Někdy se nám to může zdát. Ve chvílích, kdy jako by se celý svět spikl proti nám.
Když se k nám příbuzní nechtějí znát. Když nám někdo blízký zemře a my přijdeme o oporu, kterou jsme v něm měli. Když se přestěhujeme za prací nebo za partnerem a nemůžeme najít nové přátele. Když se cítíme sami a jiní a s nikým si doopravdy nerozumíme. Když i tam, kde jsme si kdysi rozuměli, nenacházíme najednou společnou řeč. V těch chvílích se snadno cítíme tak opuštění…
Ale ani v těchto chvílích na to nejsme sami :-)
3 cesty, kde hledat „parťáka”
Těch cest je jistě více a možná Vás postupně budou napadat další a další. Pište je klidně dolů do komentářů, ať všichni víme, kde všude se dá takový „parťák“ hledat.
- Milovat sám sebe – já vím, klasická rada :-) Proto ji ale dávám hned na první místo, protože s ní se už dnes umí každý ztotožnit. Že najít způsob, jak milovat sám sebe není tak snadné, jak to vypadá, je ale jiná :-) Když Vám takovou lásku nikdy nikdo nedal (a právě proto ji v sobě většinou postrádáte), jak ji v sobě objevit a tu jiskru vykřesat?? Když tímto směrem ale vyrazíte, najdete ten svůj vlastní individuální způsob, jak se dobrat oné známé sebelásce. Stále totiž platí jedna hlavní poučka: „Není možné čekat zvenčí to, co nemáme uvnitř.” Můžeme doufat a třeba se to splní, když budeme potřebovat. Ale nikdy to nemůžeme vyžadovat…
- Pořídit si zvíře :-) – napadlo Vás to taky? U nás doma teď visí ve vzduchu pes. Naše dcera se možná někdy cítí tak trochu sama (je jedináček) a chtěla by parťáka. Někoho, s kým by mohla lítat po venku. Učit ho různé kousky apod. S kým by mohla být, kdykoliv bude chtít. Ani rodiče, ani kamarádky jí tohle nemohou dát. Pes ano. Někdo má zase raději kočky. Někdo koně. Ale věřte, že na pocit, že Vám chybí láska a přátelství, je zvíře nejlepší lék. Zvíře Vás naučí, jak taková nepodmíněná láska vypadá :-) Je to nejspíš ta nejlehčí cesta, i když vyžaduje hodně péče. Ale tady zase platí jiná hlavní poučka: „Nejšťastnější jsme, když dáváme. Když nemyslíme pouze na sebe a na to, co my sami nemáme. Ale věnujeme se i druhým.”
- Pochopit, že v hloubi duše nejsme nikdy sami – to je nejspíš ta nejnáročnější cesta. Ale vede přímo k jádru skutečné povahy bytí a dává nám do ruky vstupenku k oné vnitřní svobodě, radosti a lásce, vnitřnímu klidu, spokojenosti, odvaze a jistotě. Není to ale hned.
Jenže kdo se mnou jdete po té roční stezce projektu STROM ŠTĚSTÍ, tak víte, že bez toho, aniž bychom tyto vnitřní kvality v sobě nakonec probudili, náš vnitřní svět (a ani ten vnější) se nikdy nedostane do rovnováhy.
Dokud je jediný z těchto 5 elementů (DŘEVO, OHEŇ, ZEMĚ, KOV, VODA) v nás v nerovnováze díky tomu, jak uvažujeme, cítíme, jak jíme nebo jak se chováme, nebudeme v životě nikdy zcela šťastní a vždycky budeme mít pocit, že jsme závislí na tom, co se děje kolem nás. Nikdy nebudeme cítit tu vnitřní sounáležitost se svým okolím, protože vždycky budeme podvědomě očekávat, že nás nějak zklame. Nějak „opustí.” Že na to zas budeme sami.
V neduálním světě nejsme ale nikdy sami
Neduální svět je svět, ve kterém nejste odděleni od svého okolí. Nikdy. Zjistíte, že ve skutečnosti neexistuje žádné Já, které by bylo oddělené od nějakého Ty nebo Oni. Tu propojenost vnímáme všichni, kdykoliv zažíváte, že jste závislí na svém okolí. Kdykoliv Vás odmítnutí druhých emočně srazí a kdykoliv Vás jejich pochvala povznese na duchu. Bohužel tuto závislost ale někdy tak trochu přeháníme, že? :-) Sami v sobě pak vyvoláváme ten pocit opuštění.
Visíme na druhých a svůj život vkládáme do jejich rukou. Někdy jsme otroky jejich nálad a jejich nepochopení. A přitom by stačilo otočit to.
Nebýt takříkajíc přívěškem bez své vlastní vůle (kterou se přitom tak pyšníme), ale jádrem. Nebýt Měsícem, který jen odráží světlo Slunce, a když se od něj Slunce zrovna odvrátí (ve skutečnosti je to ale Měsíc, který se otočil zády), prožívat temnotu. Být spíš Sluncem, které samo září.
Ta propojenost, která je našemu světu vlastní, Vás pak již nezaskočí v tom negativním slova smyslu.
Vyloupne se jako jadérko z ořechu, který na první pohled vypadá tvrdé a nechutné. A Vy objevíte tu nádhernou stránku propojenosti. To, že ve skutečnosti nikdy nejste sami, protože v hloubi duše jste propojení se světem kolem Vás. To, že vždy, když budete potřebovat podpořit, ta podpora vždycky přijde :-) Okolní svět je totiž nejen Vaším zrcadlem, ale je Vaším odrazem a Vaší součástí. Citlivě reaguje na každou Vaši myšlenku, pocit a přání. Jen někdy zcela nečekaně :-)
Jste jedno se stromkem, na který se díváte. Jste jedno se zpěvem ptáka, který slyšíte. Jste jedno s židlí, na které sedíte. Jste jedno s kouskem cukroví, které si vkládáte do úst. A není to jen nějaká teorie. Když mrknete nahoru menu tohoto blogu a kliknete si na NEDUÁLNÍ ZKUŠENOST, najdete tam pár videí, které Vám mohou pomoci takovou zkušenost získat. A nyní víte další důvod, proč pro Vás může být užitečná :-)
Týden s tématem NEJSME NA TO SAMI
Objevili jste tento týden, že se objeví pomoc, když potřebujete? V tom případě je dobré si tuto zkušenost hodně dobře zapamatovat. Může se Vám jednou hodit. Možná právě ve chvíli, kdy naopak zjistíte, že se na něco cítíte fakt sami a že nevíte, co s tím :-)
Téma týdne se může objevit různým způsobem. Může Vám dát zkušenost, která Vám bude oporou. Nebo Vám naopak může ukázat, že nejste tak silní v kramflecích, jak jste si mysleli :-) I to je dobrá zpráva :-)
Předvánoční týden byl pro mě v mnoha ohledech právě takto obojetný :-)
Zjistila jsem, že mám kolem sebe lidi, ke kterým se v těch náročnějších chvílích (však to znáte, Vánoce :-)) mohu uchýlit a tak trochu se nadechnout. Že mohu požádat o úlevu a nikdo mi nevyčítá, že nedělám víc (zrušila jsem jednu páteční výuku). Rodiny s dětmi mají pochopení :-) Smyslem Vánoc přece není uhonit se k smrti, abychom všechno dokonale stihli, že ne?? :-)
Že mám s kým si jít sednout. Poslechnout si super vyprávění o cestě do Ekvádoru nebo o výrobě figurek do betlémů. Že mám manžela, který postaví stromek a nachystá mi ho k ozdobení :-) Dát si znovu tu vodní dýmku, která mi připomíná sladká studentská léta v Egyptě…
Na druhou stranu jsem zjistila, že někdy couvám před tím, co mi připomíná, že nemám být ten Měsíc, ale spíš to Slunce. Zářit dá totiž víc práce než jen odrážet světlo a čas od času si postěžovat, že je tma..
Doufám, že nikdo z nás se nebude následující dny cítit zcela sám a že vždycky najde někde tu oporu, kterou potřebuje. A že všichni dříve nebo později najdeme to vnitřní světlo, které skrze vzájemné propojení můžeme šířit dál. Nikdo není ostrov sám o sobě, jak říká klasik :-)
Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ, který probíhá i letos. Jde o shrnutí týdne věnovaného tématu NEJSME NA TO SAMI v rámci elementu VODA. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní jistotu a odvahu postavit se svému životu tváří v tvář a naplnit ho. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Bližší info a možnost vstupu do projektu (zdarma) na stránce STROM ŠTĚSTÍ – čas na opravdovou změnu od kořenů.