Rupert Spira o tom, jak vyléčit sám sebe, a osvobodit se z tyranie svého Já (1. část)

Neduální učení nejsou jen nějaké teorie. Pochopení neduality je základem štěstí, které nic a nikdo nedokáže zlomit. Je totiž nepodmíněné. Nezávislé na ničem a na nikom. Pochopení neduality nám totiž pomůže vyléčit sám sebe – nechat rozpustit nánosy starých negativních emocí a zvyků…

Dokud sami sebe a svět vnímáme čistě duálně, nepodaří se nám nebrat si věci osobně, netrápit se tím, co nám chybí, a nebát se vykročit ze své komfortní zóny… 

V minulých článcích jsme se z neduálního hlediska podívali na utrpení (ZDE), mezilidské vztahy (ZDE) a lásku (ZDE).

Myslím, že je nejvyšší čas jít ještě hlouběji a podívat se, kudy vede v neduálním Jiném světě ta cesta ke svobodě a vyléčení se z toho, co nás trápí.

Říká se, že většina řešení je jako osekávat větvičky na stromě našeho trápení. Je jich spousta a další a další ještě vyrostou. Neduální řešení je prý jako vytrhnout ten strom trápení přímo z kořenů. Sebrat mu základ, ze kterého vyrůstá.

 

A co je ten základ, ze kterého utrpení vyrůstá??

V prvé řadě je třeba říct, že utrpení nejsou jen takové ty ponory do depresí a smutků, které někdy prožíváme. Někdo častěji, někdo méně často. Utrpení je ve své podstatě cokoliv, co zavání stresem, snahou zahánět myšlenky surfováním po netu, obvoláváním kamarádů, nebo posedáváním v restauraci, kavárně, hospodě, kině nebo divadle. Je celkem jedno, jak ušlechtilá je naše snaha utéct sám před sebou, pořád je to únik. Pořád je to úporná snaha najít uspokojení někde jinde než sám u sebe.

Chcete test toho, jak jste vnitřně spokojení??

Zůstaňte doma sami. Bez TV, bez mobilu, bez hudby. Nebo jeďte na desetidenní kurz vipassany a v tom tichu bez TV, mobilu či hudby zjistěte, jak moc Vám je takhle dobře. A ještě jedna důležitá poznámka – ujasněte si, že Vám takhle není dobře jen proto, že jste utekli před ostatními.

A onen základ, ze kterého vyrůstá utrpení??

Jde o špatné pochopení toho, kdo jsme.

Tak prosté.

Ale zároveň tak složité, protože nejde jen o to, co si myslíme, ale i o to, jak to cítíme. A i ve chvíli, kdy to všechno konečně chápeme hlavou, nás naše emoce často zradí. A právě o tom, jak osvobodit své tělo z tyranie onoho špatně pochopeného Já, Rupert Spira hodně ve svých videích mluví.

 

Kdo tedy jsme??

Jde o něco, co zažívá každý z nás. Je to naše osobní zkušenost. Není zprostředkovaná ničím, co si sami o sobě myslíme (nebo co si o nás myslí druzí). Nemá to nic společného s tím, jak vypadáme, jak se jmenujeme, nebo v jakém znamení jsme se narodili :-) To totiž není naše nejhlubší podstata. Jen role, kterou jsme v životě přijali a do určité míry ji můžeme změnit. Případně se ji naučit co nejlépe hrát.

Jsme nic. Jsme všechno.

Když se zaposloucháte do videí Ruperta Spiry (nebo si koupíte nějakou z jeho knih – ale v češtině zatím nejsou), zjistíte, že často říká, že v první fázi zjistíme, že nejsme nic. A v druhé fázi zjistíme, že jsme všechno :-) Dává Vám to smysl?? Pokud ne, tak se alespoň máte co zajímavého dozvědět :-)

V tomto videu (ZDE) například zdůrazňuje, že opravdu nestačí vědět jen to, co nejsme (a tam často neduální učení končí). Je to jako vědět, že to, co leží na zemi, není had. Ale dokud na vlastní oči nepoznáme, co jsme (či co to tam na zemi vlastně leží), snadno se můžeme nechat zmást jinými představami a jinými strachy.

Můžeme si například mylně myslet (viz video ZDE), že jsme ten, který něco dělá, nebo ten, který něco cítí (ano, to pak o sobě říkáme: „Jsem smutný, jsem naštvaný“, nebo klademe sobě nebo druhým něco za vinu). Z duálního hlediska teď možná ničemu nerozumíte :-).  Z neduálního hlediska to ale dává dokonalý smysl :-) A vůbec to neznamená, že se z nás mají stát necitlivé zombie (právě naopak) bez smyslu pro chování, které prospívá a neškodí…

vyléčit sám sebe

Je třeba sám sebe důkladně zkoumat

A pravidelně.

A nenechat toho zkoumání příliš brzy (viz video ZDE). Nestačí si neduálně mysletnení tu nikdo, kdo trpí, a utrpení je jen projev mého vědomí”. Nepřestávejme dokud se nebudeme cítit opravdu spokojení. V té chvíli totiž hledání ustane samo o sobě (a ono oddělené Já zmizí s ním). Oddělené Já totiž není nic jiného než ona aktivita hledání štěstí a spokojenosti vyvolaná pocitem nedostatku. Oddělenému Já totiž chybí to, od čeho se oddělilo…

Když vytrváte, najdete mnohem víc než jen mysl bez myšlenek, po které někdy lidé tak touží. Prožít prázdnotu mysli. Najdete vnitřní uspokojení (neboli štěstí). 

Když se Vám takto podaří vyléčit sám sebe, tj. rozpustit nánosy starých negativních emocí a zvyků, Vaše vztahy budou mnohem přátelštější a milující, protože láska je jednou z kvalit Vědomí, do kterého se ponoříte. A postupně svou mysl osvobodíte ze zvykových zaběhaných reakcí. Což ale trvá, protože v sobě máme vrstvu za vrstvou potlačených emocí, které v nás vyvolávají onen pocit Odděleného Já.

 

Oddanost Lásce, Pravdě a Kráse pomáhá vyléčit sám sebe

Rupert Spira je Angličan a nejspíš by nepochopil ono české pohrdání Pravdou a Láskou, které se u nás rozšířilo. Nepíše o politice ale o spiritualitě :-) A Láska, Pravda a Krása jsou podle něj kvalitami Vědomí. Stejně jako Štěstí.

Pokud člověk začne vnímat svět z pozice Vědomí a ne z pozice Subjektu hledícího na nějaký Objekt, rozvinou se v něm kvality otevřeného nehodnotícího prostoru Vědomí a ne kvality Subjektu, kterému se objekt líbí či nelíbí. A na základě toho po něm potom buď touží, nebo se mu vyhýbá, z čehož pak plynou další ne právě pozitivní emoce (strach, hněv, žárlivost, smutek).

V partnerských vztazích je taková oddanost Lásce a Pravdě zásadní. 

Jak Rupert Spira říká (ZDE), právě v intimních vztazích by člověk neměl dělat v této otázce kompromisy. Máme ve zvyku bránit svá slepá místa. Někdy Pravdu vidět nechceme. Vztah, který se jí ale bude vyhýbat, nebude nikdy opravdu intimní a opravdu milující.

Celé roky jsme si všímali objektů kolem nás. Svých emocí a myšlenek. Je čas začít se zajímat o zcela jinou zkušenost. O vnímání. O Vědomí. O to, co si všímá všech těch objektů, emocí, myšlenek a pocitů různě po těle. A poznat díky tomu povahu toho Vědomí. Může být zraněno? Může se ho něco dotknout? Může se naštvat? 

Jak už bylo řečeno, rozpoznat podstatu našeho bytí je základ (viz také video ZDE).

Příště si povíme něco o tom, jak ze sebe nechat vyplavit nánosy starých emocí a zvyků a proniknout do skutečného TADY A TEĎ mimo čas a prostor (kam obvykle neumíme najít cestu, protože ji ani nehledáme :-) Už si totiž někdy myslíme, že ji známe…) 

>> Pokračování ZDE <<

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *