Rupert Spira a neduální pohled na vztahy

V předchozí sérii článků (první díl najdete ZDE) o Rupertu Spirovi a jeho neduálním učení vycházejícím z tradic indické advaity se můžete dočíst něco o tom, co dělat, když se trápíte. O oněch 2 způsobech  jak k utrpení přistupovat a o několika praktických aplikacích… 

Neduální učení nám ale může pomoci i v mezilidských vztazích. Pokud k druhým lidem budeme přistupovat s vědomím toho, kdo skutečně jsme (v tom neduálním pojetí), naše vztahy se dost zásadně promění.

A pozor, tady nejde jen o nějaké filozofické teorie.  Rupert Spira Vás ve svých videích obvykle zavede do Vaší vlastní zkušenosti. A v té zkušenosti můžete objevit, kdo skutečně jste.

To je na neduálním učení (alespoň tak, jak ho Rupert Spira podává) to nejcennější. Překročíte to, co jste si mysleli. A vstoupíte do zkušenosti, kterou máme všichni. Jen je zakrytá vším tím, co si o své zkušenosti myslíme… co jsme se i ve škole učili, že si o své zkušenosti máme myslet…

Jenže všechno je jinak. Jak už to v neduálním Jiném světě chodí :-)

 

Když poznáme, kdo ve skutečnosti jsme… 

… svět se nám promění před očima. Způsob, jakým jsme předtím ve vztazích na druhé lidi reagovali, najednou přestává dávat smysl. Nemusíme se do ničeho nutit. Nemusíme se o nic snažit. Samo poznání vše změní.

Je to jako když se bojíte hada na zemi. Ve chvíli, kdy si troufnete poznat toho hada blíž, poznáte, že je to jen obyčejný provaz. Nemusíte se tedy učit zacházet s hady. Nemusíte se učit, jak se před hady chránit. Nemusíte žít ve strachu. Už totiž víte, jak se věci mají… 

Když poznáte, kdo ve skutečnosti jste, zjistíte, že podstatou Vašeho bytí je štěstí. V tom okamžiku pochopíte zcela jasně, že štěstí Vám nemůže dát Váš kamarád nebo partner. Dokud si toto zcela jasně neuvědomíte, VŽDYCKY Vás druzí lidé budou zklamávat. Před tím není úniku!

Ve chvíli, kdy právě na základě tohoto pochopení (a dokud ho nemáte, všechno ostatní budou jen neustálé snahy dosáhnout něčeho, co je pro Vás jako osobu vlastně nedosažitelné) odpadnou zklamání, obviňování, hněv a konflikty.

Jak říká Rupert Spira v dalším z videí (ZDE) jedné zamilované paní: „Don’t allow your friend to be a cause for your happiness. He is not responsible for your happiness. And that is the secret of a truly loving and intimate relationship. ” (Nedovolte, aby byl Váš přítel příčinou Vašeho štěstí. On není za Vaše štěstí zodpovědný. A to je tajemství opravdu milujícího a intimního vztahu.)

Hezky vysvětluje, že ve chvíli, kdy se naše touha po vztahu naplní, tj. potkáme někoho, s kým si rozumíme, ona touha, která zakrývala podstatu našeho bytí, se rozplyne. A právě proto se může projevit základní vlastnost našeho bytí – a tou je ono štěstí :-)

Důvěra ve vztazích

V dalším videu (ZDE) odpovídá na otázku tak trochu žárlivého muže :-) Může důvěřovat své partnerce??

A Rupert Spira všechny rozesměje přímou odpovědí: „You are quite right. You can’t trust her. I am sorry to give you that not very reassuring news.” (Máte pravdu. Nemůžete jí věřit. Je mi líto, že Vám říkám něco ne právě uklidňujícího.)

Ano, taková je pravda. Nemůže jí věřit. Nikdo nemůže ve skutečnosti nikomu věřit. Nikdy nevíme, kdy se náš partner zamiluje do někoho jiného, sebere se a odejde. Věřit se dá jen tomu, co je stálé. Co se nikdy nemění. Něco, co není závislé na stavu své mysli a emocí. Bylo by bláznovství důvěřovat něčemu jinému. Je to přímo recept na nespokojenost. Důvěřovat můžete jen něčemu stálému – Vědomí. To Vás nikdy nezradilo, nikdy Vás neopustilo, nikdy Vás nesoudilo. A ani nebude…

 

A co s konflikty ve vztahu??

Tam, kde spolu komunikují dvě oddělená Já jsou konflikty nevyhnutelné. Druhý člověk je pro nás v takovém případě vždycky ten, od kterého buď něco chceme, nebo je pro nás naopak hrozbou, které se obáváme.

Dvě Ega hrají takovou hru na přetahovanou, řekla bych. Dokud nám druhý člověk dává to, co chceme, je náš nejlepší kamarád. Ve chvíli, kdy má druhý jiné potřeby, které nejsou v souladu s těmi našimi, stává se hrozbou našemu štěstí, které jsme do něj investovali (viz odstavec výše).

Jak říká Rupert Spira na dalším z videí (ZDE) máme k lidem přistupovat ne jako oddělené Já, ale jako to, čím ve skutečnosti jsme. A s vědomím, kdo ti druzí ve skutečnosti jsou.

Ve chvíli, kdy jsme si vědomi, že žádný člověk (ani my, ani oni) nejsou jen souborem myšlenek, emocí a nějakého chování, za které vlastně ani nejsou opravdu zodpovědní (o tom mluví zase v jiných videích), nemáme tendenci soudit. Což neznamená, že se nemůžeme vůči něčemu zaujmout pevný postoj tohle je nepřijatelné. Ale ten postoj nebude vycházet z našeho Ega (a jeho tužeb a obav), ale z našeho bytí. Z lásky a porozumění, které jsou mu vlastní.

Tím je náš postoj neosobní. Druzí lidé mívají tendenci probudit naše Ego a zatáhnout ho do boje. To, co pomůže, není na tuto hru přistoupit. Ale nenechat se do ní emočně vtáhnout. Tento postoj bude k druhým promlouvat víc než Vaše slova. A situace se pravděpodobně uklidní. A kdo ví, možná se Vám nakonec i omluví :-)

 

Ale co když nás druzí odmítnou takové, jací jsme?

Strach z odmítnutí. Tento strach leží na srdci mnoha lidí jako velmi těžký balvan. A ten pak brání lidem svobodně žít. Svobodně se projevovat. Být, jak se říká, sami sebou.

I na toto téma se Ruperta Spiry kdosi ptal (viz video ZDE). A odpověď se mi velmi líbila. A opět je potřeba se vrátit k tomu, čím ve skutečnosti jsme. Pokud totiž nejen chápeme, čím ve skutečnosti jsme, ale opravdu to i cítíme, pomůže nám to se z tohoto strachu osvobodit.

Pokud se k druhému člověku vztahujeme z pozice podstaty našeho bytí, nic nás nedokáže zasáhnout. Nic, co může ten druhý říci nebo udělat, z nás neudělá něco víc nebo něco míň. Jak říkává Rupert Spira – můžete zranit prostor? Můžete prostoru něco vzít nebo něco mu dát? Prostoru je jedno, jestli v něm židle je nebo není. Prostor nemůže být zničen.

Když se k druhému člověku vztahujeme z pozice podstaty našeho bytí, nic nás nemůže zničit stejně jako prostor ani výbuch nezničí.  Čeho se pak máme bát??

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *