Rupert Spira o tom, jak vyléčit sám sebe, a osvobodit se z tyranie svého Já (2. část)

Podařilo se Vám v 1. části tohoto článku objevit, kdo vlastně jste? Většinou jen číst ale nestačí. Je třeba hrát si se svým vnímáním, využít případně některou z meditací Ruperta Spiry. Případně i já sama jsem připravila 2 neduální videa – 2 videozkušenosti, které Vám mohou pomoci tuto zkušenost mít.

Pokračujme tedy dál tam, kde jsem Vám slíbila…

 

Nechat ze sebe vyplavit nánosy starých emocí a zvyků

K tomu u Ruperta Spiry slouží například jeho Yoga meditations. V podstatě jde o cca hodinové meditace, ve kterých Vás zavede do Vaší vlastní zkušenosti Vědomí a propojení.

Za prvé díky nim můžete zažít onen stav, kdy se Vaše Oddělené Já rozplyne. Kdy najednou zažijete, jaké to doopravdy je být TADY A TEĎ. Tj. ne někde, kde jste vlastně pořád v čase a prostoru, jak si obvykle ono tady a teď představujeme. Asi to tak také máte – tady je na tomto místě. A teď je v tomto čase, v přítomnosti.

TEĎ A TADY se ale ve skutečnosti nachází zcela mimo čas a prostor :-)

A tam není obvyklé pronikat. Obvykle ani nevíme jak.

A za druhé díky nim umožníte starým emočním nánosům, aby se vyplavily. A rozplynuly. Osvobodíte se. Jak Rupert Spira často opakuje, mít intelektuální poznání toho, jak neduální učení funguje, je fajn, ale je to málo. V těle máme spoustu a spoustu nejrůznějších vrstev napětí vyvolaných starými emocemi. Jsou to právě tyto emoce, které nás vždy a vždy matou a mají tu sílu nám namluvit, že jsme to oddělené trpící Já, které musí začít hledat úlevu. Tam někde. Tam, kde žádnou úlevu nikdy nenajde…

Čím déle setrváváme ve stavu, který je v souladu s neduálním vnímáním (například prostřednictvím yoga meditations), tím snáze a rychleji se nám může podařit tyto staré návyky cítění a vnímání proměnit (viz video ZDE). Někdy to, pravda, není úplně snadné. Protože se těmto emocím, které jsme tak dlouho potlačovali, otevíráme. Vítáme je v sobě. Nesnažíme se před nimi utéci. A ve světle Vědomí je necháme rozpustit.

 

Vyžaduje to jasnost mysli a hlavně odvahu…  

Je to jako taková hluboká studna našich pocitů (video ZDE). Čím hlouběji jdeme, tím bolestivější ty pocity mohou být. Pocity oddělení, smutku. Až nepojmenovatelné pocity, které mají lidé všichni společné. Právě proto, že jsou ve svém vnímání odděleni od celku. Právě proto ta hluboká touha. Právě proto ten hluboko zakořeněný strach. Protože v duálním vnímání, oddělení od celku, věříme, že nám něco chybí (což je pravda), a že jsme v neustálém ohrožení, vůči kterému se musíme bránit.

Tam v hlubinách už nenajdete žádné trauma z dětství nebo z minulého života. Hledali byste marně. Nenašli byste nic, co by se ještě dalo v další a další terapii pročistit. Zůstal by ve Vás jen onen neurčitý pocit smutku, nedostatku a strachu… 

Neutíkat před tím, co je těžké a bolestné

Na základě čeho ale? Co Vám dokáže dát tu sílu? (Já o tom, co dávalo v takových chvílích sílu mně, psala v dubnové čtvrté kapitole své druhé e-knihy Vdechněte život poselstvím svého dětství).

Z neduálního pohledu nám dává sílu právě ono vnímání toho, kdo jsme. Je to jako prostor bez hranic, skrz který projde jakákoliv emoce, aniž by za sebou zanechala ony zraněné stísněné stopy. Pokud se Vám podaří se na vnímání toho, kdo jsme, naladit, podaří se Vám ty zraněné stísněné stopy, které ve Vás jako v odděleném Já emoce zanechaly, rozpustit. Jinak ve Vás zůstanou i nadále…

Vyžaduje to ale, jak Rupert Spira říká, být citlivý vůči impulzům se těmto nepříjemným emocím jakkoliv vyhnout. Asi nejčastějším a nejnenápadnějším způsobem je začít přemýšlet. Ostatně jakékoli zaměření pozornosti na objekt je únikem od toho, co je.

Vzpomínáte na onen 2. způsob, jak se vypořádat s utrpením v prvním článku série o Rupertu Spirovi a neduálním učení?? Tím druhým způsobem je otevřít se dané emoci bez touhy, aby zmizela. Jako byste si řekli: „Ok, můžeš tu zůstat, jak dlouho budeš jen chtít. Jsi vítána. Neodmítám Tě.Podle Ruperta Spiry máme risknout to, že nás dané emoce přemůžou. Pomůže nám uvědomit si, že Vědomí nic nepřemůže (viz video ZDE).

Dokážete to? Něco podobného máte mnohokrát denně možnost zkoušet na onom desetidenním kurzu vipassany (vychází z učení Buddhy), na kterém jsem dvakrát byla. Goenka, učitel vipassany, Vás bude neustále povzbuzovat, abyste si udrželi vyrovnanou mysl, ať se děje, co se děje :-)

Není nutné všechny ty emoce nějak pojmenovávat nebo analyzovat. Právě naopak. Stačí před nimi neutíkat. Nechat je prozářit a uvolnit světlem Vědomí (viz video ZDE). A pokud se Vám nedaří být neustále v neduálním stavu, nevadí. Ono to není jen tak :-) Ty okamžiky, kdy jste, ale přeprogramovávají Vaše tělo. Je to jako když přehráváte stupnice, aby si prsty zvykly. A pak si jdete na kafe. Když zasednete ke klavíru znovu, prsty si budou pamatovat (viz video ZDE). Postupně se tak osvobodíte od tyranie onoho Odděleného Já, kterým ovládá Vaše tělo a Vaše reakce skrze ony staré vrstvy emocí.

 

Vrchol sebelásky

Můžete si stokrát před zrcadlem říkat, jak se máte rádi. Pokud to zůstává jen na povrchu, Vaše vnitřní emoce, ty pocity, že Vám něco chybí, že Vás nikdo nemiluje a ani nemůže, Vás nakonec vždycky zradí. Ten problém spočívá v neustálém opakování zaběhaných vzorců. A v přítomnosti onoho těžko popsatelného pocitu oddělení od Štěstí a Lásky v nás.

Ale jen slova Vás z nich neosvobodí. A paradoxně, sama snaha osvobodit se je nakonec kontraproduktivní... jen ve Vás utvrdí pocit, že je ve Vás něco špatně, co je potřeba změnit.

Jenže to je jako tvrdit provazu, že je had a že se musí změnit na provaz.

A tak vrcholem sebelásky není snaha mít se rád (což ve skutečnosti nikdy nedokážeme s celou tou náloží skrytých emocí, které na nás křičí: nemůžeš se mít rád/a), ale ochota ponořit se do pocitů nelásky a odmítnutí. A zůstat v nich zcela otevřeně. Nevšímat si příběhů, které se snad s těmito emocemi vynořují (viz video ZDE). Stačí pouze vnímat pocity v těle (ostatně i to vipassana učí). Ne jako objekty, na které zaměřujeme pozornost. Ale jako součást toho, čím jsme. Jako Vědomí samo. Protože jen ono dokáže pojmout vše, co se v něm objeví. Je to jeho přirozenost.

Právě tato jeho přirozenost, schopnost přijmout vše, je ona Láska, kterou tak hledáme. To ona je vrcholem sebelásky. Tím jediným způsobem jak milovat. Když zmizí ono sebe.

Není to totiž láska toho odděleného Já, ve kterém užijeme. Je to Láska podstaty našeho bytí. Láska nepatří osobě. Objeví se ve skutečnosti až ve chvíli, kdy oddělené Já zmizí. Pokud se nám podaří na ni naladit, prodchnout celé tělo jeho světlem a touto Láskou, osvobodíme se.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *