Star Wars – Poslední z Jediů. Můj poslední Star Wars film?

Pozor na spoilery!

Tak. Řekla bych, že s nejnovějším Star Wars filmem jsem asi celou tuhle ságu nadobro opustila…

Ne že by ten film byl tak špatný. Tak nějaké recenze se o Star Wars 8 vyjadřovaly i pochvalně. A ano, nakonec jsem si z filmu odnesla plus mínus to, proč jsem na něj nakonec musela jít. A to nejlépe teď hned.

No, řekněte, který film k Vám může mluvit o čchi (energii, Síle), jejíž vnímání v sobě čím dál silněji cítíte? (Ano, orlí čchi kung je super, dokud jde o uvolnění stresu a zklidnění mysli. Pokud se ale člověk rozhodně jít dál až k tomu všemu, co je za tím, může to být cesta docela náročná…) A která Vás v úterý až vyděsila? Ano, slova Rey, že „něco se probudilo a má z toho strach”, jsem potřebovala slyšet jak sůl. A možná jsem potřebovala vidět i to, že největší problém je právě ten strach. Napětí, které vyvolává, nevěstí nic dobrého…

Je to totiž právě strach, který překlopí rovnováhu sil na tu temnou. Jak říkal Yoda už v  té staré sérii – strach je cestou na temnou stranu Síly. Byla to právě nedůvěra vycházející ze strachu, která měla za následek všechno negativní, co se pak přihodilo.

A musím říct, že strach někdy dost fyzicky bolí :-)

Ale zpět k filmu samotnému. Díry v příběhu a já nevím, co ještě kdo sleduje, mě netrápí. Ale musím říct, že jsem se těch 150 min v kině docela nudila. Nic z toho, co mě mělo držet v sedačkách napětím, mě nedrželo. Vtipy? No nějaké by se tam i našly, ale že bych se já nebo publikum nějak třískalo u něčeho smíchy, tak to tedy ne. (Upřímně, nejvíc jsem se tam do toho ticha občas uchichtla snad jen já.)

Ty neuvěřitelné zvraty, které prý jako nikdo nečekal, mě jaksi nepřekvapily. V některých okamžicích jsem byla plus mínus připravená, že se to nespíš stane. V jiných okamžicích jsem nebyla překvapená, že se to stalo, ačkoliv mě to tedy, přiznávám, nenapadlo ještě dřív. Schopnosti Jediů mě už fakt nepřekvapují. Stačí, co tak člověk sám zažil, a zbytek už si jen vynásobí množstvím energie dotyčného a jeho schopností jí ovládat. I tak je to prostě Síla

A ne, Síla, není pohádka a výmysl, kdybyste si to třeba mysleli…

Jediné, co mě bavilo, byla ta vizuální stránka. 

Do kina jsem na tenhle film šla, protože mě tam něco táhlo. Obvykle si počkám na TV. Nebo, ano, pokoutně si to stáhnu na pekelné sdílečce hellshare :-) Navnadili mě samozřejmě v TV opakováním posledního dílu. Ten jsem v kině viděla i s dcerou (na Hana Sola jsem prostě musela) a ten film mě neskutečně bavil. Byl napínavý, byl plný vtipných chvil, hlavní hrdinka byla super, byl také plný tajemství a také to byla, přiznávám, tak trochu nostalgie…

Návrat k té původní trilogii, na které jsem vyrostla.

Návrat Jediho byl kdysi navíc můj úplně první film v originále! (s maďarskými titulky)

Bylo mi možná tak 12, když jsem ho viděla v Maďarsku na dovolené v letňáku. A ačkoliv jsem se angličtinu učila sama z učebnice své sestry, s těch pár úvodními kapitolami jsem si vystačila. V tom filmu totiž nešlo o nic jiného, než kdo je čí bratr, sestra nebo otec. Já byla nadšená, že jsem to pochopila!!! :-)

Han Solo byl můj hrdina a Harrison Ford se stal mým prvním dětským idolem. Viděla jsem pak všechny Indiana Jonesovky (a snad téměř všechny jeho ostatní filmy) a Dobyvatele ztracené archy jsem dokonce převedla do knižní podoby s vlastními ilustracemi! Když jsem byla na předposledním díle, kde Han Solo hraje zas, v kině, pobavila mě hláška ze sedaček za mnou, když se Harrison Ford na plátně objevil poprvé: „To je teda krásnej dědek.” (Nebo něco v tom smyslu.)

Jeho úmrtím a úmrtím Luka Skywalkera to pro mě prostě končí. Nové díly, které se natáčejí poslední dobou, mě tak neberou. Pro mě to ztrácí své kouzlo. Nová generace mě neuchvátila, ačkoliv Rey má tedy můj obdiv :-) A je mi vlastně jedno, jak to všechno začalo, a jak to všechno skončí. Je to prostě pořád dokola – kdo se má pořád na ten boj Dobra se Zlem koukat a na to, kdo je čí rodič?? :-) 

V celém filmu se mi asi nejvíc líbila hláška jedné z hrdinek: „Nebudeme bojovat proti tomu, co nenávidíme, ale budeme chránit to, co milujeme. Tak vyhrajeme.” (Nebo něco v tom smyslu :-))

Možná je prostě na čase naučit se víc důvěřovat (sám sobě třeba?), než se bát?? Pochopit důvěru konečně správně. A řídit se podle toho :-)

No, ale každý si musí udělat svůj vlastní názor. I na ten film :-)

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *