Mysl nic nechápe (Rupert Spira a neduální učení)

Obvykle očekáváme od naší mysli, že bude chápat. Že se bude učit, srovnávat, analyzovat… a chápat. Obvykle si myslíme, že to všechno musíme udělat, abychom pochopili.  A přitom Rupert Spira říká, že porozumění nevychází z mysli (video ZDE)… hmmm…

Jak říká, je to jako když vyprávíte vtip. Porozumění přijde mezi vtipem a smíchem. Něco se stane v té chvíli ticha. Vám to dojde. Nemusíte nad ničím přemýšlet. Prostě Vás to napadne. Podobně je to podle RS i v případě porozumění. Dojde k tomu ve chvíli, kdy přestanete přemýšlet. Kdy ho přestanete hledat v mysli. Ve chvíli, kdy mysl utichne, dojde ve Vědomí k porozumění – a to se potom promítne do mysli.

Ano, můžete tomu říkat inspirace…

Ano, můžete tomu rozumět tak, že žárovka ve Vaší hlavě se rozsvítí, až když se napojíte na rozvod elektřiny :-)

Mysl je ale zázračná

Sama možná nic nechápe, ale vzhledem k tomu, jak je provázaná s Vědomím, které je její podstatou, umí spoustu věcí. Když na to přijde…

Mysli mohou být různé. Jsou projevem naší individuality. Objevují se v ní myšlenky, které máme každý zcela jiné. Až na jednu výjimku – když dva nebo více lidí napadne totéž :-) Náhoda??

I Rupert Spira o tom mluví jako o něčem, co je velmi běžné. A není divu. Naše mysli vycházejí ze stejného zdroje a informace dostávají také ze stejného zdroje (viz video ZDE). Na úrovni formy je tu rozdíl, ale na té nejhlubší úrovni jsou propojené. Rupert Spira to přirovnává k tomu, kdy si na večeři lidé předávají vodu. Dvě oddělená těla se nacházejí v tomtéž prostoru a předávají si vodu. Stejně tak je možné si představit dvě oddělené mysli, které sdílejí tentýž prostor (Vědomí) a předávají si informace.

Pokud o něco žádáte, a Vaše přání je neosobní povahy, Vědomí Vám může takové přání splnit. Když žádáte z pozice lásky, pravdy a krásy (což jsou atributy Vědomí), ne z pozice odděleného Já (tj. ze strachu nebo touhy po něčem, co Vám domněle chybí). Nicméně v některém z dalších článků narazíme i na to, jak vlastně funguje taková touha odděleného Já a co Vám vlastně může přinést…

Stejně tak platí že, jak se na svět díváme (jako oddělené Já vs. z pozice Vědomí), tak i svět vnímáme. Taková bude naše realita. (Což asi znáte jako Zákon zrcadla. Otázka zní, jak ten Zákon vlastně chápete.)

Můžete jít až tak daleko, že si uvědomíte, že lidé vnímají svět skrze čtyřdimenzionální brýle (prostor a čas), zatímco mysl jiných bytostí může mít ty brýle zcela jiné. (viz video ZDE). Pole Vědomí ale žádná omezení mysli nesdílí…

 

Ten skutečný zázrak

Roztomilá je odpověď Ruperta Spiry na otázku třináctiletého chlapce po zázracích (video ZDE) :-) Připomíná, jakým způsobem naše vlastní tělo reaguje na myšlenku. Někdy si stačí něco představit a rozbuší se nám srdce. Naše tělo ale není jen naším tělem. Naše tělo je propojeno se světem kolem nás. Proč by člověk tedy nemohl vlastní myslí měnit svět kolem?? Když naše tělo přestane se světem komunikovat (skrze dech, skrze světlo), zemře. Jsme neoddělitelnou součástí tohoto světa. Hranice mezi námi a světem jsou porézní a neustále si vlastně se svým okolím vyměňujeme nejrůznější látky a informace…

V jiném videu (ZDE) zase říká, že k vnitřnímu klidu a štěstí vede jednoduchá přímá cesta.

Zmateni tím nejasným vnitřním pocitem si často říkáme, že chceme být svobodní a milující (a milovaní). Toužíme po tom. Hledáme cestu, jak toho pocitu – někdy v budoucnu – dosáhnout.

Naším velkým omylem (viz video ZDE) je to, že si neuvědomujeme, že svobodní a milující (a milovaní) už jsme. Je to naše vlastní podstata. 

Podle Ruperta Spiry (viz video ZDE) existuje jedna aktivita mysli, která má opravdu smysl. Ta nejdůležitější. Zkoumat vlastní podstatu :-) Většinu času ale mysl využíváme zcela jinak – k tomu, aby se své trápení snažila utišit objekty tam venku.

 

Jak mysl dokonale zmást?

Když po ní začneme chtít, aby odpovídala na otázky, které jsou mimo její dualistické zorné pole. Začneme se třeba pídit po příčině stvoření tohoto světa. Proč ta mysl vlastně začala pátrat po štěstí? Co ji přimělo vynořit se ze své podstaty v podobě onoho odděleného Já, které se vyznačuje právě onou touhou uspokojit svůj pocit nedostatku a ohrožení??Ale jak Rupert Spira říká (video ZDE), tyto otázky (otázky na PROČ) jsou nezodpověditelné….

Vědomí je neduální. Není zde A a B. Není zde jedna věc, která by zapříčinila něco jiného. Není zde příčina a následek. A ostatně zde neexistuje ani čas. Prostor a čas jsou vlastnosti světa naší mysli, vzpomínáte?

Mysl je dokonalý nástroj, který nám v našem dualistickém světě může hodně věcí osvětlit. Ale nesahá dál do neduálního světa Vědomí. Dokážeme se skrz něj na Vědomí napojit. Objevit ve Vědomí svou podstatu. Získat z Vědomí vhledy a propojení. Můžeme narazit na zdroj nejrůznějších zázraků, které přesahují chápání. Ale to vše – a vhledy a propojení – nepatří konečné dualistické mysli. Jsou vlastní Vědomí. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *