeli s Čedokem. Čedok tam prý jezdí již let víc. Naše delegátka byla Češka, ale v Albánii již 10 let žije! (Má můj hluboký obdiv.) Byla úžasně v pohodě, zdálo se, že ji vůbec nic nemůže rozhodit. Ani se nedivím.

Pravda je, že za mé průvodcovské kariéry v Egyptě jsem možná působila dost podobně. Mluvila jsem po jejich a měla už za sebou jejich úřady a banky a Káhirskou univerzitu (kvůli vyřizování studentského víza) a fakt mě už překvapilo jen málo co :-)

 

Jak tak může vypadat hotel v Albánii?

Hotely zásadně před koupí zájezdu lustruju na netu. Tripadvisor apod. Vždycky mě zajímají recenze těch, kteří tam už byli. Jestli tam neumřeme hlady, co pokoje a tak. Znáte to. Kde všude mohou nastat problémy, o tom chci vědět. Abych pak zas nemusela sepisovat reklamaci (i když ty peníze, které nám Neckermann kvůli Turecku vracel, za to zase stály… asi nejlepší výdělek za těch pár hodin práce :-).

Vybrala jsem hotel Meli Holiday.

 

 

 

 

 

 

Hotel stojí hned na pláži, je poměrně nový a lehátka i slunečníky jsou zdarma.

Ovšem pozor – nic není nikdy tak dokonalé, jak to vypadá :-) 

V baru jsme s matkou obvykle posedávaly po obědě na frappé (to nebylo součástí all inclusive). Frappé bylo dobré, platily jsme v eurech. Ostatně za všechno můžete v Albánii platit v eurech (alespoň letos to tak bylo). A oni Vám vrátí buď jejich lekke, nebo velmi často zase eura.

Bydlely jsme v pátém patře s výhledem na moře (ano, ten balkón na obrázku vpravo nahoře (ne úplně), ten je náš :-) Pokoj byl neuvěřitelně velký. Když jsme vešly dovnitř, dcera řekla jen: „To není pokoj, to je byt.” Matka měla samostatný pokoj s balkónem a já s dcerou pokoj s TV a balkónem. Sejf u matky v pokoji. Taky zdarma.

Naposledy jsme takový veliký dvojpokoják dostaly v Turecku poté, co jsme po dlouhém čekání na přidělení našeho pokoje (už asi druhý den tedy a dokonce v jiném než původním hotelu), vyhrkla na jejich náznak, že už se brzy budeme stěhovat, arabské hamdulilláh :-) Mezi muslimy univerzálně srozumitelné :-) Nevím, jestli jim to udělalo takovou radost, nebo prostě už nic menšího fakt neměli :-)

 

A co moře?

Moře teplé (konec srpna). Pozvolný vstup. Písek. Někdy vlny větší, že se moc plavat nedalo (jen skákat a dovádět), někdy tak akorát na houpačku, někdy klidné. Předposlední den žahla dceru medúza. Bohužel v tom moři nebyly moc vidět, i když jsem slyšela, že se tam občas objeví. Dcera, obvykle hystericky reagující na sebemenší bolest, se mě poté jen zeptala: „Nejsou tady náhodou medůzy? Nějak mě štípe noha.” Že šlo opravdu o medúzu jsme zjistily, až když jsme vylezly z moře a viděly ten žahanec.

Dcera byla nakonec ráda – může se s kamarádkou ve škole (tu žahla v Chorvatsku) bavit o tom, jaké to je nechat se taky žahnout :-) No, já jsem od té doby přestala plavat dál od břehu do modré vody. Nebývalo tam už moc lidí a už jsem tam nestačila :-)

Ano – modrá voda. Všechen ten písek a vlny a chaluhy. U břehu z toho někdy bývala na některých místech hodně temná voda :-( A na břehu občas spousta chaluh. Čas od času to vyčistili. No, moře prostě bohužel nic moc.  Opravdu čistá voda byla až na té hloubce. A jako vždy – tam ani nebylo moc lidí.

Jinak u nás v hotelu byly hlavně Češi a Poláci :-) A vzhledem k tomu, že kolem nás byly i takové jakési asi apartmány pro místní (vypadaly pěkně), tak bylo v moři spousta Albánců.

Jídlo a výlety

Jezdíme už léta s all inclusive. Hlavně kvůli dceři, aby měla dost pití a zmrzlin :-) A samozřejmě pravidelné jídlo :-) Zažily jsme za ta léta už různé all inclusive – dlouhé stoly s nejrůznějšími pochoutkami i pár základních jídel a ne moc ovoce. Já zažila jako delegátka a průvodkyně také všechno možné. V tomto hotelu vařili dobře. Jen tak nějak pořád stejně…

A ani krabi a ani mušle to u mě nezachránily (nemusím nic z toho).

Výběr byl ale velký, zeleniny v různých kombinacích ten dlouhý stůl :-) Zákusky mi chutnaly a ovoce byly spousty. Asi největší slabinou celého stravování v Meli Holiday bylo to, že jídlo bylo jakési chladné.

A tak nakonec jsem si během letošního léta nejvíc pochutnala na tom desetidenním kurzu vipassany, kde vařili vegetariánsky a úžasně :-) Člověk fakt nemusí mít stoly jídla :-) 

Co se výletů týká, vyrazily jsme jen do městečka Durres nedaleko od hotelu. Už léta totiž na nějaké větší výlety nejezdíme. Zaprvé dlouhé přejezdy autobusem pro nás všechny obvykle znamenají, že jsme napůl zdrogované kinedrylem. Takže místo sledování úchvatných scenérií z oken busu spíme…

A za druhé za ta léta cestování mi nějak všechno splývá. Všude je pěkně. Všude je něco zajímavého. A mě nějak přestalo bavit sbírat zážitky a hezká místa. Ať je to Evropa, Afrika nebo Asie.

 

Durres

Už sice ani nevyužívám all inclusive k tomu, abych si dala vínečko k obědu i k večeři a večer nějaký koktejl, ale výlet do výrobny albánského koňaku jsem si ujít nenechala :-) 25 zaměstnanců, výroba na objednávku. Ochutnávka – no, lidem občas něco zachutnalo a koupili. Já tedy taky :-)

Durres je jinak velké město s přístavem a hodně zajímavým římským amfiteátrem.

A přišla mi tedy ta dovolená v Albánii fajn? Doporučila bych Vám ji?

Rozhodně ano.

Možná to nebude ta nejlepší dovolená na světě, ale rozhodně bude dobrodružná. To za prvé.

Turistický ruch v Albánii má totiž ještě spoustu much. Ta dlouholetá uzavřenost s sebou bohužel nese i to, že na klasické turisty, kteří nechtějí putovat po místních horách, tady nejsou moc připravení.

Hotely jsou sice nové a velké a hezké. Ale člověk si někdy říká, co se skrývá pod tou fasádou, ze které čas od času něco vykukuje :-) Lehátka a slunečníky jsou sice zdarma, ale ta kvalita tomu odpovídá. Slunečníky jsou občas tak trochu děravé :-) All inclusive funguje, jídla je spousta a je dobré, ale Albánie je prostě chudá země a nabízí jen to, co má. Wifi funguje – ale na pokoj nám nedosáhla. (Což je ovšem běžné i jinde.)

Jo a v tom našem středisku (Durres-Golem) tak nějak chyběly chodníky :-) A poklopy na kanály :-) 

Když chcete večer na procházku, není moc kam jít. Pár obchůdků, suvenýrů občas někde něco (můj oblíbený hrníček jsem si tentokrát bohužel neodvezla – ty, co občas někde nabízely, se mi nelíbily). Jinak jen temná silnice k nějakému dalšímu hotelu. Bylo to prostě dobrodružné a to jsme ani nemuseli do hor :-)

A za druhé? Když do Albánie vyrazíte a utratíte tam u malých obchodníčků nějaká svá eura, podpoříte je. Nezaměstnanost mladých je tam prý cca 30 %! To je neskutečně vysoké číslo!

 

Cesta do Albánie jako protiimigrační opatření?? :-)

Cesta do Albánie je jako cesta o desetiletí zpět. Kdykoliv se ocitnu v zemi, která je na mnohem nižší životní úrovni než jsme my, vždycky jsem vděčná za to, že žiju v České republice. Vždycky chápu kohokoliv, kdo se i z ekonomických důvodů snaží dostat někam jinam, kde by mu bylo líp.

A pokud nechceme, aby celá západní Evropa byla za chvíli plná ekonomických migrantů, to nejmenší, co můžeme udělat, je trochu z toho našeho blahobytu nechat u nich doma. Umožnit jim, aby mohli pracovat a vydělat si peníze. Aby na tom jednou byly líp stejně jako my. Ani my už dnes nenakukujeme závistivě do zápaďáckých výkladních skříní…

To, že ten blahobyt s sebou nese svá negativa, to bohužel nikomu z těch, kdo si myslí, že žijeme na Západě v nějakém ráji, nevysvětlíme. Ani nám se tomu nechtělo věřit, když jsme cinkali klíči…

Strach nás jen straší…

… ale co když se mu to sakra daří?? :-) Hezky se řekne „Nic nepotřebuji a z ničeho nemám strach” (což bylo téma tohoto týdne), ale co když to máme říct tváří v tvář tomu, co FAKT POTŘEBUJEME a ČEHO SE DĚSÍME K SMRTI??

Uplynulý týden jsem se cákala v moři. Nebo v bazénu. Ne, na aquaerobic, ani na Titanic na pláži s polskými turisty jsem se zlákat nenechala :-) To není můj styl. Ale zato jsem tyhle aktivity vždycky pobaveně sledovala.

Co Vy? Účastníte se těchto turistických mecheche – hotelových animací?

Ne? – Taky Vám to připadá jako zábava pro ty, kteří se neumí zabavit sami? 

Ano? – Taky Vám to připadá jako zábava pro ty, kteří se nechtějí jen povalovat s knížkou na pláži??

Na článek o tom, čím vším může být dobrodružná dovolená v hotelu na albánské pláži, ještě během týdne zcela jistě dojde. Je to rozhodně zajímavé. Tento článek je ale shrnutím toho týdne a jeho tématu, který mi přijde jako jedna z největších výzev roku.

 

Pokračovat ve čtení…

Není nad to dát si na pár dní offline prázdniny!

Vřele doporučuju dát si offline oraz!! Už jste si to někdy vyzkoušeli? Nebo i na dovolené pořád brouzdáte ve wifi lesích? :-)

Vzhledem k tomu, že nejsem vybavena super special smartphonem (zatím se mu úspěšně bráním), ale obyčejnou tlačítkovou Nokií bez wifi, na dovolené bývám odkázána jen na data. A ta využívám během toho týdne u moře jen velmi sporadicky. Takže většinu dovolené si jen tak hovím v nevirtuálním světě. A vždycky si právě díky tomu krásně odpočinu. Už několik let si na dovolené ani nečtu (kromě pár časopisů). Ona i knížka je vlastně takový virtuální svět tvořený tak trochu předpotopní technikou :-) (Takže bych těm dětem zas tak nevyčítala, že si vybraly online svět před tím papírovým).

Pořád se říká, že máme žít v přítomnosti. TEĎ A TADY. Ale bohužel ani na té dovolené si to nejjednodušší bytí teď a tady moc nedopřáváme. Nemluvě o tom hlubším ponoření se do ono teď a tady, které si můžete vyzkoušet v onom video projektu (zdarma) DARUJTE (SI) POHODU :-)

Já na léto plánuji několik offline týdnů :-)

Pokračovat ve čtení…

Zmražená Mallorca aneb dovolená má mnoho tváří…

Jezdíte na dovolenou jako pár, nebo každý sám??

Často se říká, že rodina by měla na dovolené vyrážet spolu. Pravda je, že ta má rodina je holt opět tak trochu jiná :-)

Trávíme víkendy často společně někde v lesích, na hory jezdíme společně, ale v létě už roky máme dovolenou rozdělenou.

Já mířím s dcerou a matkou na jih za mořem. Můj manžel míří s kamarády nejlépe tam, kde je zima a mráz. Do vody by nevlezl. Za celých cca 12 let, co se známe, jsem ho ve vodě viděla snad 1x. (Vanu nepočítám :-))

A tak jsem si letos na pláži Sa Coma na Mallorce často říkala, co asi dělá můj manžel. Jestli někde nemrzne.

Fotky, které mi ukazoval po návratu zpět domů, opravdu svědčily o tom, že mráz byl tam, kam odjel, opravdu slušný. Svou dovolenou totiž trávil v Grónsku. Brrrr….

To je tak, když se sejde oheň a mráz…

  • Zatímco my jsme si fotily palmy, můj manžel si fotil grónské kamení.
  • Zatímco my jsme si fotily bazén u hotelu a mořské pláže, můj manžel si fotil jezera, kde nabírali vodu na vaření.
  • Zatímco my jsme si fotily, jak si v hotelovém baru dáváme sangrii (a dcera s novou ostravskou kamarádkou sendviče a kolu), manžel si fotil, jak si ve stanu vaří čaj a ovesnou kaši.
  • Zatímco my jsme si fotily papoušky (delfíny a lachtany jsem tentokrát nefotila), manžel si fotil z dálky jeleny. Případně jejich kůže pohozené cestou.
  • Zatímco my jsme chodily pěšky tak maximálně na „hrad“ a po promenádě, ale většinou jsme se přesouvaly letadly a autobusy, manžel chodil hlavně pěšky.

Prostě dovolená dvou tváří…

Závěr dovolené se sice napětím před odletem trochu podobal, ale i v tomto případě na jeho dobrodružství prostě nemáme.

Zatímco my jsme jen zdržovaly frontu u odbavení, protože Mallorčan nemohl zřejmě najít dceru v systému, manželovu skupinku na letišti v Grónsku rovnou převažovali (!) a řešili, jestli je do letadla všechny váhově poberou, nebo kdo poletí později. Přičemž všechna zavazadla už byla naložená v letadle…

My i oni jsme ale nakonec v pořádku odletěli, i když my jsme měli asi hodinové zpoždění…

A doporučila bych Vám jet na Mallorcu

Mně se tam líbilo. Byly jsme na východním pobřeží nedaleko přístavu Porto Cristo, kde prý tráví čas Rafael Nadal a kotví tam i jeho super special jachta :-) V městečku mají ale pro mě něco zajímavějšího a to velké krápníkové jeskyně. Z našeho letoviska Sa Coma tam jezdil autobus (pár minut cesty) a stavěl přímo u vchodu do jeskyní. Prohlídka trvala asi hodinu včetně krátkého komorního koncertu dole v jeskyni (hráli hudebníci na loďkách na podzemním jezeře). Hotový Fantóm opery, jestli znáte tu část, jak fantóm přijíždí na loďce do svého obydlí.  Píseň tedy byla jiná, ale atmosféra podobná.

Podívejte se na toto krátké video – tahle dvojice je má nejoblíbenější, Sierra a Ramin. Před dvěma lety to pro mě byl vánoční objev (viz článek Na Vánoce nedávají jen pohádky a nejen ty jsou zázračné…), nikdy bych si byla nemyslela, že mě bude bavit se dívat na Fantóma opery. Ale tenkrát mě uchvátila jedna píseň a vzpomínám, jak jsem kroužila v zimě na bruslích po stadionu a zpívala jsem si ji. Uklidňovala mě…

Další výlet jsme podnikly, už obligátně, do Marinelandu na delfíny, lachtany a papoušky. Na rozdíl od loňského byl tento Marineland menší a papoušek uměl jen sčítat :-) Ale i tak jsme si to užily…

Hotel byl super, kousek od pláže, ale dost daleko na to, abychom se mohly trochu projít. Byl v klidné části letoviska, hned vedle archeologického naleziště. Vařili dobře, opět jsme se tam vrhla na zákusky :-) All inclusive se nám opět vyplatilo – dcera dělala experimenty s Coca-colou. Lidi, ta Zero nejen že nevoní, ale je opravdu ve srovnání s tou přeslazenou vysloveně nechutná. Už ji nikdy kupovat nebudu!

Odpolední klid a večerní chvilku jsem trávila u televize – ale byl to užitečný čas :-) Filmy ve španělštině se španělskými titulky byly pro mé oprašování španělštiny dokonalé. Dokonce tam byly i čínské programy (dva v angličtině a jeden ve francouzštině) a to bylo teprve zajímavé koukání. Člověk by neřekl, jak jsou ti Číňané nafoukaní a na Západ koukají jako na země za zenitem, které teprve teď poznávají, jak je úžasné omezit dravý vliv trhu státními intervencemi…

Celkově si na dovolenou nemůžu vůbec stěžovat.

A přece nebyla taková, jaká jsem čekala, že bude. Nebyla tak poklidná, tak pohroužená jako mé předchozí dovolené. Byla tak trochu vnitřně podrážděná a pátrající po odpovědích. A přece chvílemi prozářená. Ale o tom zase na mém blogu Žít je umění.

A co Vaše dovolená? Zažili jste něco zajímavého? Zjistili jste něco zajímavého? Líbilo se Vám tam, kde jste byli? A byli jste spíš přítomní teď a tady, spokojení, nebo spíš pohroužení někde ve svých vlastních příbězích (nebo příbězích druhých lidí) a případně nespokojení??