STROM ŠTĚSTÍ (4. element KOV) – Co na té cestě nechat za sebou?

Stejně jako na podzim shazují stromy listí, protože je už nepotřebují, i pro nás je element KOV a podzimní období, kdy za sebou můžeme nechat to, co už nepotřebujeme. A stejně jako na podzim stahují stromy energii dovnitř a dolů do svých kořenů a nevěnují ji už plodům, které dozrály, i my máme možnost stáhnout se dovnitř a ke svým kořenům. Být bdělejší pro to, čím jsme. Láká Vás to?

element kovStručný úvod k tomu, o jaký druh štěstí vlastně v ročním projektu STROM ŠTĚSTÍ, jehož je desetitýdenní období KOVU součástí, jde, najdete v článku, „STROM ŠTĚSTÍ (1. element DŘEVO)“. A to včetně popisu, jak nám 5 elementů (dřevo, oheň, země, kov a voda) pomáhá rozvíjet a harmonizovat jednotlivé složky toho, z čeho všeho naše štěstí vyrůstá.

 

Nyní se pojďme bez dalších řečí okolo podívat, co třeba i Vás může na téhle cestě elementem KOV čekat. Ale berte následující řádky jako inspiraci. Život promlouvá ke každému z nás jinak. Pokud mu začneme naslouchat.

Tenhle projekt nás zaměřuje na určitá témata… a ta se pak každému individuálně projeví a řeknou mu přesně to, co potřebuje slyšet :-) 

 

Co když si na té cestě klademe příliš malé cíle??

Znáte film (knihu) „Pokojný bojovník”? V jedné části Dan díky své vlastní zkušenosti pochopí, že život není o cíli, ale o cestě. Nicméně je to cíl, který určuje cestu. Vaším cílem může být rodina, dům, dobrá práce. Je to jako při mé první velké cestě do Egypta, kam jsem tenkrát ještě nedorazila. Cílem mé kamarádky byla jednoho athénského dne pláž. A mým hora.

Jaký je ten Váš cíl? Jak moc se držíte při zemi?? A proč? Čeho se bojíte? Ano, i ta rodina, dům, práce či pláž může být velkým cílem a na cestě k němu můžete narazit na spoustu velkých výzev. Ale i za těmito přáními obvykle leží těch pár velkých přání, které v životě máme – svoboda, láska a radost, vnitřní klid, spokojenost, jistota a odvaha.

Kterým směrem ukazoval element KOVU mně?

 

Element KOV – co všechno může člověku ukázat pouhých 10 týdnů jeho života, když dává pozor?

  1. Už první týden jsem si měla při jednom rozhovoru znovu připomenout, že v životě nejde o to nějak přežít. Schovat se někde do chatky. Bát se přejít ten pomyslný mlhavý most na druhou stranu. Vzpomněla jsem si na Dhahab. Na ty chvíle vnitřního klidu bez peněz v cizině daleko od místa, kde jsem žila. Na to, že vždy máme podporu. Že se nikdy neděje nic, co by se dít nemělo. Že život nám dává to nejlepší, zatímco my se dožadujeme jistot. Měla jsem sen, který mi jasně ukázal, že není kam utíkat. A uvědomila jsem si znovu, jak důležité (a náročné) je přijmout fakt, že nikdo a nic není dokonalé. Všichni máme své démony a k druhým máme přistupovat se soucítěním a nebrat si nic osobně.

  2. Druhý týden mě jedna ze 2 knih, které jsem si s sebou odvezla na dovolenou do Albánie (Bezstarostně a důstojně) inspirovala k tomu změnit úhel pohledu a přestat se tolik bát. Přestala jsem si připomínat všechny ty okamžiky, které ve mně vyvolávaly strach, ale podívala jsem se do podstaty věcí. Do toho, co já sama chci a co jsem ochotná pro to udělat. V albánském moři jsem se učila, že i když je náročné dostat se v příboji dál do moře, když to člověk zkouší a učí se poznávat sílu a účinky vln, projde tam, kde mu nic nehrozí. Ty vlny mě učily sebedůvěře. Má dovolená byla letos ne o hledání klidu v přítomném okamžiku, nebo o hledání klidu v bouři jako ty předešlé. Byla spíš o odvaze se bouřím otevřít. Znovu jsem si měla uvědomit, jak malé laťky si nastavujeme. Je to totiž pohodlnější. Měla jsem si znovu připomenout, že si život jen zbytečně komplikujeme. Bojíme se jen proto, že nevíme, co jsme zač (a myslíme si o sobě tak zoufale málo). Bojíme se jen proto, že nevíme, co jsou naše překážky zač (a pleteme si zmateně provazy s hady). Bojíme se vlastně jen proto, že nevíme…

  3. Třetí týden se točil kolem chyb a kolem bolesti, které takové chyby působí. Název týdenního shrnutí zněl Dovolme (si) chybovat. Ano, nechme za sebou strach z chyb. Těch našich i těch druhých. Víme, že není snadné nechybovat. A to kvůli vnitřním bolestem, které v sobě všichni neseme. Pokud v sobě najdeme sílu přijmout chyby druhých, ulevíme sobě i jim. Šíříme vědomí, že je možné se uzdravit a osvobodit. Bolest chyb nám někdy může pomoci nastavit konečně hranici. Ujasnit si, co je správné. I tím je někdy potřeba projít. Jen je třeba nastavovat ty hranice citlivě a s respektem.

  4. Čtvrtý týden se věnoval vděčnosti. A ne pouze za to dobré, ale i za to, co Vás třeba nasere. Možná si totiž právě díky tomu hněvu, který se ve Vás zničehonic probudí uvědomíte, že ve Vás něco tiše doutnalo a Vy jste to nechtěli vědět. Uvědomíte si, že někdy prostě jen jdeme z extrému do extrému. Místo abychom se pokusili najít cestu skrz paradox. Byla jsem ale vděčná i za manžela a jeho vnímavost. Za těch 22 lidí, kteří si koupili víc než jednu mou publikaci a vzbudili tak ve mně pocit, že mé sdílení je užitečné. A za mentoring Pavla Říhy.

  5. Pátý týden jsem objevila léčebný kód a začala ho zkoušet. A od té doby se už přihodilo hodně zvláštních věcí :-) S knihou o léčebném kódu se ke mně vrátilo téma lásky a pravdy, které hrají v knize hodně důležitou roli. Ano, pro mnoho lidí je pravda a láska již dávno spíš něco negativního než pozitivního. V našem přístupu k nim se projevuje hluboká deziluze. A přitom se v pravdě a lásce skrývá ohromná síla. A o tu energii přicházíme ve chvíli, kdy věříme tomu, co není pravda. Následný vzdor z nás jen vysává energii a žádnou vysněnou změnu nepřináší. Ubližuje nám. Vzdor je totiž pravým opakem lásky. Tento týden jsem si uvědomila, že věřím tomu, že skutečná pravda se dříve nebo později ukáže. A že nemá smysl se trápit tím, jakou roli si lidé v mém životě zvolili. Zvládnout ji je jejich úkol. Obě strany mají své vlastní lekce a nemusí to být jen dosažení ideálu (pochopení, pravdy), ale naučit se unést, že lidé a svět nejsou ideální. Naučit se netrápit se tím. Odpouštět. Přijímat je. Tento týden jsem také pochopila, že jediný způsob, jak respektovat druhé i sebe je být šťastná :-) Bez podmínek. A uvědomila jsem si, že je za pravdu se má bojovat způsobem, který nevyvolá potřebu se bránit. A že milovat se má způsobem, který má zdroj někde jinde než v našich představách, tužbách a obavách. Která je zcela svobodná. 
  6. Šestý týden byl hodně zvláštní. Když jsem psala jeho shrnutí, nazvala jsem ho „Smutek v sobě skrývá lásku. Smrt skrývá radost.”  Byl to týden, kdy se mi podařilo pročistit vztah, který je pro mě důležitý. Byl to týden, kdy jsem se dívala na videa Ruperta Spiry a díky nim nacházela opět cestu domů do přirozeného stavu. Začalo to všechno opět tou praxí léčebného kódu. A skončilo to smrtí. Smrtí našeho dzogčhenového mistra. Ten prožitek byl zcela jiný. Byla v něm spousta klidu. Tak umírá mistr. A to v lidech probouzí.

  7. I sedmý týden se nesl ve znamení videí Ruperta Spiry. A ve znamení rozpouštění vzdoru. Tento týden se vzdor objevoval spíš jako myšlenka „představovala bych si to jinak”, která se ale velmi brzy rozplynula. Nesnažila jsem se ničeho dožadovat. Díl se tím zabývat. Věděla jsem, že by to nemělo smysl. A nevadilo mi to. Však Rupert Spira říká, že příčinou utrpení je myšlenka „tohle nechci”. Za naše utrpení nemůže nikdo (ani člověk sám), ani situace. Jen tato myšlenka. Hlavní mantrou našeho života by se měla stát věta „nepotřebuji nic jiného než to, co je”.

  8. Osmý týden se znovu objevilo téma lásky. Milovat v létě je snadné. Lásku je možné tam nalézt. Ale milovat, i když zmizí vše, co v nás lásku probouzelo a začíná být zima, to je umění. Tento týden jsem si vzpomněla na svou oblíbenou píseň George Michaela: „Jesus to a child“, která mi už před mnoha a mnoha lety ukázala, že láska je tu vždy. Že se můžeme vzdát všeho (k čemuž nás element KOV nabádá), abychom našli vnitřní jistotu a odvahu vyrazit na té cestě zas dál. Bez těch závaží, které si jinak obvykle neseme (k čemuž nás bude nabádat element VODA). Byl to týden, kdy bylo potřeba se zamyslet nad rozdílem mezi nevadí a mám z toho radost. Čchi kungové postoje nám mohou pomoci pochopit, jak tohle v sobě máme.  A byl to týden, kdy jsem na blog zpracovávala všechna videa Ruperta Spiry, které jsem v uplynulých 2 týdnech viděla. I Rupert říká, že vzdor nic neřeší. Že je třeba se tomu, co se nám nelíbí, otevřít. Nebo si uvědomit, že tady nikdo není. Dokonce modlit se za protivenství, protože pak jsme mnohem blíž Pravdě a Lásce.

  9. Devátý týden jsem byla poprvé jako instruktorka na čchi kungovém víkendovém semináří Orla v hnízdě. A to byl zážitek jako hrom. Meditace byla nejen téma, o kterém se mluvilo, ale i téma týdenního shrnutí (co je a co to fakt není). Byla řeč o meditaci, mindfulness a relaxaci a čím se liší. Důležité nicméně je, že to, co se s myslí učíme dělat, by nás mělo dovést ke 2 základním zkušenostem: ke klidu mysli (tj. bez roztpýlení) a k pochopení (moudrosti). K poznání podstaty myšlenek, emocí i toho Já, kolem kterého se točí. Byla řeč i o tom, že meditace není jen plutí na obláčku. Že nám pomáhá neutíkat před tím nepříjemným. Osvobodit se od krysí honby za vnějším štěstím a uspokojením vnitřního hladu. Byl to ten týden, kdy se ta Zuzka, která řešila, jestli ten seminář zvládne, při jedné praxi léčebného kódu prostě vypařila :-) Za ten vnitřní klid, který jsem tam prožívala, jsem nesmírně vděčná. I za tu vlnu vnitřní inspirace, kterou mi dal.

  10. Poslední týden mi opět ukazoval, že ta má cesta nikdy nebude cesta většiny. A znovu se mě ptal, proč nejsem ochotná opustit tu chatku a přejít ten zamlžený most, když opět na chvíli zahlédla a prožila, jaké to tam na té druhé straně je. Že to v nás je. Že dokážeme mnohem víc, než bychom si byli představovali. Stačí jen chtít a vycvičit svou mysl a tělo. Znovu se mě ptal, jestli jsem ochotná riskovat úděl hledačů – že občas narazí. A musí se pak sami sebe upřímně a pokorně ptát, proč se to stalo. Zda jdou opravdu po té správné cestě? Zda se jen nesnaží bušit hlavou do stěn labyrintu. Připomínal mi, že nemám dělat to, co dělám, jen ze zvyku, nebo naopak proto, že bych to chtěla dělat jinak. Že je důležité být otevření – jiným cestám, ale i tomu, že se můžeme kdykoliv mýlit.

Jak vidíte, element KOVU mě učil, že ten strach, který mě drží v tom pohodlnějším životě, je třeba nechat za sebou, pokud se chci cítit opravdu spokojeně. Že nejde o to Život jen nějak přežít. Že je třeba najít v sobě sebedůvěru otevřít se bouřím. Naučit se přijímat to, že nic a nikdo není dokonalý. Nebát se chybovat a odpouštět chyby druhým, protože všichni si v sobě neseme démony minulých ran. Dal mi do ruky léčebný kód. Upozornil mě na sílu pravdy a lásky, kterým věřím. Ukázal mi, že je třeba být vděčný i za to, co nás sere, a radovat se i z toho, co je náročné. Protože nás to posiluje a uklidňuje. Upozornil mě znovu, že jediný způsob, jak dělat to, co je pro mě zásadní – respektovat sebe i druhé zároveň – je být šťastná a to bez podmínek. Zavedl mě opět k Rupertu Spirovi a dal mi zažít spoustu paradoxních zkušeností (se smrtí i s víkendovým seminářem).

element voda

12.11. začne v mém ročním projektu STROM ŠTĚSTÍ element VODA. První 3 týdny již máme za sebou – ty proběhly na samotném začátku roku. Zbývá nám už tedy pouhých 7 týdnů. Půjdeme hluboko do sebe. A tam najdeme vnitřní jistotu a odvahu. S příchodem jara (a elementu DŘEVO) nám přijde vhod. Naučí nás totiž sázet ta semínka, která nebudou vycházet z obav našeho Ega. Ale budou to naše vlastní semínka plná odvahy a vize…

 

Pozvánka do Jiného světa nepodmíněného štěstí

Pokud máte odvahu si těch 7 týdnů elementu VODA projít taky a osvobodit se od toho, od čeho možná nebude tak úplně snadné se osvobodit, jste vítáni :-) Stačí se přihlásit do projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018 (je to zdarma). A předtím nás ještě čeká dokončení elementu ZEMĚ, který nás provází celým rokem :-) 

STROM ŠTĚSTÍ 2018