Meditace – co to je a co to fakt není…

Na třetím kurzu v rámci úvodu do třech pilířů čchi kungu ve stylu Orel v hnízdě došlo na meditaci. Když jsem se ptala, kdo medituje, pár lidí se přihlásilo. Nakonec z toho vyšlo, že nemeditují, ale relaxují. Nic proti relaxaci. Ale meditace je mnohem víc a jde výrazně dál. 

Když teď na víkendovém semináři vyprávěla jedna z lektorek svou děsivou zkušenost z kurzu mindfulness, náš britský mistr na to odpověděl, že ti lidi mohou studovat v Británii nebo v USA kolik chtějí VŠ kurzů mindfulness, ale meditaci nakonec stejně nerozumí.

Nic proti mindfulness, pokud člověka dovede do přítomnosti, udělal alespoň ten první krok. Škoda je, když ten první krok považují i za konečný….

 

Meditace a relaxace – jaký je mezi nimi rozdíl?

Meditace učí pracovat se svou myslí. Ovládnout ji. Uklidnit ji. Poznat ji.

Relaxace učí uvolnit stres. Navodit příjemné pocity.

Když se naučíme být bděle přítomní v tom, co jsme (což mindfulness učí) a zjistíme, že je to mnohem zajímavější než to, co se nám točí neustále v hlavě (což mindfulness učí také), je to super. Naučíme se uvolnit. Trochu se v tom životním poklusu a stresu nadechnout. Najít trochu radosti.

Jenže ona je pomíjivá jako každý jiný sebezajímavější vnější prožitek. 

A pokud zůstaneme odkázaní pouze na „meditační” relaxační nahrávky, jak se uklidníme, až si tu meditaci nebudeme zrovna moct pustit do uší? Takové nahrávky nás často dokáží provést různými vnitřními zákoutími a pomoci nám objevit vnitřní překážky, přeladit mysl a dovolí nám někdy prožít úžasné prožitky. Je to taková droga…

Ale jednoho dne Vám možná nebude stačit. To už tak s drogami bývá. Mohou nám pomoci objevit, jaký ten život může také být, a nasměrovat nás. Nebo nás mohou pohltit a nepustit dál…

 

A kudy tedy vede cesta dál?

Těch cest je vlastně mnoho. Není jen jedna meditace a to asi lidi hodně plete. Všemu možnému se dnes říká meditace. Můžete narazit na zenovou meditaci, na vipasannu, na samathu (tibetsky šiné). Existují také nejrůznější vizualizace nebo meditace na mantru. V nejširším slova smyslu může být meditací vše, co děláte, pokud jste u toho bdělí a …. 

Ano, bdělost nestačí. Je nutná i moudrost, která jde ruku v ruce se soucítěním. Bez moudrosti je soucítění jen planá lítost. Oprašování Ega. Bez soucítění je ale moudrost suchá a drsná…

Důležité ale je, aby Vás ta cesta dovedla ke dvěma zkušenostem:

  1. Klid mysli. Schopnost zůstat bděle přítomní u toho, nač meditujete. Nenechat se rozptylovat myšlenkami a emocemi. Nejde o to dosáhnout prázdnoty mysli. Jde o to dosáhnout stavu, kdy se nenecháte rozptýlit.
  2. Pochopení (moudrost). Poznáte, jakou podstatu mají všechny ty myšlenky a emoce. A jakou podstatu má Vaše mysl. Jakou podstatu má Vaše Já, kolem kterého se všechny Vaše myšlenky a emoce točí.

Dává Vám ta Vaše meditační praxe tyto dvě zkušenosti?? A dokážete je vnést i do svého denního života, nebo si užíváte jen příjemné zkušenosti během sezení?

A do jaké míry je dokážete vnést do denního života? Jen tehdy, když se Vám daří a nemáte potřebu roztočit ten kolotoč myšlenek a emocí? Nebo i ve chvílích, kdy se ten kolotoč začíná roztáčet?? Když se ve Vás rozevře ta jáma nejistoty a nad hlavou se Vám rozkmitá ono pověstné kyvadlo strachu a touhy, o kterém jsem kdysi psala na blogu?? To je hodně silná představa, která to kyvadlo ještě někdy dokáže včas zastavit :-)

 

Meditace není jen příjemné plutí na obláčku

Nic, co se jen snaží překrýt Vaše trápení něčím pozitivním, ať jsou to pozitivní zážitky (třeba let balónem :-)), pozitivní myšlenky nebo krásné výlety do jiných světů jiných stavů vědomí, Vám nedá nic víc než ten příjemný zážitek. Bohužel je pomíjivý…

Nedá Vám tu sílu nehledat pořád, čím ukojit tu svou touhu po spokojenějším a poklidnějším životě plném úžasných prožitků. Všechno nám nakonec uteče mezi prsty…

Jediná cesta je přestat utíkat před tím nepříjemným. Před tím bolavým. Před tím, co se nás vnitřně dotýká. Přestat se snažit lakovat to na růžovo. Obvázat ty vnitřní rány horou obinadel místo toho, abychom je konečně začali léčit.

Asi nejsilnější pro mě v tomto ohledu byl desetidenní kurz meditace vipassana. Ten kurz Vás zavede do hodně náročných okamžiků – fyzicky i psychicky. A tady máte možnost si 100 hodin meditace a 10 dní pobytu v tichu učit, jak nebýt závislý na ničem a na nikom a najít klid mysli i srdce i tam, kde byste to do sebe byli nikdy neřekli…

Osvobodit se. Osvobodit se od té krysí nekonečné honby za vnějším štěstím a uspokojením jakéhosi vnitřního hladu. Najednou zjistíte, že to prostě nepotřebujete. Že už ho máte :-)

 

A jak to bylo tento týden?

A druhý silný zážitek jsem měla tento týden (tak už to bývá, když je bdělost a moudrost tématem týdne). Poprvé jsem měla učit jako jeden z lektorů na víkendovém semináři čchi kungu ve stylu Orel v hnízdě. Z několika důvodů to byl pro mě hodně náročný úkol (už jen fakt, že jako HSP, hypersenzitivní člověk – co je HSP můžete zjistit TADY, je nás hodně, třeba jste také? –  fakt nemusím hodně velké skupiny lidí a ještě delší dobu).

Ve čtvrtek večer a v pátek ráno jsem měla pocit, že udělám cokoliv, abych tam nemusela… (což je samozřejmě hloupost, nikomu z ostatních lektorů ani z těch lidí, co chtěli přijet, bych to nemohla udělat…). Ale znáte to. Ten silný rozpor mezi tím – nedám to, nechci tam vs. musím a musím se sebrat, jinak to nebude dobrý.

V pátek ráno, při jedné z mých ranních meditačně-léčebných praxí se stalo cosi zvláštního. Jako by ta Zuzka, která se bála, o něco se chtěla snažit, něco musela, zmizela. Ať jsem po ní pátrala jakkoliv, ať jsem si ji chtěla v myšlenkách znovu připomenout, nešlo to. Nebyla tady. Byl jen vnitřní klid. Žádný strach, žádná touha ten strach nějak přehlušit. Něco nějak plánovat a chystat se. Jen vědomí, že když zůstanu otevřená, všechno bude tak, jak má. Takhle jsem odjela na seminář a takhle mi to hodně dlouho vydrželo. 

 

Stává se Vám to také někdy?

Občas se mi něco podobného stane. A možná i Vám. Že ve chvíli, kdy se Vás zmocní silný vnitřní konflikt, něco ve Vás se uvolní a dodá Vám to sílu, kterou jste předtím nebyli schopni nikde venku najít, ať jste dělali, co jste dělali. Nebo ne??

Ten seminář se nejspíš hodně povedl. Lidi byli při loučení tak spokojení a zdálo se, že hodně z nováčků plánuje přijet znovu a doma cvičit. Snad jim to nadšení vydrží? Mně poprvé vydrželo hodně dlouho :-) Někteří ale byli zmatení, protože se jim nedostalo to, s čím na seminář přijeli. Nicméně se jim dostalo rady, co s tím. 2,5 dne někdy nestačí na to, aby se něco v nás uvolnilo :-)

A je super, když místo abyste si to zklamání nechali v sobě, rozhodnete se přijít a mluvit o tom, co jste očekávali a na jaký problém jste narazili.

Možná Vám někdo dokáže ukázat světlo na konci toho tunelu a pomůže Vám pochopit, co jste si neuvědomovali. A možná pomůžete lektorům ukázat cestu, jak předávat to, co učí tak, abyste na své tiché otázky dostali odpověď hned, nebo aby to předávali tak, abyste měli pocit, že jste získali to, co jste hledali…

A já jsem byla ze zpětné vazby studentů, které jsem učila, dojatá téměř k slzám. Z mé strany to jistě nebylo úplně tak, jak bych si někdy představovala. Ale bylo to lepší, než jsem si představovala :-) 


Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ. Jde o shrnutí týdne věnovaného témat BDĚLÁ PŘÍTOMNOST A MOUDROST v rámci elementu KOV. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní sílu, bdělost, odevzdanost a s ní spojenou spokojenost. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Chcete se do projektu přidat také a každý týden dostávat ten svůj plánovač/motivovač s tématem a mottem týdne a začít sledovat, co to udělá zase pro změnu s Vámi?? No problem :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *