V čem mě mile překvapila Sellinova knížka o hypersenzitivních lidech?

Byla jsem na tom asi jako každý, kdo si tu knížku o hypersenzitivních lidech přečetl :-) Říká se tomu WOW EFEKT :-) (Nevím, jak dnes, ale kdysi se anglické wow ve filmech překládalo jako Páni!.) V hlavě se mi honily myšlenky jako:

Ten člověk mluví o mně!

Je to vůbec možné?? 

Proč jsem to nevěděla dřív?

Takže jsem vlastně úplně normální, jen jiná než 80 % lidí?? (Tak proto to mimoňství a jiný svět, ve kterém si tak žiju?? :-))

Přiznávám, v tomto případě mi udělalo radost patřit do nějaké škatulky :-) Obzvlášť, když je označená slovy: TAKOVÝ JSI A JE TO TAK V NAPROSTÉM POŘÁDKU :-) Však řekněte sami, co je špatného na tom být prostě vnímavější?? Kdysi jsem tomu říkala zranitelnost. Ale ještě než jsem si přečetla Sellinovu knížku o hypersenzitivních lidech (blíž info o HSP a té knížce najdete ZDE), nazvala jsem si to citlivostí. A ono to zní úplně jinak, že?? Zranitelnost a citlivost.

Po přečtení té knížky ale najednou všechno začalo dávat hlubší smysl. A najednou mám v ruce i argument, až podobné problémy jako kdysi já bude řešit má dcera, která mé hypersenzitivní dispozice po mně zjevně zdědila. Ano, HSP je dědičné. Je krásné, když Vám nějaký vědec (E. Aronová),  udělá ve věcech jasno. Jsem jí za to neskonale vděčná.

Ale byla tu ještě jedna věc, co mi v té knížce udělala radost.

V té chvíli jsem si říkala, že konečně chápu, proč mě to táhlo tam, kam mě život zavál. Prostě pud sebezáchovy :-)) Ono se totiž člověk nemůže celý život skrývat, aby se ho náhodou něco nedotklo. Nemůže si celý život říkat, jak je ten svět zlý a neohleduplný. To je totiž jaksi na blázinec nebo na antidepresiva. Nebo na sebevraždu. A kdo o to stojí??

Rolf Sellin psal, že hypersenzitivní lidé by se měli naučit vnímat své tělo. Stahovat svou mysl z toho vnějšího světa, který nás tak zmáhá, protože náš mozek zpracovává víc informací, dovnitř. Dělat třeba jógu. Tam je to zjevné. Ale on zmiňoval i čchi kung. Čchi kung, o kterém většina snad ani neslyšela! Byl to podobný pocit radosti, jako když jsem v online kurzu Být prostě šťastný narazila na to, že jeho autorka lidem ukazuje Bezhlavou cestu!! Týjo! Kolik lidí tady zná Langovu Bezhlavou cestu a to, jak dokonale pomáhá stahovat mysl z vnějšího světa?? Prostě vždycky mě potěší, když narazím na někoho, kdo zná to, co mě už dávno taky pomáhá! Těch lidí, kteří prošlapávají Jiné cestičky, je tak málo!

Cvičím čchi kung už léta. Orla v hnízdě od roku 2008. Čchi kung podle 5 elementů (5 zvířat apod.) a jiné jsem zkoušela ještě dřív. Za ty roky se toho tolik změnilo! Vzpomínám, jak jsem si ještě za svobodna a za bezdnětna zalézala nenápadně v parku Na Ostrově cestou z kurzu angličtiny, který jsem vedla ve sportovním centru, mezi stromy a zkoušela pohyby podle 5 elementů. Podle knížky. Už vlastně nevím, kdy přesně to bylo. Ale jistě někdy mezi mým návratem ze Srí Lanky (ta tsunami 2004) a mým otěhotněním (2006).

A ani nevím, jak jsem na čchi kung narazila. Nejspíš přes čínskou medicínu, kterou jsem se v Praze léčila. Čínská medicína, pojetí 5 elementů a všechno, co s tím souviselo (feng shui, čchi kung) mě prostě uchvátilo, chytlo a už nepustilo! Dokonce jsem si z USA nechala poslat DVD čchi kungu 5 zvířat a hopsala podle něj doma jako opice. Například :-) Mají to vymakané – kdo jiný může vyjádřit radostný život letního elementu ohně než opice?? A i ve vysokém stupni těhotenství se pak scházela s partičkou čchikungových nadšenců v Brně na Bílé hoře. A učila se. Bylo to krásné těhotenství!

Asi jsem nakonec právě v čchi kungu našla tu cestu k tomu, jak svou hypersenzitivitu zvládat.

Jak se cítit uvolněnější, tak nějak silnější v kramflecích. Byla to ale ještě dlouhá cesta. Čchi kung je o těle. Ale nejen o něm. Čchi kungové pohyby umí zklidnit mysl a právě o mysli to nakonec všechno je. Než TAM to přecvakne, chvíli to trvá. Mluvím teď ale o čchi kungu, který mi nakonec vyhovoval ze všeho nejvíc – o Orlovi v hnízdě. Vzpomínám, jak jsem ho cvičívala doma, když dcerka jako batole usnula. Třeba na 2 hodiny. Místo kafe a časopisu, místo poklízení. Hledala jsem v Orlovi zklidnění. A dopovala jsem se energií. Byla to krásná mateřská.

Tento můj nový blog má být o radostných prožitcích, protože je období léta a radost s ním nedílně souvisí. Na čchi kung jsem si vzpomněla tento týden proto, že právě tento týden nám poprvé v létě vyšlo cvičení venku! Ohromně jsem se na to těšila! Už roky chodíme cvičit v létě Orla do Lužánek. Jen tak. Kdo se může sejít, sejde se. Nikdo nic neplatí, cvičíme prostě jen proto, že nás to baví. Někdy někdo vyrazí cvičit i úplně sám :-)

Spousta lidí v okamžiku, kdy nechodí někam pravidelně cvičit, prostě pravidelně necvičí. Vypadnout z pravidelného cvičení na dva letní měsíce? No, pokud chce někdo zažít ten pocit Chybí mi to, proč ne?? :-) Zásadní je, že ví, že tam někde je ten Jiný svět, ve kterém se cítil dobře. A ví, kam a jak se tam může vracet. Těch cestiček je spousta a orlí čchi kung je pro mě jednou z nich. Je tu ale nejen pro hypersenzitivní lidi, ale prý obzvlášť pro ně. Vždycky mi dělá radost :-)

A radost mohou cítit všichni, ne? Jaké jsou ty Vaše cestičky k radosti??


Zaujal Vás článek? Chcete také žít jinak? V tom Jiném světě? Přidejte se! Je to někdy dobrodružnější než bungee jumping, zábavnější než nejnovější komediální hit, hravější než online hry a objevíte toho o sobě a druhých lidech víc, než kdybyste projezdili celý svět! Napište si o stručné PDF o Jiném světě a dozvíte se, co všechno je tu jiné! CHCI SE SEZNÁMIT S JINÝM SVĚTEM.

 

  1. Hezký článek, sálá z něj radost ze života, je to cítit. O hypersenzitivitě jsem se dozvěděla nedávno, je to pár týdnů, a vlastně trochu i díky tobě. (přes jiný blog jsem narazila na tvůj starší… v češtině jsem na tohle téma našla jen omezený počet článků) Taky jsem si prožila WOW efekt. I při následném čtení doporučených knih. A mám pocit, že jsem konečně zjistila odpověď, nebo alespoň částečnou, na otázku, která mě tížila od nepaměti. „Kdo jsem?“ Nesnáším škatulky, ale tahle byla uvolňující, přesně, jak popisuješ.
    O čchi kung slyším prvně a díky tvému nadšení to asi budu i muset brzy vyzkoušet. :)

    1. Díky moc za krásný komentář :-) Říkala jsem si, že první článek na mém novém blogu by se měl věnovat dvěma věcem, které mi v životě udělaly velkou radost – a to objevení téhle „škatulky“ a Orel. Navíc, když spolu vlastně souvisejí :-)Je zajímavé, že to, co bychom kolikrát potřebovali slyšet už dávno, jsou věci, o kterých se tak nějak moc nemluví a moc se o nich neví. Já jsem ráda, že už se to zlepšuje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *