Cítíte, že nic není nikdy špatně a že všechno zvládnete??

To jsou totiž dvě věty, které shrnují dva základní předpoklady toho, abychom dokázali něco zázračného. A co že to je? Přijetí. Přijmout sám sebe, přijmout druhé, přijmout život. Prostě přijmout to, co je.

přijetí, spokojený tygrCelý týden jsem věnovala tématu, které je pro mě poslední dobou hodně důležité. Přijetí. Prošla jsem na netu všechno, co mi přišlo pod ruku, a zdálo se být pro mě užitečné. A dočetla jsem konečně knížku od Jeffa Fostera – „Nejhlubší přijetí.“

 

Přijetí je téma jako hrom. Otázka totiž může znít: „A jak mám jako přijmout to, co je nepřijatelné??“ 

Každý máme něco, co se nám zdá naprosto nepřijatelné. Máme své hodnoty, přes které nejede vlak. Máme svá zranění, která tolik bolí a tolik nám zasáhla do života – jak můžeme přijmout, že se to stalo? Jak můžeme přijmout ty, kteří působí bolest? Jak můžeme přijmout život, který je někdy tak krutý…

  • Nepřijetí je přímou cestou k utrpení, depresi a často i k sebevraždě. Ve chvíli, kdy život sám se pro nás stane nepřijatelným…
  • A přijetí je tím posledním krůčkem ke štěstí, jak jsem kdysi před lety (už je to 5 let!) na svém prvním blogu psala (viz článek Jen jediný krůček ke štěstí)

Před lety jsem slíbila, že nebudu vzdorovat. Protože vzdor byl pro mě naopak tím prvním krůčkem k rozevření oné jámy, do které se pak tak hluboko padá. A navíc – po otevření té jámy nejistoty už jen následuje další mučící krok – rozhoupání kyvadla strachu a touhy. Vzpomínáte na ten horor E.A. PoaJáma a kyvadlo??

Jáma a kyvadlo nebyl jen vychytralý mučící nástroj inkvizice.

Je to mučící nástroj naší vlastní mysli. Našeho vzdoru vůči tomu, co je. Protože si myslíme, že to, co je (my sami, druzí lidé, nějaká událost), je nějak špatně. Nebo protože si myslíme, že nejsme schopní to, co je, unést a zvládnout. Kdo něco takového někdy nezažil? Necítil???

 

Přijetí právě proto není vůbec snadné

Souvisí s tím, že žijeme v duálním světě a ne v tom Jiném neduálním světě. V duálním světě, na který jsme tak zvyklí, je běžné vše nějak posuzovat. Hodnotit. Dělit na dobré a špatné. Soudit. Bojovat za to „dobré” proti tomu „zlému”. A nám to přijde naprosto v pořádku. Jak by to mohlo být jinak? (A přitom kvůli čemu se vedlo tolik náboženských válek?? I ta dnešní teroristická??)

Ale ono to může být naprosto jinak. Jen se tomu otevřít a začít to blíž zkoumat. Jenže nás přemáhá strach. A touha před tím strachem nějak utéct. Někdy mluvíme o překračování komfortních zón – to když se chceme tomu strachu nějak postavit.

Když jsem před těmi lety slíbila, že nebudu vzdorovat, byl to slib, který jsem dala na základě pochopení, kam takový vzdor vede. V té době jsem i znala neduální svět. O jeho západních učitelích jsem i psala odborný článek na religionistice :-)

Ale když jsem pak byla konfrontována s tím, co opravdu znamená žít neduálně, byla jsem z toho zaskočená.

A to tedy dost :-) Svých „pravd” a svých „hodnot” a svých „to je špatné, to je nepřijatelné, to nemůžu dopustit” jsem se držela jak klíště. Jak jinak??

A můj strach dosahoval výšin (nebo hlubin??) toho existenciálního. Jak věřit v to, že „to zvládnu”, když jsem věděla a několikrát zažila, jak je to těžké… jak je to pro mě nemožné… a jak vždycky zavrávorám a hledám pomoc.

 

Přijetí je něco, co se člověk buď naučí, nebo v životě nenajde opravdovou svobodu a tedy štěstí

A tak se už pár let učím chodit v tom neduálním světě a nacházet kontakt s tím, co mi tu vnitřní sílu poskytuje. Tam, kde bych před lety ztrácela půdu pod nohama (rozevírala by se mi pod nohama ona příslovečná jáma), dnes mám ještě půdu pevnou :-) Ale hlavně pomalu chápu, že i když se jáma rozevře, člověk do ní nemusí spadnout :-)

Ano, mám svého učitele, a jsem mu vděčná.

Mám ale hlavně svůj život a ten mě už za ta léta naučil mnohé. Dal mi zažít spoustu zvláštních zkušeností. Mohla bych vyprávět (a ostatně už na stránkách svého blogu a e-knih i vyprávěla :-))

A mám svůj roční projekt 5 elementů, kterým letos procházím už popáté, a který mi v tématech týdne ukazuje, v čem spočívají ta tajemství vnitřní svobody, radosti, lásky, vnitřní síly a odvahy. Rok za rokem je to lepší :-)

A letos mám i své víkendové semináře, které dělám pro Vás, kteří se také chcete konečně dozvědět a případně naučit, jak to v Jiném neduální světě chodí, ale které dělám i sama pro sebe :-) Protože mi umožňují se hlouběji připravit na jednotlivá období jednotlivých elementů. Využít naplno to, co mi mohou dát – stačí si všímat. Pokud to pomůže i někomu dalšímu, tím líp, ne?? :-)

Tak jestli se chcete zúčastnit toho nejbližšího, který budu věnovat elementu OHEŇ a tématům, která s ním souvisí (láska a partnerské vztahy, radost ze života a přijetí), jste srdečně vítáni. Více informací najdete zde: Najděte v životě tu opravdovou radost, sobota 19.5. Brno.

A co mi tento týden udělalo největší radost?? Právě to, že jsem si během víkendového trampu s manželem a dcerou do Trenckovy rokle dokázala připomínat, že nic není špatně (ani ta šílená cesta, ani to, že manžel se chtěl slaňovat v noci do rokle na výroční oheň a s pár pivy a panáky v krvi se zas šplhat po skále nahoru) a že všechno zvládnu (i tu šílenou cestu i ten strach) :-))

 


Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Jde o shrnutí týdne věnovaného tématu ČERNOBÍLÝ SVĚT, NEBO BAREVNÝ SVĚT v rámci elementu ZEMĚ. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní rovnováhu a klid. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Chcete se do projektu přidat také a každý týden dostávat ten svůj plánovač/motivovač s tématem a mottem týdne a začít sledovat, co to udělá zase pro změnu s Vámi?? No problem :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ 2018 – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *