Jaká byla dovolená v Albánii (Durres)?

A stojí za to tam jet? To je fakt otázka do pranice. Odpovědět si na to, jestli Vás dovolená v Albánii láká stejně jako moji matku,  si budete muset sami na konci tohoto článku. Třeba Vám mé zkušenosti pomohou se rozhodnout. No, na závěr najdete i mé doporučení, ale ono je tak trochu zvláštní…

Na zájezd jsme vyrazili s Exim Tours. Prý tam jezdí prvním rokem. V hotelu s námi byli kromě dalších eximáků i  Češi, kteří přijeli s Čedokem. Čedok tam prý jezdí již let víc. Naše delegátka byla Češka, ale v Albánii již 10 let žije! (Má můj hluboký obdiv.) Byla úžasně v pohodě, zdálo se, že ji vůbec nic nemůže rozhodit. Ani se nedivím.

Pravda je, že za mé průvodcovské kariéry v Egyptě jsem možná působila dost podobně. Mluvila jsem po jejich a měla už za sebou jejich úřady a banky a Káhirskou univerzitu (kvůli vyřizování studentského víza) a fakt mě už překvapilo jen málo co :-)

 

Jak tak může vypadat hotel v Albánii?

Hotely zásadně před koupí zájezdu lustruju na netu. Tripadvisor apod. Vždycky mě zajímají recenze těch, kteří tam už byli. Jestli tam neumřeme hlady, co pokoje a tak. Znáte to. Kde všude mohou nastat problémy, o tom chci vědět. Abych pak zas nemusela sepisovat reklamaci (i když ty peníze, které nám Neckermann kvůli Turecku vracel, za to zase stály… asi nejlepší výdělek za těch pár hodin práce :-).

Vybrala jsem hotel Meli Holiday.

 

 

 

 

 

 

Hotel stojí hned na pláži, je poměrně nový a lehátka i slunečníky jsou zdarma.

Ovšem pozor – nic není nikdy tak dokonalé, jak to vypadá :-) 

V baru jsme s matkou obvykle posedávaly po obědě na frappé (to nebylo součástí all inclusive). Frappé bylo dobré, platily jsme v eurech. Ostatně za všechno můžete v Albánii platit v eurech (alespoň letos to tak bylo). A oni Vám vrátí buď jejich lekke, nebo velmi často zase eura.

Bydlely jsme v pátém patře s výhledem na moře (ano, ten balkón na obrázku vpravo nahoře (ne úplně), ten je náš :-) Pokoj byl neuvěřitelně velký. Když jsme vešly dovnitř, dcera řekla jen: „To není pokoj, to je byt.” Matka měla samostatný pokoj s balkónem a já s dcerou pokoj s TV a balkónem. Sejf u matky v pokoji. Taky zdarma.

Naposledy jsme takový veliký dvojpokoják dostaly v Turecku poté, co jsme po dlouhém čekání na přidělení našeho pokoje (už asi druhý den tedy a dokonce v jiném než původním hotelu), vyhrkla na jejich náznak, že už se brzy budeme stěhovat, arabské hamdulilláh :-) Mezi muslimy univerzálně srozumitelné :-) Nevím, jestli jim to udělalo takovou radost, nebo prostě už nic menšího fakt neměli :-)

 

A co moře?

Moře teplé (konec srpna). Pozvolný vstup. Písek. Někdy vlny větší, že se moc plavat nedalo (jen skákat a dovádět), někdy tak akorát na houpačku, někdy klidné. Předposlední den žahla dceru medúza. Bohužel v tom moři nebyly moc vidět, i když jsem slyšela, že se tam občas objeví. Dcera, obvykle hystericky reagující na sebemenší bolest, se mě poté jen zeptala: „Nejsou tady náhodou medůzy? Nějak mě štípe noha.” Že šlo opravdu o medúzu jsme zjistily, až když jsme vylezly z moře a viděly ten žahanec.

Dcera byla nakonec ráda – může se s kamarádkou ve škole (tu žahla v Chorvatsku) bavit o tom, jaké to je nechat se taky žahnout :-) No, já jsem od té doby přestala plavat dál od břehu do modré vody. Nebývalo tam už moc lidí a už jsem tam nestačila :-)

Ano – modrá voda. Všechen ten písek a vlny a chaluhy. U břehu z toho někdy bývala na některých místech hodně temná voda :-( A na břehu občas spousta chaluh. Čas od času to vyčistili. No, moře prostě bohužel nic moc.  Opravdu čistá voda byla až na té hloubce. A jako vždy – tam ani nebylo moc lidí.

Jinak u nás v hotelu byly hlavně Češi a Poláci :-) A vzhledem k tomu, že kolem nás byly i takové jakési asi apartmány pro místní (vypadaly pěkně), tak bylo v moři spousta Albánců.

Jídlo a výlety

Jezdíme už léta s all inclusive. Hlavně kvůli dceři, aby měla dost pití a zmrzlin :-) A samozřejmě pravidelné jídlo :-) Zažily jsme za ta léta už různé all inclusive – dlouhé stoly s nejrůznějšími pochoutkami i pár základních jídel a ne moc ovoce. Já zažila jako delegátka a průvodkyně také všechno možné. V tomto hotelu vařili dobře. Jen tak nějak pořád stejně…

A ani krabi a ani mušle to u mě nezachránily (nemusím nic z toho).

Výběr byl ale velký, zeleniny v různých kombinacích ten dlouhý stůl :-) Zákusky mi chutnaly a ovoce byly spousty. Asi největší slabinou celého stravování v Meli Holiday bylo to, že jídlo bylo jakési chladné.

A tak nakonec jsem si během letošního léta nejvíc pochutnala na tom desetidenním kurzu vipassany, kde vařili vegetariánsky a úžasně :-) Člověk fakt nemusí mít stoly jídla :-) 

Co se výletů týká, vyrazily jsme jen do městečka Durres nedaleko od hotelu. Už léta totiž na nějaké větší výlety nejezdíme. Zaprvé dlouhé přejezdy autobusem pro nás všechny obvykle znamenají, že jsme napůl zdrogované kinedrylem. Takže místo sledování úchvatných scenérií z oken busu spíme…

A za druhé za ta léta cestování mi nějak všechno splývá. Všude je pěkně. Všude je něco zajímavého. A mě nějak přestalo bavit sbírat zážitky a hezká místa. Ať je to Evropa, Afrika nebo Asie.

 

Durres

Už sice ani nevyužívám all inclusive k tomu, abych si dala vínečko k obědu i k večeři a večer nějaký koktejl, ale výlet do výrobny albánského koňaku jsem si ujít nenechala :-) 25 zaměstnanců, výroba na objednávku. Ochutnávka – no, lidem občas něco zachutnalo a koupili. Já tedy taky :-)

Durres je jinak velké město s přístavem a hodně zajímavým římským amfiteátrem.

A přišla mi tedy ta dovolená v Albánii fajn? Doporučila bych Vám ji?

Rozhodně ano.

Možná to nebude ta nejlepší dovolená na světě, ale rozhodně bude dobrodružná. To za prvé.

Turistický ruch v Albánii má totiž ještě spoustu much. Ta dlouholetá uzavřenost s sebou bohužel nese i to, že na klasické turisty, kteří nechtějí putovat po místních horách, tady nejsou moc připravení.

Hotely jsou sice nové a velké a hezké. Ale člověk si někdy říká, co se skrývá pod tou fasádou, ze které čas od času něco vykukuje :-) Lehátka a slunečníky jsou sice zdarma, ale ta kvalita tomu odpovídá. Slunečníky jsou občas tak trochu děravé :-) All inclusive funguje, jídla je spousta a je dobré, ale Albánie je prostě chudá země a nabízí jen to, co má. Wifi funguje – ale na pokoj nám nedosáhla. (Což je ovšem běžné i jinde.)

Jo a v tom našem středisku (Durres-Golem) tak nějak chyběly chodníky :-) A poklopy na kanály :-) 

Když chcete večer na procházku, není moc kam jít. Pár obchůdků, suvenýrů občas někde něco (můj oblíbený hrníček jsem si tentokrát bohužel neodvezla – ty, co občas někde nabízely, se mi nelíbily). Jinak jen temná silnice k nějakému dalšímu hotelu. Bylo to prostě dobrodružné a to jsme ani nemuseli do hor :-)

A za druhé? Když do Albánie vyrazíte a utratíte tam u malých obchodníčků nějaká svá eura, podpoříte je. Nezaměstnanost mladých je tam prý cca 30 %! To je neskutečně vysoké číslo!

 

Cesta do Albánie jako protiimigrační opatření?? :-)

Cesta do Albánie je jako cesta o desetiletí zpět. Kdykoliv se ocitnu v zemi, která je na mnohem nižší životní úrovni než jsme my, vždycky jsem vděčná za to, že žiju v České republice. Vždycky chápu kohokoliv, kdo se i z ekonomických důvodů snaží dostat někam jinam, kde by mu bylo líp.

A pokud nechceme, aby celá západní Evropa byla za chvíli plná ekonomických migrantů, to nejmenší, co můžeme udělat, je trochu z toho našeho blahobytu nechat u nich doma. Umožnit jim, aby mohli pracovat a vydělat si peníze. Aby na tom jednou byly líp stejně jako my. Ani my už dnes nenakukujeme závistivě do zápaďáckých výkladních skříní…

To, že ten blahobyt s sebou nese svá negativa, to bohužel nikomu z těch, kdo si myslí, že žijeme na Západě v nějakém ráji, nevysvětlíme. Ani nám se tomu nechtělo věřit, když jsme cinkali klíči…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *