Máte ráno radost??

Já vím, možná trochu provokuju. Obzvlášť, pokud se k tomuto článku dostanete v pondělí. Nebo jakýkoliv jiný den v pracovním týdnu. Ale já to myslím naprosto vážně. Jaký je to život, když ráno nemáte radost? A máte také tu zkušenost, že jaké ráno, takový obvykle i celý den??

radost, spánekPravda, ne vždy to takhle funguje. Někdy se člověk ráno probudí a má pocit, že je to snad za trest. Nechce se mu vstávat (a do práce už vůbec). Nejradši by si ještě zalezl do peřin.

Má dcera ráno obvykle vstává tak, že nejdřív vystrčí jednu nohu z postele, pak druhou, pak se pomalu sesouvá, až se sesune úplně. Čím déle člověk dokáže předstírat, že vlastně leží, tím asi líp :-)

Tak nějak napůl spící se člověk dostane ke snídani (jestli na ni má vůbec čas). A celý den se tak nějak vleče. Chtěli bychom být úplně někde jinde. (Nejradši v posteli.)

Ale pak se něco stane. Potkáme kámoše. Dáme se do řeči a napadají nás jen samé vtípky. Nebo zaslechneme v rádiu oblíbenou písničku, kterou jsme už dlouho neslyšeli. A hned je nám do zpěvu. Nebo nám někdo řekne něco hezkého. Nebo my potkáme někoho, kdo nás na první pohled zaujme. A vše se změní. Den je najednou moc krátký a do postele se nám už nechce :-)

Máte také takovou zkušenost??

 

Jak na ranní radost?

Dnes ode mě žádné rady nečekejte :-) Na to si každý musí přece přijít sám. Důležité si je prostě jen všimnout, jak moc nás ráno ovlivní. Všimnout si, jak se ráno cítíme a proč. A pokud blbě, máme možnost s tím proč něco udělat. Nebo se na proč vyprdnout (protože nejde změnit), a najít si něco z toho ranku „něco se stane”, co nás zaručeně baví, a na to se těšit.

Já si na tu svou opravdovou ranní radost musela počkat hodně dlouho :-) Sama jsem s tím nedokázala vůbec nic udělat. Každé ráno pro mě bylo špatně, protože jsem se nedokázala přimět k tomu ráno vstát dřív a jít si zacvičit (protáhnout se, dát si orlí čchi kung na probuzení a hlavně meditovat). Bez toho jsem ze svých rán prostě nemohla mít radost. A každé ráno jsem selhávala a bylo mi ještě hůř k tomu špatně, která mi taková rána působí ve srovnání s tím, jak se cítím, když si ten svůj ranní rituál udělám.

Někdy je největší průšvih, když víte, jak úžasně se dokážete cítit, když děláte to či ono, ale nemůžete sami sebe přesvědčit to dělat.

Když o tom někomu řeknete, obvykle si poklepe na čelo. „Tak když ti to dělá dobře, tak proč to tedy neděláš? A když se chceš cítit blbě, tak se tedy ciť, no.” A Vy se snažíte to nějak prolomit, hledáte nejrůznější způsoby, a ono furt nic. Změnit nějaký návyk (protože udělat si ranní rituál jednou a pak desetkrát ne je k ničemu) je velmi náročné. Bez vnějšího impulzu to jde někdy velmi ztuha. Však se říká, že při takových změnách docela velké procento lidí nakonec stejně selže.

 

Ale mně se to tento týden podařilo!

Vtipné. Fakt mi přijde vtipné, jak se mi dějí věci přesně tak, jak procházím týdny projektu STROM ŠTĚSTÍ. Když šlo o odpouštění jinak, dostala jsem příležitost vrátit se na pomyslné místo činu, vnímat to všechno jinak a odpustit. Když šlo o masochismus hadr, dostala jsem příležitost prožívat bolest a náročné podmínky (na kurzu vipassany), a přece se v nich ještě dál nebičovat :-) Když šlo o tu nejjednodušší cestu ke štěstí, dostala jsem příležitost zkoušet si právě to příjímání věcí takové, jaké jsou (ale bez toho, aniž by mě to pošlapalo), které je tou cestou. Také na kurzu.

A když šlo o radost z každého nového rána, hele, můj starý ranní rituál je zpět v plné síle!! A já mám fakt radost!

 

Jak se mi to podařilo?

Chtělo to 3 týdny impulz zvenčí. Úplně jiné místo a jiné podmínky. Prostředí, které mě každé ráno lákalo vstát dřív, zacvičit si (a projít se třeba po lese) a jít meditovat! Přesně s tímto záměrem jsem si naplánovala dvě důležité akce téměř vzápětí po sobě. A měla jsem naději, že to zabere.

První týden jsem strávila na čchi kungovém cvičení ve Svratce. To místo miluju a můj zvyk tam je už dlouho zcela jiný než doma. Mám tendenci vstávat, cvičit a meditovat ještě před naší společnou ranní meditací. A tak jsem se postupně k tomuto zvyku vracela. Poslední dny pobytu už jsem byla nejdéle v 6 v hale a alespoň na chvíli jsem meditovala. A pak cvičila, tancovala, procházela se po lese.

A další dva týdny (10 dní) jsem strávila v Polsku na kurzu vipassany (Vipassana (Goenka) – na co se tak člověk může těšit), kde je ten meditativní režim hodně náročný a začíná se s první meditací už ve 4.30 :-) Tenhle kurz mě vždycky přehodí na jinou výhybku, protože dostatečně dlouho vstávám hodně brzy a zjišťuji, jak je to fajn. A protože během těch 100 hodin meditací, které na kurzu plus mínus absolvujete, ochutnáváte ty sladké plody meditace. I kdyby to byla schopnost ustát bez odporu ty bolestivé chvíle. Tyhle plody jsou totiž mnohdy sladší než jakékoliv úžasné zážitky vibrací, světel, blaženosti či tak :-)

Snad si ten svůj způsob, jak si ráno udělat plné energie a radosti, také najdete :-) A snad mně osobně  vydrží co nejdéle :-) I když kdyby něco, příští rok stejně plánu jet se zas „nahodit” :-)


Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Jde o shrnutí týdne věnovaného tématu RADOST Z KAŽDÉHO NOVÉHO RÁNA. v rámci elementu OHEŇ. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní radost a nepodmíněnou lásku. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněného. Chcete se do projektu přidat také a každý týden dostávat ten svůj plánovač/motivovač s tématem a mottem týdne a začít sledovat, co to udělá zase pro změnu s Vámi?? No problem :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ 2018 – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *