Adventní zamyšlení I – K čemu je nám asi tak dobré náboženství??

První adventní týden můžeme naši cestu ke Štědrému dni začít u té nejzásadnější otázky: „K čemu je nám asi tak dobré náboženství? Proč se vůbec zabývat nějakým Ježíšem Kristem?

Upozorňuji – nejsem křesťanka :-) Nepatřím k žádné církvi, do kostela zajdu na Vánoce, českou Bibli jsem před mnoha lety půjčila (a stále je půjčená) a ta anglická, kterou jsem si dovezla ze Srí Lanky, stojí na poličce někde mezi Koránem (českým i arabským), Tao-te-ťingem, Judaismem od A do Z a Trends in Rebirth Research (Trendy ve výzkumu reinkarnace.)

Ale vzhledem k tomu, že náboženství mě zajímala už od dětství, a že jsem vystudovala arabistiku a magisterskou religionistiku (a pár let studovala i tu doktorandskou), najde se toho v mé knihovničce ještě mnohem víc. A snadno najdete i spoustu materiálů a poznámek z Historie, Psychologie či Sociologie náboženství.

A přestože mám dnes hodně blízko k buddhismu, Ježíš Kristus pro mě od dob mé cesty do Izraele znamená také hodně…

Proč to všechno?? K čemu je dobré se náboženstvím zabývat? Tolik let??

Není to prostě jen ztráta času a já jsem třeba měla vystudovat ekonomii a pracovat třeba někde v bance a jezdit po světě za všechny ty peníze, které bych si v tomto perspektivním odvětví vydělala??? :-)

  • Proto, že náboženství v sobě skrývají jiskřičky vhledů do podstaty bytí.
  • Proto, že chápat a žít podstatu bytí je mnohem cennější než vydělávat spoustu peněz a za ty peníze pak cestovat.
  • Nebo i proto, že já právě díky svému zájmu žila přes 2 roky v Egyptě a Jordánsku, kde jsem na stipendium studovala, navštívila jsem Izrael a žila cca 7 měsíců na Srí Lance. Buď téměř zadarmo, nebo mi za to, že budu cestovat a ukazovat lidem krásy cizích míst a vyprávět jim o tom, v co tam lidé věří a proč, dokonce i platili :-)

Pokračovat ve čtení…

Vánoční vůně Pronta :-) A 1. Adventní dárek :-)

Já vím, že spousta z Vás fakt nesnáší předvánoční úklid.

Pro mě jsou ale Vánoce spojené s vůní Pronta. No fakt :-)

Bylo nebylo, mívala jsem jako dítě jednu jedinou povinnost – oprontovat před Vánoci nábytek.

Netvrdím, že to byla stejně oblíbená předvánoční činnost jako pečení vánočního cukroví (sladké je sladké a kdo peče, ten ochutnává). Ale protože se mým rodičům nepodařilo mi uklízení nijak zprotivit, dodnes nemám na uklízení alergii a dodnes mám uklízení spojené s vánoční vůní Pronta :-)

A tak zatímco většina lidí před Vánoci chodí a říká, že na uklízení kašle, já teprve před Vánoci uklízet začínám :-) A ráda :-) Jak jste na tom Vy? Šílíte, hrajete si s úklidem, nebo to prostě necháváte být? 

V kuchyni máme adventní svícen (ano, už svítí!), takže se začíná omytím okna v kuchyni. Po několika týdnech manželova upozorňování, že i ta lednice by to potřebovala, došlo tedy dnes i na ni. A ano, potřebovala to :-) Vzala jsem s kuchyní i okno v dceřině pokojíčku. A protože dcera je tak trochu po mně, z bordelu během jednoho dne obvykle vytvoří krásně naklizeno. Bere to hodně z gruntu. Začíná nanošením všeho na postel :-)

Pokračovat ve čtení…