DEVATENÁCTKA – kniha našeho života (1)

Jak nejlépe začít den? Nevstávat :-)

Jen si to představte…

Nemusíte vůbec nic…

Ale zato spoustu věcí můžete. Třeba přetáhnout si deku přes hlavu a zase usnout (to dělá moc ráda má dvanáctiletá dcera v 7 hodin ráno. I v 7.15 ráno). Nebo jen tak sladce polehávat. Nebo si vzít knížku. Nebo vytáhnout ze zásuvky Diář a podívat se na slogan Kurzu zázraků k danému dni. Nebo si udělat Léčebný kód (a u toho si třeba představovat, jak si hovíte na pláži a koupete se ve slunci). Nebo Jin Shin Jyutsu. Nebo to speciální cvičení, co mě ve čtvrtek naučila má studentka (ano, studenti jsou pro své učitele ti nejlepší učitelé…).

A pozor – to všechno pořád ještě v posteli! :-) Teplé měkké posteli…

Brát ten start do nového dne velmi pozvolna je pro mě prostě nutnost. Ranní meditace, ranní protažení, ranní cvičení poté, co člověk z té postele tak zvolna vyleze, je většinou signálem, že je vše Ok.

Ale když jen tak vypnu cinkání na mobilu, vylezu a doploužím se probudit dceru, není to Ok…

No a pak se objeví ten základní otazník.

V čem dokážu být vytrvalejší?

V tom ploužení se po bytě a touze zase zalézt do postele?

Nebo v té ranní pohodičce??

Vytrvalost je totiž zákeřná věc!

Většina z nás nejspíš dokáže být zatraceně vytrvalá. Copak?? Nevěříte, že jste přeborníci ve vytrvalosti?? A to jste pro to nemuseli udělat ale vůbec nic!

Ano. Vytrvale totiž děláme potisící to, co se devětstetkrátdevadesátdevětkrát ukázalo jako naprostá ztráta času. Vytrvale si druhý den po kocovině a zapřísáhávání, že už nikdy, otevíráme další flašku (tedy to se mě netýká, abyste si nemysleli :-)). Vytrvale zapomínáme na domácí úkoly (v tom je přebornice má dcera). Vytrvale…

… no, doplňte si sami. Určitě na něco přijdete. Jsme v tom totiž dokonalí.

No řekněte, nechováme se absurdně??

Ale buďme vděční i za tuhle vytrvalost. Ona je to totiž prostě setrvačnost. A se stejnou setrvačností můžeme být nakonec vytrvalí i v té ranní pohodičce. I té celodenní pohodičce. Třeba i celoživotní pohodičce, když budeme dost vytrvalí :-)

Zlaté stereotypy…


Právě jste dočetli první část série Devatenáctka (kniha našeho života), tentokrát na téma VYTRVALOST. Série bude mít 50 dílů. Roční projekt STROM ŠTĚSTÍ, z jehož 50 týdenních témat série vychází, najdete ZDE. Můžete se kdykoliv přidat (je to zdarma) a tu svou knihu života si také aktivně psát. S tímto projektem to bylo již 5 let hodně zajímavé psaní a čtení :-) A víte, že tenkrát začal jako roční projekt ABSURDISTÁN? Pojďme se tedy bavit tím, jak absurdně se někdy chováme a jak absurdně si sami šlapeme po štěstí. 50x! :-)

>> Úvodní část Devatenáctky najdete ZDE. <<

Pokud jste o něčem z článku ještě neslyšeli, tady máte první nálož inspirace:

Kurz zázrakůBojím se, ale ze všeho nejvíc si přeji vidět jinak

Léčebný kódSmutek v sobě skrývá lásku. Smrt skrývá radost

Jin Shin JyutsuDokonalý ranní rituál!

Diář Diář STROM ŠTĚSTÍ 2019

Těším se na další online setkání příští týden!

 

DEVATENÁCTKA – kniha našeho života (0)

Jaká bude devatenáctka?

Kdo ví?

Je to jako když otevíráte novou knížku. Netušíte, jaký příběh se v ní bude odvíjet. Jací lidé a jaké situace se v něm objeví a co do něj vnesou. Ani kam ten příběh hlavního hrdinu – vás – zanese.

Ano, devatenáctka je rok :-) A hrdiny této knihy jsme my všichni.

Tu knihu píše sám Život. Ale my s ním. Svými reakcemi. Svým úhlem pohledu.

Někdy to, co měla být jen komedie plná gagů, prožijeme jako drama. Někdy je to zase naopak.  Jakoby kouzlem proměníme tragický příběh v tragikomedii nebo v drama s katarzí a dobrým koncem. Nebo v hrdinský příběh. Nebo přímo v pohádku plnou překážek, díky kterým rosteme. Až nakonec na konci knihy porazíme draka, získáme skrytý poklad, osvobodíme princeznu, nebo prince.

Tak co myslíte, jaká bude devatenáctka??

Ta moje? Nebo ta vaše?

Já osobně mám nejradši pohádkové komedie :-)


Právě jste dočetli úvodní část série Devatenáctka (kniha našeho života). Série bude mít 50 dílů. Roční projekt STROM ŠTĚSTÍ, z jehož 50 týdenních témat série vychází, najdete ZDE. Můžete se kdykoliv přidat (je to zdarma) a tu svou knihu života si také aktivně psát. S tímto projektem to bylo již 5 let hodně zajímavé psaní a čtení :-) A víte, že tenkrát začal jako roční projekt ABSURDISTÁN? Pojďme se tedy bavit tím, jak absurdně se někdy chováme a jak absurdně si sami šlapeme po štěstí. 50x! :-)

>> Druhou část Devatenáctky – Jak nejlépe začít den? Nevstávat :-) najdete ZDE. <<

 

 

Prověřuj, ale důvěřuj…

Tak zní název jedné z kapitol mé druhé e-knihy Vdechněte život poselstvím svého dětství. Ano, je to trochu otočené klasické přísloví. Klasická verze mi přijde příliš podezřívavá :-)  A důvěra, ale ta správně chápaná, byla i tématem tohoto týdne. 

Ona je totiž důvěra a důvěra. Někdy si ji pleteme s rezignací nebo s naivitou. Důvěra je totiž důvěrou jen ve chvíli, kdy jde ruku v ruce s moudrostí. A někdy to není úplně snadné vychytat…

Jak jste tento týden prožili Vy? Důvěřovali jste druhým? Důvěřovali jste sami sobě? Důvěřovali jste, že nějaká situace se vyvine tak, aby to bylo nakonec pro Vás dobré? (Všímáte si, že neříkám „Jak byste si přáli?”)

 

Jaké to je, když důvěra z našeho života vymizí?

Tento týden přinesl nakonec docela hezkou ukázku.

Jednu pětku z domácího úkolu...

Pokračovat ve čtení…

Láska, se kterou neseme svůj kříž

Láska byla hlavním tématem léta. Vzpomínáte? V té době vládne element Oheň – srdce, láska a radost. V létě jsme se učili hledat radost jinde než ve vnějším světě. Učili jsme se milovat nepodmíněně. Na podzim se nám totiž tato schopnost šikne :-) 

láskaMilovat v létě je tak snadné. Teplo a slunce v nás probouzí radost. Dozrávají rudé třešně. Sladké jahody. V létě se opalujeme u vody, jezdíme na dovolené, poznáváme nová místa… a nové lidi. Kolik letních lásek kdo prožil??

Právě v létě máme možnost tu lásku v sobě objevit. A ve chvíli, kdy ji objevíte, už je jen na Vás, jestli se do ní naučíte vstupovat i bez toho léta, tepla, jahod, třešní, dovolené a letních lásek. Jestli pochopíte, že nic z toho ve skutečnosti nepotřebujete.

Poprvé jsem si to uvědomila před více jak 20 lety díky písničce George Michaela – Jesus to a child, kterou napsal, když mu zemřel přítel. Je to krásná píseň, která Vám neustále připomíná, že když jednou lásku poznáte… když jednou poznáte, že OPRAVDU něco takového jako láska existuje, už zůstává ve Vás. Toho druhého fyzicky nepotřebujete, abyste byli plní lásky…

A je to také více jak 20 let díky své cestě do Izraele a Jeruzaléma, kdy mi došlo základní Ježíšovo učení – když svůj kříž nesete s láskou, nese se mnohem lehčeji, než když ho nesete s odporem…

Jenže umíme něco takového vůbec?? Pokračovat ve čtení…

Mysl nic nechápe (Rupert Spira a neduální učení)

Obvykle očekáváme od naší mysli, že bude chápat. Že se bude učit, srovnávat, analyzovat… a chápat. Obvykle si myslíme, že to všechno musíme udělat, abychom pochopili.  A přitom Rupert Spira říká, že porozumění nevychází z mysli (video ZDE)… hmmm…

Jak říká, je to jako když vyprávíte vtip. Porozumění přijde mezi vtipem a smíchem. Něco se stane v té chvíli ticha. Vám to dojde. Nemusíte nad ničím přemýšlet. Prostě Vás to napadne. Podobně je to podle RS i v případě porozumění. Dojde k tomu ve chvíli, kdy přestanete přemýšlet. Kdy ho přestanete hledat v mysli. Ve chvíli, kdy mysl utichne, dojde ve Vědomí k porozumění – a to se potom promítne do mysli.

Ano, můžete tomu říkat inspirace…

Ano, můžete tomu rozumět tak, že žárovka ve Vaší hlavě se rozsvítí, až když se napojíte na rozvod elektřiny :-)

Mysl je ale zázračná

Sama možná nic nechápe, ale vzhledem k tomu, jak je provázaná s Vědomím, které je její podstatou, umí spoustu věcí. Když na to přijde… Pokračovat ve čtení…

Rupert Spira o tom, jak vyléčit sám sebe, a osvobodit se z tyranie svého Já (2. část)

Podařilo se Vám v 1. části tohoto článku objevit, kdo vlastně jste? Většinou jen číst ale nestačí. Je třeba hrát si se svým vnímáním, využít případně některou z meditací Ruperta Spiry. Případně i já sama jsem připravila 2 neduální videa – 2 videozkušenosti, které Vám mohou pomoci tuto zkušenost mít.

Pokračujme tedy dál tam, kde jsem Vám slíbila…

 

Nechat ze sebe vyplavit nánosy starých emocí a zvyků

K tomu u Ruperta Spiry slouží například jeho Yoga meditations. V podstatě jde o cca hodinové meditace, ve kterých Vás zavede do Vaší vlastní zkušenosti Vědomí a propojení.

Za prvé díky nim můžete zažít onen stav, kdy se Vaše Oddělené Já rozplyne. Kdy najednou zažijete, jaké to doopravdy je být TADY A TEĎ. Tj. ne někde, kde jste vlastně pořád v čase a prostoru, jak si obvykle ono tady a teď představujeme. Asi to tak také máte – tady je na tomto místě. A teď je v tomto čase, v přítomnosti.

TEĎ A TADY se ale ve skutečnosti nachází zcela mimo čas a prostor :-)

A tam není obvyklé pronikat. Obvykle ani nevíme jak.

Pokračovat ve čtení…

Rupert Spira a neduální pohled na vztahy

V předchozí sérii článků (první díl najdete ZDE) o Rupertu Spirovi a jeho neduálním učení vycházejícím z tradic indické advaity se můžete dočíst něco o tom, co dělat, když se trápíte. O oněch 2 způsobech  jak k utrpení přistupovat a o několika praktických aplikacích… 

Neduální učení nám ale může pomoci i v mezilidských vztazích. Pokud k druhým lidem budeme přistupovat s vědomím toho, kdo skutečně jsme (v tom neduálním pojetí), naše vztahy se dost zásadně promění.

A pozor, tady nejde jen o nějaké filozofické teorie.  Rupert Spira Vás ve svých videích obvykle zavede do Vaší vlastní zkušenosti. A v té zkušenosti můžete objevit, kdo skutečně jste.

To je na neduálním učení (alespoň tak, jak ho Rupert Spira podává) to nejcennější. Překročíte to, co jste si mysleli. A vstoupíte do zkušenosti, kterou máme všichni. Jen je zakrytá vším tím, co si o své zkušenosti myslíme… co jsme se i ve škole učili, že si o své zkušenosti máme myslet…

Jenže všechno je jinak. Jak už to v neduálním Jiném světě chodí :-)

Pokračovat ve čtení…

Rupert Spira a neduální pohled na to, proč se vlastně tak trápíme (2. část)

Rupert Spira, neduální učeníV první části (najdete ji ZDE), jsem Vám řekla něco málo o Rupertu Spirovi, který je považován za jednoho z nejlepších a nejjasněji srozumitelných západních neduálních učitelů. Bohužel v České republice moc znám není. Žádná z jeho knih ještě nebyla přeložena do češtiny. A na youtube najdete jen pár videí s českými titulky.

Během let jsem si pořídila pár jeho knih (kindle verze můžete mít ve čtečce nebo počítači hned). Dokonce jsem měla to štěstí, že jsem cca před 5 lety byla na jeho jednodenním semináři v Londýně. A během uplynulých pár dnů jsem procházela spoustu jeho videí na youtube a řekla jsem si, že i Vám přiblížím to, co na nich zaznělo.

V první části jsem nastínila 2 způsoby, jak zacházet s vlastním utrpením (delší video, ze kterého jsem vycházela, najdete ZDE). V této části si o neduálním pohledu na příčiny utrpení řekneme něco víc. A v dalších článcích se pak budeme věnovat i dalším tématům a implikacích neduálního učení na každodenní život :-) (Tím dalším tématem budou mezilidské vztahy…)

 

Rupert Spira a proč se vlastně trápíme

Ať už se trápíme čímkoliv, nějakou maličkostí (která pro nás ovšem maličkostí vůbec není, jinak by nás netrápila), nebo něčím opravdu vážným (deprese, negativní diagnóza, trauma apod.), ta příčina je jedna jediná. A je obsažena v jedné jediné myšlence.

Napadne Vás, o jakou myšlenku jde?? Čím SAMI SOBĚ nejvíce škodíme?

Tou myšlenkou je: „Tohle nechci zažívat.”

Příčinou našeho utrpení není to, co prožíváme, ale právě tato myšlenka. Náš odpor vůči tomu, co prožíváme.

Jestliže v prvním článku (a videu) Rupert Spira popsal dva způsoby, jak se k utrpení postavit, v druhém videu (ZDE) probírá s jedním z účastníků způsob, jak se postavit konkrétně strachu. A znovu uslyšíte, že ve chvíli, kdy se člověk obrátí tváří v tvář tomu, co cítí, a nesrovnává nic s minulostí, ale je TEĎ v tom, co prožívá, se vší intenzitou toho, co prožívá, najednou se utrpení vytratí.

Už není ten, kdo trpí, a to, čím člověk trpí. Vzdálenost mezi subjektem a objektem (dualistická zkušenost) se rozplyne a člověk vklouzne do té neduální zkušenosti. Najednou zde není sebemenší impulz z té zkušenosti samotné odejít. Protože není kdo (žádný subjekt, žádná trpící osoba) by z ní odcházel. A jak říká Rupert Spira: „Right at the heart of your fear, you’ll find happiness (Přímo v centru svého strachu najdete štěstí)”.

 

Energetická povaha našich emocí

Pokračovat ve čtení…

Sdílení je jako cestování. Aneb železná opona se zvedá…

Všimli jste si? Když s Vámi někdo sdílí sám sebe, své příběhy, radostné i bolavé, ocitáte se najednou v úplně jiném světě. Každý si totiž žijeme v tom svém. Co člověk, to jiná dimenze bytí. Jiný světonázor. Jiné zvyky a rituály. Jiná kultura. Čím blíže geograficky a jazykově si jsme, tím více styčných bodů máme. Ale tím je také pravděpodobnější, že přehlédneme, v jak rozdílných světech žijeme.

Já si to uvědomím vždy, když se ocitnu na delším meditačním pobytu s ctnostným mlčením. Děláme totéž, jíme totéž, procházíme se na tomtéž místě – ale pak se ukáže, v jak jiném světě jsme vlastně žili. Ve světě naší mysli.

Spousta lidí zná bohužel sdílení jen jako „ten furt vykládá sám o sobě”, nebo „zas mě jen otravuje svými problémy jako bych neměl své… jako by všichni nějaké neměli”. Můžeme si za to tak nějak sami, ano. Zvykli jsme si jen stěžovat a ne se sdílet. A u druhých jen těžko dokážeme vidět něco, na co sami nejsme zvyklí…

Když mluvíme o sobě, obvykle jen proto, abychom prosadili sebe a své nápady a své pravdy. Vykládáme jen o svých vlastních přáních, nebo těžkostech. A zapomněli jsme, jaké to je naslouchat druhým. Zapomněli jsme, že jde o sdílení zkušeností, což je víc než sdílení faktů. A zapomněli jsme, že sdílení není sebestředné. Právě naopak.

 

Sdílení jde za Vámi a otevírá Vám nový svět

Když s Vámi někdo sdílí svůj svět, je to velký dar. I když on/a si třeba jen stěžuje. V podstatě ale dělá mnohem víc než to a je na Vás, zda si to v té chvíli uvědomíte.

Pokračovat ve čtení…

Strach nás jen straší…

… ale co když se mu to sakra daří?? :-) Hezky se řekne „Nic nepotřebuji a z ničeho nemám strach” (což bylo téma tohoto týdne), ale co když to máme říct tváří v tvář tomu, co FAKT POTŘEBUJEME a ČEHO SE DĚSÍME K SMRTI??

Uplynulý týden jsem se cákala v moři. Nebo v bazénu. Ne, na aquaerobic, ani na Titanic na pláži s polskými turisty jsem se zlákat nenechala :-) To není můj styl. Ale zato jsem tyhle aktivity vždycky pobaveně sledovala.

Co Vy? Účastníte se těchto turistických mecheche – hotelových animací?

Ne? – Taky Vám to připadá jako zábava pro ty, kteří se neumí zabavit sami? 

Ano? – Taky Vám to připadá jako zábava pro ty, kteří se nechtějí jen povalovat s knížkou na pláži??

Na článek o tom, čím vším může být dobrodružná dovolená v hotelu na albánské pláži, ještě během týdne zcela jistě dojde. Je to rozhodně zajímavé. Tento článek je ale shrnutím toho týdne a jeho tématu, který mi přijde jako jedna z největších výzev roku.

 

Pokračovat ve čtení…