Nepodmíněná svoboda, láska, radost, klid a štěstí v Jiném světě

Zvláštní temný vipassana týden…

…  meditace vipassana a všechno, co s ní souvisí, mi totiž tento týden dost zasáhla do života. A meditace vipassana slušně bolí. Zeptejte se, koho chcete. Je to tak. 

meditace vipassana

Chystám se do toho jít ale zas. Už jsem v létě přihlášená na litevsko-anglický  kurz do polského centra. Vipassana podle Goenky je prostě všude možně. (Před chvílí jsem na svém druhém blogu zveřejnila přehled článků – svých i spřátelených – o zkušenostech s desetidenním kurzem. Najdete tam i odkaz k registraci.)

A před chvílí jsem se vrátila z jednodenního kurzu. No, trénovat se na těch 10 hodin meditace denně prostě musí :-) 

Celý týden se nesl ve znamení příjímání. Chystala jsem se totiž na svůj druhý sobotní seminář právě na toto téma. Jak to pojmout? Co všechno zahrnout? Samotné téma je široké, hluboké a náročné. Možná ne na to ho vyslechnout, ale na to ho opravdu i praktikovat…

Většinou právě ve chvíli, kdy se nám stane něco, co se nám nelíbí, zapomínáme na všechno, co jsme si kdy mysleli, že víme. Právě v těchto chvílích se hodí vědět, proč to mám vůbec přijmout?? (Jak bych mohl, vždyť je to děsné!!). A hlavně, jak to mám vůbec prakticky udělat?? Ono jedna věc je totiž vědět, že bych měl, jiná věc je chtít a třetí věc je fakt ten krok udělat. Najít tu správnou cestu. Takovou, aby se z přijetí nestala jen rezignace.

 

A právě k tomu PROČ  a JAK se desetidenní kurz meditace vipassana dokonale hodí

Člověk potřebuje mít zkušenost. Bez zkušenosti zůstane všechno vědění jen ve sféře jávímjáznám :-) Větička „já vím” je i má oblíbená :-) A když na ni dostanu obligátní zvednuté obočí (protože oba víme, co to znamená), bráním se v duchu tím, že vědět je taky dobrý. První krůček, bez kterého ten další člověk neudělá…  Pokračovat ve čtení…

Cítíte, že nic není nikdy špatně a že všechno zvládnete??

To jsou totiž dvě věty, které shrnují dva základní předpoklady toho, abychom dokázali něco zázračného. A co že to je? Přijetí. Přijmout sám sebe, přijmout druhé, přijmout život. Prostě přijmout to, co je.

přijetí, spokojený tygrCelý týden jsem věnovala tématu, které je pro mě poslední dobou hodně důležité. Přijetí. Prošla jsem na netu všechno, co mi přišlo pod ruku, a zdálo se být pro mě užitečné. A dočetla jsem konečně knížku od Jeffa Fostera – „Nejhlubší přijetí.“

 

Přijetí je téma jako hrom. Otázka totiž může znít: „A jak mám jako přijmout to, co je nepřijatelné??“ 

Pokračovat ve čtení…

Ponořit se na 10 dní do utrpení? Super!

Je to vtipné. Tento týden jsem na téma týdne (Co se skrývá pod maskou utrpení a co pod maskou Ega) moc nemyslela. A přece – zírám – se nakonec dokonale propojilo s článkem, který jsem k danému tématu loni psala! Týkal se desetidenního kurzu meditace vipassana, který pro mě byl loni hotovou bombou. A to tedy v mnoha ohledech :-)

utrpení vipassanaVšem, kteří hledají způsob, jak se radovat i tam, kde zrovna neskáčeme do vzduchu, tento kurz vřele doporučuju.

Určitě si o něm budeme vyprávět na naší společné tříhodinovce k elementu OHEŇ, která se bude konat už v sobotu 19.5. v Brně. Na semináři Najděte v životě tu opravdovou radost. Tu skutečnou radost totiž najdete jen tam, kde jí nestojí vůbec nic v cestě. Žádné Vaše podmínky. Žádné Vaše nebo kdyby

Vždyť co je to za radost, kterou může utnout každičké ale??

Tento týden jsem sháněla někoho, kdo by jel na další kurz se mnou. Přihlásila jsem se na kurz v Polsku od 4.7. (anglicko/litevský). Žádného odvážlivce jsem ale nesehnala.

Ten kurz totiž není zrovna procházka růžovým wellness sadem. Žádné tanečky, žádné zpěvy, žádné kochání se krásami. Žádné povrchní radosti. Chcete opravdovou radost? Zavrtejte se mnohem hlouběji. Tam, kde se skrývá utrpení. Tam, kde se skrývají Vaše největší bolístky a zranění. A uzdravte je.

 

Osvoboďte se od toho, abyste na bolestivý dotyk reagovali další dávkou utrpení… 

 Přesně to se na desetidenním kurzu vipassany (podle Goenky) učí. Ale představte si to – jak se voják naučí přežít v džungli, než že ho podrobí celkem drsnému výcviku?? Jak se naučíte snášet bolest, aniž byste ji nezažili znovu?? Ano, pod dohledem, za neuvěřitelné podpory. Ale pořád je to bolest. Ne každý o takový výcvik pochopitelně stojí. A ne každý ho také vydrží až do konce. Ale ty konce jsou sladké :-) A spousta lidí se vrací. Včetně mě :-)

A ne – nemlátí Vás tam a nenutí prodírat se křovím a neřvou na Vás :-) 

Ale 10 hodin meditace denně (v sedě) prostě není prosto nejrůznějších bolestí. Tu koleno, tu noha, tu záda, tu ramena. A to, co Vám někdy začne chodit do mysli, také někdy není zrovna příjemné. A někdy je nepříjemné i jen to, že se vlastně nemáte s kým bavit (ctnostné ticho). Tedy kromě organizátorů a učitele.

Slyšela jsem mimochodem o případu, kdy šla holka za učitelem ne kvůli nějakému problému s meditací, ale protože už nevydržela nemluvit :-) A slyšela jsem i o případu, kdy se holka propadala do depresí, protože se nemohla odreagovat zpěvem nebo žertováním s lidmi kolem (ta po pár dnech utekla). A dál na youtube vypráví o tom, jak se radovat ze života. Ale tu opravdovou svobodnou radost, která není závislá VŮBEC NA NIČEM, ještě nepoznala…

Jak jsem tento týden četla v krásné knížce od Jeffa Fostera (jednoho z neduálních učitelů) – „Nejhlubší přijetí” – bolest je bolest. Ta je nevyhnutelná. Stejně jako negativní emoce (smutek, hněv apod.). Přijdou jako vlna. Ale stejně tak odejdou.

Utrpení je ale něco jiného než bolest

Utrpením je bolest či negativní emoci či myšlenku nepřijmout. Neuvědomit si, že už Vámi byla dávno přijata, jinak by se v prostoru, kterým jste, nikdy nemohla objevit.

Goenka sám během kurzu mnohokrát opakuje, že odmítáním toho, co je, toho, co právě prožíváme, jen stupňujeme své utrpení. Přidáváme k tomu, co je už samo o sobě bolestivé, horu dalších příběhů o tom, co by kdyby… a já osobně můžu říct, že se mi několikrát stalo, že ve chvíli, kdy jsem přestala bojovat s tím, co mi bylo nepříjemné (ať to byla myšlenka nebo fyzický pocit), zažila jsem následně ty nejkrásnější okamžiky hlubokého přijetí.

Ano, v reálném životě je to mnohdy těžší. Žijeme v dojmu, že nemůžeme přestat bojovat. Že bychom rezignovali na to, co považujeme za správné. Že bychom druhým potvrdili, že to, co dělají, mohou dělat i nadále. Máme k dispozici svou řeč. Máme dojem, že to můžeme nějak ukecat, okecat nebo ukřičet. Máme k dispozici místa, kam utéct. Do kavárny za kámoškami (a kafem a zákuskem). Do hospody za kámoši (a jedním). Do kina za zábavou. Do lesa za uklidněním.

Na kurzu nic z toho nemáme (tedy kromě léčivého ticha a přírody). O to je to náročnější. Ale o to je to paradoxně právě snazší.

Můžete zjistit, že nic z toho, co jste zvyklí dělat, dělat nemusíte. Protože Vám to nepřinese takovou úlevu jako přestat bojovat. 

Což neznamená, že jste rezignovali. Ale jen a jen to, že jste objevili ten správný svobodný prostor, ze kterého můžete konečně něco opravdu změnit. A ne jen nalakovat na růžovo, nebo zmanipulovat (přemístit něco někam jinam). A hlavně si nepřivodíte větší utrpení, než byla ta původní bolest.

Láska znamená přestat bojovat

Jeff Foster ve své knížce o tom nejhlubším přijetí píše i o lásce. O tom, jak takový mezilidský vztah, který se odehrává v rovině opravdu důvěrného setkání a ne v rovině povrchních příběhů, vypadá.

Můj nejoblíbenější neduální učitel, Rupert Spira, popisuje podstatu bytí jako lásku, která přijímá. Touto podstatou bytí jsme, ale jak často žijeme v ní a jednáme z ní? To jest z přijetí?? Z lásky? A ne z Ega, které žije a jedná ze strachu a z něj vyrůstajícího odporu a boje nebo útěku?

Anthony de Mello píše také o lásce a o svobodě, která je s ní spojená (to byla má oblíbená četba loni v květnu). Pokud od svého milovaného něco potřebujeme, něčeho se dožadujeme, něco mu vyčítáme, pak ve skutečnosti nemilujeme. Je pro nás jen nástrojem naší spokojenosti a štěstí. To je drsná pravda, že??

Přijímající lásku, která se ničeho nedožaduje, si ale představujeme jako takovou tu rohožku, která všechno mlčky snese. Ale taková přijímající láska nikdy není, protože ona se nenechá zašpinit.

Přijímající láska se nebojí říct: „Tohle ne.“ Nemá totiž strach, že o druhého přijde. Přijímá ho se všemi chybami. Netrápí se pro ně. Neútočí a nevyhrožuje. Chápe a soucítí. A právě tak otevírá prostor pro opravdovou změnu.

 

Láska, přijetí a radost budou hlavní letní témata

Kdy jindy je vrcholné období lásky než máj, léto, prázdniny a dovolená?? :-) To, do jaké míry jsme na jaře osvobodili od svého strachu, se promítne i do radosti, kterou nám léto přinese. V 10 týdnech letního elementu OHEŇ budeme mít možnost dál rozvíjet vnitřní svobodu a klid a s ní i schopnost přijímat a opravdu milovat. A všichni víme, kolik radosti v nás probouzejí dotyky lásky :-)) 

  • A tak se již nyní můžete hlásit do projektu (zdarma) STROM ŠTĚSTÍ. Ať Vám 10 týdnů elementu OHEŇ neunikne. Můžete se mnou procházet 10 témat, která Vás navedou k tomu, jak tu nepodmíněnou lásku a radost v sobě probudit. Mezidobí elementu ZEMĚ nám v tom pomůže.
  • Můžete se přihlásit i na desetidenní kurz vipassany (za dobrovolný příspěvek). Stejné kurzy jsou různě po celém světě. Český je dvakrát do roka (v polském meditačním centru vipassany). Pokud ovládáte angličtinu, můžete jet kamkoliv :-) Třeba na anglicko/litevský kurz do Polska stejně jako já :-)
  • Důkladně se na těch 10 týdnů můžete připravit už 19.5. v Brně na tříhodinovém semináři Najděte v životě tu opravdovou radost.  Řeč bude o lásce a radosti, utrpení a přijetí, o mezilidských vztazích, o vipassaně i čínské medicíně a učení o 5 pokladech / elementech. O čchi kungu a způsobech, jak v sobě tu opravdovou radost probouzet.  A jako dárek dostanete můj stejnojmenný ebook se všemi 10 tématy a články, které Vás k té radosti navedou. Těším se na Vás :-)

Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Jde o shrnutí týdne věnovaného tématu CO SE SKRÝVÁ POD MASKAMI UTRPENÍ ČI EGA v rámci elementu ZEMĚ. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní rovnováhu a klid. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Chcete se do projektu přidat také a každý týden dostávat ten svůj plánovač/motivovač s tématem a mottem týdne a začít sledovat, co to udělá zase pro změnu s Vámi?? No problem :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ 2018 – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se.

Jak se radovat ze života, když je život na nic??

Je to taková otázka, která člověku snadno zamotá hlavu, že? Když je život na nic, obvykle se z toho neradujeme, ale snažíme se s tím co nejrychleji něco udělat. Radujeme se jen ve chvílích, kdy jaksi život skáče, jak my pískáme :-)

jak se radovat ze životaUplynulý týden se věnoval tématu VZDOR. Původně jsem si tedy představovala, že to celé proběhne trochu jinak. Ale tak kdo tady neustále píše, že je lepší nic neočekávat a nechat prostor té kráse neočekávaného?? :-))

A neočekávané se přihodilo. A já jsem za to vděčná, i když to nebylo vůbec snadné… 

Pokračovat ve čtení…

Šťastný život v paradoxu…

… je něco prostě nepředstavitelného :-) Ale právě v paradoxu ten šťastný život leží. Tam, kde svému štěstí neklademe vůbec žádné podmínky. Obvykle žijeme v černobílém světě. Ten si představit umíme velmi dobře. Buď je to dobré, nebo špatné. Buď je to náš přítel, nebo nepřítel. Buď uděláme A, nebo B.

Ano, když máme štěstí, někdy si všimneme, že svět má víc barev. Alespoň šedivou :-) Začneme vnímat, jak komplexní a neuchopitelné je to, co jsme si předtím mysleli, že je tak jasné. Ale spojit A a B v jedno?? Neříct si, že budu šťastný jen když zažiju A (to dobré přeci) a vyhnu se B (tomu špatnému) ??

Projít branou paradoxu je velmi náročné. Zkuste si například vyřešit nějaký zenový koán. Podobně Vám zamotá hlavu :-) (Co třeba ono slavné Jak zní tlesknutí jedné ruky??)

Kdo si v rámci projektu STROM ŠTĚSTÍ vyzkoušel téma týdne Chtít nechtít, tak měl šanci se s paradoxem setkat. Podařilo se? A jak to dopadlo???

 

Štastný život a konflikt

Já si to tedy užila naplno :-)

Pokračovat ve čtení…

Jak si užít zácpu…

… tedy tu dopravní :-) Před časem jsme o tom mluvili se známými u jedné rušné silnice. Čtyřproudovka. Mezi jednotlivými dvojpruhy rostly teď na jaře narcisy :-) Využijte zácpu. Vždyť to má spoustu výhod!

  • Konečně se můžete zastavit!
  • Můžete se na ni kdykoliv, když přijdete pozdě, vymluvit. A většina to se soucítěním pochopí :-)
  • Pusťte si v zácpě nějakou pěknou hudbu. Nebo audioknihu.
  • Nebo meditujte.
  • A až bude hotové to první video z projektu DARUJTE POHODU, můžete právě to, co na něm uvidíte, dělat právě v autě :-)

Myslím, že v tom současném západním kalupu byla jen otázka času, kdy se objeví něco, co nás donutí zastavit.

Pokračovat ve čtení…

Čchi kung nebo taiji?

… a co takhle obojí?? Čchi kung i taiji. Víte, že někdy je „obojí“ ta nejlepší odpověď na otázku A či B? V mém životě to tak rozhodně je. A to i když A a B jsou protiklady a na první pohled neexistuje způsob, jak je propojit. Já ale miluju louskání paradoxů :-)

taiji čchi kungParadox je totiž brána do neduálního světa. Do světa, kde protiklady nestojí proti sobě, ale různě se doplňují, prolínají, nebo dokonce splývají v jednotu. Jinudy než skrz paradox se tam logicky nejde dostat.

Poslední dobou ho nejčastěji ilustruji na našem celosvětovém problému – imigranti ano, nebo ne?

Sluníčkáři, nebo xenofobové? Naivní lidumilové, nebo střízliví pragmatici? Šílení globalisti, nebo rozumní zastánci vlastní kultury? Nebo co takhle lidé, chápající závažnost a složitost celého problému, soucítějící, ale ne naivní, otevření, ale hrdí a chránící si zákony vlastní hranice (vnější i vnitřní).

Někdy teprve v paradoxu můžeme objevit to správné řešení všech svých problémů. Ale kdo nás kdy učil o síle a pravdě paradoxů? A proto to na světě tak vypadá…

 

Taiji je můj splněný sen

Pokračovat ve čtení…

Motivace – taky na sobě pácháte techniku cukru a biče?

Když to na nás takhle zkouší druzí, nic příjemného takový druh motivace není, že? I když Vám nějakou dobu mažou ten med kolem huby, nakonec z toho má člověk takovou tu pachuť snahy vyhnout se tomu biči (kritice) a dosáhnout na pravidelný příjem onoho cukru (uznání). Ale podobně si umíme zavařit i sami sobě  – bičovat sami sebe touhou po tom, abychom se cítili dobře. No není to absurdní??

Tento týden byl v rámci projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018 ve znamení tématu VNITŘNÍ MOTIVACE, NEBO VNĚJŠÍ MOTIVACE.

Většinou kritizujeme tu vnější a snažíme se dobrat té vnitřní. Ale ono je to fuk.

Dokud neprohlédneme, že obojí motivace je hra na otroka s metodou cukr/bič, jen v tom druhém případě dupeme sami po sobě, moc si nepolepšíme (Celou jednu kapitolu o jiné motivaci najdete v mé druhé e-knize Vdechněte život poselstvím svého dětství).

Najít tu jinou motivaci ale není žádná sranda. Proto jsem tomu věnovala v té knížce tolik stránek a tolik odhalujících otázek, které sami sobě můžeme klást :-) Vyžaduje to vůbec pochopit, co sami na sobě pácháme. Vyžaduje to přestat být tak závislí na tom, co považujeme za „to žádoucí”, a odvahu čelit tomu, co považujeme za nepříjemné.

Přestat se tomu vyhýbat a nedovolit nikomu a ničemu, aby nad námi získal skrze náš strach a naši touhu, moc. Přestat utíkat před trápením a bolestí a toužit po pohodovém životě „našich splněných snů”.

A protože pravda je paradoxní, teprve když přestaneme toužit po pohodě a vyhýbat se nepohodě, konečně prožijeme tu opravdovou pohodu a naplnění našich snů :-)

Pokračovat ve čtení…

Proměnit svůj týden v něco mimořádného…

… se nám může podařit kdykoliv. Stačí se správně rozhodnout. Jedno jediné rozhodnutí může náš život proměnit. Můžeme se rozhodnout věnovat se víc tomu, co nás už nějakou dobu láká – začít cvičit, nebo jíst zdravěji, věnovat se cizímu jazyku, nebo si vybrat dovolenou svých snů. I kdybychom to zvládli udělat 1x týdně, o tenhle krůček jsme proměnili svůj týden, tj. svůj život v něco, co nám přináší do života o něco víc radosti. No není i to snad mimořádné? 

rozhodnout se změnit si životPro mě je tento týden mimořádný jedním mimořádným rozhodnutím. Motám se kolem něj už pár let. Vždycky říkám: „Jo, už to mám”… a pak zjistím, že to byl jen maličký krůček. Ale i za něj jsem vděčná.

Protože to jednotlivé krůčky, byť se třeba ve vodě a větru nakonec jako nedůležité rozplynou, vedou k tomu bezbřehému oceánu. Protože odloupávají ty jednotlivé vrstvy toho, co mi kdy bránilo se skutečně rozhodnout – máme v sobě tolik strachu. Tolik nepochopení. Tolik věcí, kterých se držíme zuby nehty, protože v sobě máme tolik strachu a tolik nepochopení!

Držíme se toho, co nám štěstí nepřináší, a odmítáme se mu otevřít. Chováme se někdy fakt hloupě :-) 

 

Musíš se rozhodnout

Tahle slova jsem slyšela za uplynulé 4 roky mnohokrát. Za uplynulé cca 2 týdny nespočtukrát (tématy týdne v projektu STROM ŠTĚSTÍ bylo minulý týden EGO a tento týden NĚCO, OČ SE MOHU OPŘÍT). Na každou mou námitku (výmluvu), proč to či ono nejde, protože se bojím toho či onoho, jsem slyšela „Prostě se musíš rozhodnout”. Věděla jsem, že jsou pravdivá – když se rozhodnete, že to nevzdáte, že sám sebe nezradíte, co Vám ještě může stát v cestě?? Ale co ti žraloci v tom oceánu???

Zajímavé je, že právě tento týden jsem si na žraloky vzpomněla. Pochopila jsem, proč jsem minulý víkend viděla dvakrát ten film Surfařka, podle skutečných událostí (o profi surfařce, která se vrátila na prkno a vyhrávala i poté, co přišla po útoku žraloka o ruku). Proč jsem se poprvé tak divně čílila, že ho nemůžu dokoukat. Ta její odpověď na otázku, jestli by chtěla, aby se ten úraz nestal, mě dojala. Prý ne, prý může s jednou rukou obejmout víc lidí, než by kdy dokázala s oběma…

  • Ano, říká se, že člověka nepotká větší překážka, než kterou zvládne.
  • Říká se, že neštěstí je větší učitel, než štěstí (a že trápení je dar, jak jsem ostatně zažila a napsala o tom celý ebook :-))
  • A já osobně vím, co od Života chci a co on chce proto po mně.

Pokračovat ve čtení…

Ego je vymakaný destruktivní mechanismus, který se tváří jak anděl…

… čímž bych tímto článkem chtěla mírně poupravit svou teorii o Egu, o které jsem dosud psala a kterou najdete hlavně v ebooku Ovládněte to, co Vás svádí z cesty (ano, právě tohle Ego dělá) a v knížce, jejíž součástí je – Vdechněte život poselstvím svého dětství).  

EgoMně osobně Ego do tohoto týdne promluvilo hodně výrazně. Celý se nesl právě ve znamení diskuzí o Egu a zkoumání, jak Ego funguje. Téma týdne OSVOBOZENÍ Z POUT VYDĚŠENÉHO EGA se opět projevilo v plné své kráse.

Začalo to už v pondělí velmi zajímavým videem o vztahu učitel – žák, který mi jeden známý poslal. A od něj se pak všechno rozvíjelo dál. A rozvíjí. Sama jsem zvědavá, kterým směrem se to ještě během následujících pár dní a během příštího týdne rozvine. Je to zatraceně napínavé.

Mám dojem, že stojím na velmi důležitém rozcestí – jak se nakonec rozhodnu???

Co to tedy to Ego vůbec je? A je dobré nebo špatné?

To je tedy otázka do pranice, že? Najdete skupiny lidí, kteří tvrdí, že Ego je potřeba zničit. Že nám stojí v cestě za štěstím. Vidí ho jako tu žraločí bestii na obrázku :-)

Pak jsou lidi, kteří tvrdí, že je to ezoterický blábol (případně náboženská manipulace). Že Ego člověk k životu potřebuje. Dává nám přece pocit identity. A hlavně – máme přece nárok na to, aby nás druzí respektovali a uznávali a bez Ega bychom po sobě prý nechali šlapat.

Ego je pro nás taková záhada, zdá se. Neumíme si dost dobře představit, jak někomu dovolit nás urážet, ponižovat apod. (aby v nás prolomil Ego). Někde hluboko v nás možná začne blikat výstražné světlo:

nemůžeme se nechat urážet, nikdo nemá právo nás urážet

nebudeme poslouchat, že jsme hříšníci, nenecháme se poutat strachem z pekla a manipulovat

S Egem je to složité. Jak jsem poznala za svých studií religionistiky a během přípravy disertačky o  spirituálním rozvoji osobnosti pod vedením pana profesora Smékala, Ego je termín, který je potřeba nejdřív velmi dobře definovat, než se o něm začneme hádat :-) A to psychologické pojetí se velmi liší od toho, o kterém se mluví v duchovních kruzích. A když trochu zapátráte (například anglicky TADY), zjistíte, že ani Buddhovo učení o Anattá (ne-Já), které je jedno ze zdrojů celé nauky o ničení Ega a ze které mnoho učitelů vychází, není až tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá.

Má osobní zkušenost zní, že Ego nemá s pocitem naší sebeúcty absolutně nic společného

To, co se brání ponižování, není naše Ego, ale vnitřní vědomí, že tam uvnitř jsme dokonalí. Nic nám neschází, nic nepotřebujeme. Ego tuhle naši vnitřní dokonalost naopak nevnímá, protože je napojené na to zraněné dítě v nás a nic jiného nezná a vnější útoky pro něj představují hrozbu.

Dokud nás vnější útoky ohrožují a my se jim snažíme vyhnout, nebo je oplatit a tím druhé zastrašit, vládne v nás Ego a ne vnitřní vědomí vlastní dokonalosti. Vládne nás jen strach, jehož je Ego synonymem. 

Okamžik, kdy nám vnější útoky a vnější ponižování nevadí (což neznamená, že nás nebolí) a nemáme tendenci se před nimi chránit, utíkat před nimi, nebo je oplácet, je okamžik, kdy jsme se od toho vyděšeného Ega osvobodili. A o to přece jde. Osvobodit se od Ega. Ne ho rozmlátit a zadupat jako strašlivou bestii.

Ego je nakonec přece jen iluze!

Proč ničit iluzi? Nechte ji prostě rozpustit. Rozplynout. Naše skutečná identita je jinde a ono je ve skutečnosti velmi snadné ji zahlédnout, když člověk přestane tu představu Ega jako něčeho užitečného ochraňovat. Existují nejrůznější způsoby, jak naši podstatu nahlédnout.

Křesťané mluví o lásce a jejím symbolem je Ježíš Kristus, který prohlásil: „Bože odpusť jim, nevědí, co činí.” Když ho člověk přijme do srdce a jde v jeho šlépějích, učí se vnímat sebe i druhé ze stejné dokonalé podstaty (člověk jako obraz Boží) jakou představuje Ježíš. Když křesťan neustrne u dogmat, ale jde k podstatě (a křesťanská spiritualita je plná postav, z jejichž zkušeností se může takový křesťan učit), tu podstatu tam najde :-) Nepodmíněná láska je ze své podstaty přece neduální :-)

V Indii mají trochu jiný přístup (ale i ten podobný křesťanství založený na lásce a oddanosti, ať jde o Boha, nebo Šivu, nebo Kršnu, tam najdete) a můžete jít právě tou cestou poznání. Abyste věděli, co činíte :-) Má asi nejoblíbenější je advaita. Na Západě ji krásně přibližuje právě můj oblíbenec Rupert Spira. Zdroje učení advaity tam najdete.  A v Indii se narodil i Buddha :-) I jeho neduální učení vede k podstatě. A nejrůznější buddhistické směry Vás k ní svými způsoby zavedou. Stačí si vybrat ten svůj způsob.

Mně osobně z buddhistických cest velmi vyhovuje dzogčhen (blíž info například TADY) a Goenkova vipassana (o desetidenním kurzu meditace vipassana jsem psala TADY). Ostatně obě jsou v podstatě nezávislé na jakémkoliv směru (Goenko sám tvrdí, že kurz vipassany není buddhistický.)

Celý svět má ty své cestičky k podstatě. Ale vždy je důležité zamířit k podstatě a nezůstávat na povrchu. Nezůstávat u toho, co hledá a zprostředkovává Ego. Poznáte ho po ovoci strachu, který ve Vás vyvolává, a touhy, která z  toho strachu roste. Strom, o který nestojíte, a plody, které fakt nechcete ke konci života pozřít… 

Nejenže Ego je jen iluze a když víte jak, můžete ji krásně rozpustit a zjistit, kdo skutečně jste a jak úžasnou máte sílu, když se do té podstaty ponoříte. Ego v nás vyvolává i iluzorní představu, že nás chrání…

Ego jsem brala jako malé vyděšené dítě, ale je to destruktivní program

Ano, Ego je vyděšené. Strach je jeho synonymum. To zraněné dítě je příčinou jeho programu. Ano, nic jiného dítě vymyslet neumí, ale dnes bych ho asi s dítětem už neztotožňovala. Nejenže to není úplná pravda, ale vede to k neplodné snaze, aby druzí toho chudáčka malého chápali a brali na něj ohled. Bere to člověku sílu se tomu destruktivnímu žraloku opravdu postavit.

Ale pozor, ne ho zabít. Podívejte se ještě jednou pořádně na průvodní obrázek!

Nikdo zvenčí Vám (tomu malému zraněnému dítěti ve Vás) to pochopení, lásku a objetí nedá. Když budete mít velké štěstí, najde se někdo, kdo se na Vás podívá a řekne, že to, co vidí uvnitř, má ohromnou hodnotu a líbí se mu to. Ale všechnu tu bolest a utržené rány dlouhých let za Vás nevyléčí. To musíte udělat sami. 

Vždy, v každé chvíli, kdy tu bolest cítíte. Neztrácejte čas dožadováním se, aby to ten druhý nedělal, protože Vás má přece respektovat a protože „to se přece nedělá” a tak. Neztrácejte čas nějakými útoky a hádkami. Neztrácejte čas útěkem a snahou se izolovat. Obejměte to své vnitřní dítě a buďte s ním. Dejte mu všechno to, co zrovna cítíte, že Vám schází a po čem tak moc toužíte. Tak se chovejte k tomu malému vyděšenému dítěti v sobě, které potřebuje vyléčit utržené rány.

Nenechte se zmást maskami, které Ego nosí

A to je zásadní. O maskách (a je jich hodně a jsou někdy dost neuvěřitelné) jsem se rozepsala v onom ebooku a knize, na které odkazuji v úvodu článku. Vřele doporučuju se s maskami Ega seznámit, jestli se tímhle otrokářem nechcete nechat dál manipulovat a zraňovat…

Tou nejzákeřnější maskou (a proto jsme na Egu tak závislí) je ta iluze o Egu, se kterou žijeme. Iluze, že nás Ego chrání.

Držíme se proto někdy Ega zuby nehty a nechceme se té jeho „úžasné” ochrany vzdát. Ale Ego není nic jiného než destruktivní program, na kterém jedeme. Má jen dva módy: zničit toho druhého, nebo zničit nás.

Velmi dobře se nad tím zamyslete. Ego umí jen 3 věci:

  1. ignorovat. Zkuste ale ignorovat ránu. Jak dlouho to vydržíte, než začne neuvěřitelně bolet a na infekci umřete?? Zkuste ignorovat oheň…
  2. útočit. Útok je dokonalý mechanismus. Vinu svede na toho druhého, zaútočí na něj, aby se držel dál. Když nechce, zaútočí znovu a oponenta zničí a zabije. Těch sporů, ozbrojených konfliktů, mrtvých a světových válek…
  3. útěk. Tak jistě. Když cítím, že nejsem dost silný a protivníka nevystraším ani neporazím, stáhnu se do sebe. Ta vina ale musí na někoho padnout. Tak padne na mě. Já jsem ten slaboch. Já jsem ten, který není dost dobrý. Jak dlouho vydržíte tu vnitřní ránu ještě víc rozdrásávat?? Dokonalý sebedestruktivní mechanismus. Spousta lidí se radši zabije, ať hned (sebevražda), nebo postupně (alkohol, drogy, poruchy stravy, obezita, adrenalinový život apod.)

Dokonalý útěk před bolestí zraněného vnitřního dítěte je tímto způsobem se zničit. Destruovat to Já, které za všechno může. Tenhle způsob destrukce Já (kterému obvykle říkáme Ego) bohužel k ničemu nevede. Protože sice zničíme sami sebe, ale neobjevíme svou dokonalou podstatu.

Opravdová svoboda spočívá v osvobození se od destruktivního mechanismu Ega

A není to vůbec snadné. Ta iluze, že nás tento mechanismus chrání, je naprosto dokonalá. I když někdy trpíme jak zvířata ve svém hněvu proti druhým nebo ve svém smutku z naší vlastní neschopnosti najít aspoň trošku štěstí, v tom utrpení zůstáváme dál.

Osvobodit se od toho destruktivního mechanismu totiž znamená pochopit, že je fakt destruktivní a že k ničemu dobrému nikdy nepovede. A s tímhle vědomím jako zdrojem vnitřní síly se pak postavit tváří v tvář tomu, co má Ego údajně chránit a o tu ochranu se postarat sami.

Ano, čelit vlastní bolesti pořád a pořád, dokud se opravdu nevyléčí, bolí. Ale tahle bolest a tohle utrpení má alespoň smysl. Utrpení, které pochází z Ega, smysl nemá.

Přeju hodně sil k tomu tu vnitřní sílu najít, k takové léčbě se odhodlat a objevit ten svůj způsob a ty své učitele, kteří Vás naučí to, co Vás měli naučit už ve škole :-) Dávejte pozor, aby Vás nevedli po cestě Ega (a jeho strachů a tužeb před bolestí utéct), ale šli do podstaty věci…


Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Jde o shrnutí týdne věnovaného tématu OSVOBOZENÍ Z POUT VYDĚŠENÉHO EGA v rámci elementu DŘEVO. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní svobodu a díky ní tvořivost a schopnost se správně rozhodovat. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Chcete se do projektu přidat také a každý týden dostávat ten svůj plánovač/motivovač s tématem a mottem týdne a začít sledovat, co to udělá zase pro změnu s Vámi?? No problem :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ 2018 – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se.