Láska, se kterou neseme svůj kříž

Láska byla hlavním tématem léta. Vzpomínáte? V té době vládne element Oheň – srdce, láska a radost. V létě jsme se učili hledat radost jinde než ve vnějším světě. Učili jsme se milovat nepodmíněně. Na podzim se nám totiž tato schopnost šikne :-) 

láskaMilovat v létě je tak snadné. Teplo a slunce v nás probouzí radost. Dozrávají rudé třešně. Sladké jahody. V létě se opalujeme u vody, jezdíme na dovolené, poznáváme nová místa… a nové lidi. Kolik letních lásek kdo prožil??

Právě v létě máme možnost tu lásku v sobě objevit. A ve chvíli, kdy ji objevíte, už je jen na Vás, jestli se do ní naučíte vstupovat i bez toho léta, tepla, jahod, třešní, dovolené a letních lásek. Jestli pochopíte, že nic z toho ve skutečnosti nepotřebujete.

Poprvé jsem si to uvědomila před více jak 20 lety díky písničce George Michaela – Jesus to a child, kterou napsal, když mu zemřel přítel. Je to krásná píseň, která Vám neustále připomíná, že když jednou lásku poznáte… když jednou poznáte, že OPRAVDU něco takového jako láska existuje, už zůstává ve Vás. Toho druhého fyzicky nepotřebujete, abyste byli plní lásky…

A je to také více jak 20 let díky své cestě do Izraele a Jeruzaléma, kdy mi došlo základní Ježíšovo učení – když svůj kříž nesete s láskou, nese se mnohem lehčeji, než když ho nesete s odporem…

Jenže umíme něco takového vůbec?? Pokračovat ve čtení…

Mysl nic nechápe (Rupert Spira a neduální učení)

Obvykle očekáváme od naší mysli, že bude chápat. Že se bude učit, srovnávat, analyzovat… a chápat. Obvykle si myslíme, že to všechno musíme udělat, abychom pochopili.  A přitom Rupert Spira říká, že porozumění nevychází z mysli (video ZDE)… hmmm…

Jak říká, je to jako když vyprávíte vtip. Porozumění přijde mezi vtipem a smíchem. Něco se stane v té chvíli ticha. Vám to dojde. Nemusíte nad ničím přemýšlet. Prostě Vás to napadne. Podobně je to podle RS i v případě porozumění. Dojde k tomu ve chvíli, kdy přestanete přemýšlet. Kdy ho přestanete hledat v mysli. Ve chvíli, kdy mysl utichne, dojde ve Vědomí k porozumění – a to se potom promítne do mysli.

Ano, můžete tomu říkat inspirace…

Ano, můžete tomu rozumět tak, že žárovka ve Vaší hlavě se rozsvítí, až když se napojíte na rozvod elektřiny :-)

Mysl je ale zázračná

Sama možná nic nechápe, ale vzhledem k tomu, jak je provázaná s Vědomím, které je její podstatou, umí spoustu věcí. Když na to přijde… Pokračovat ve čtení…

Rupert Spira o tom, jak vyléčit sám sebe, a osvobodit se z tyranie svého Já (2. část)

Podařilo se Vám v 1. části tohoto článku objevit, kdo vlastně jste? Většinou jen číst ale nestačí. Je třeba hrát si se svým vnímáním, využít případně některou z meditací Ruperta Spiry. Případně i já sama jsem připravila 2 neduální videa – 2 videozkušenosti, které Vám mohou pomoci tuto zkušenost mít.

Pokračujme tedy dál tam, kde jsem Vám slíbila…

 

Nechat ze sebe vyplavit nánosy starých emocí a zvyků

K tomu u Ruperta Spiry slouží například jeho Yoga meditations. V podstatě jde o cca hodinové meditace, ve kterých Vás zavede do Vaší vlastní zkušenosti Vědomí a propojení.

Za prvé díky nim můžete zažít onen stav, kdy se Vaše Oddělené Já rozplyne. Kdy najednou zažijete, jaké to doopravdy je být TADY A TEĎ. Tj. ne někde, kde jste vlastně pořád v čase a prostoru, jak si obvykle ono tady a teď představujeme. Asi to tak také máte – tady je na tomto místě. A teď je v tomto čase, v přítomnosti.

TEĎ A TADY se ale ve skutečnosti nachází zcela mimo čas a prostor :-)

A tam není obvyklé pronikat. Obvykle ani nevíme jak.

Pokračovat ve čtení…

Rupert Spira a neduální pohled na vztahy

V předchozí sérii článků (první díl najdete ZDE) o Rupertu Spirovi a jeho neduálním učení vycházejícím z tradic indické advaity se můžete dočíst něco o tom, co dělat, když se trápíte. O oněch 2 způsobech  jak k utrpení přistupovat a o několika praktických aplikacích… 

Neduální učení nám ale může pomoci i v mezilidských vztazích. Pokud k druhým lidem budeme přistupovat s vědomím toho, kdo skutečně jsme (v tom neduálním pojetí), naše vztahy se dost zásadně promění.

A pozor, tady nejde jen o nějaké filozofické teorie.  Rupert Spira Vás ve svých videích obvykle zavede do Vaší vlastní zkušenosti. A v té zkušenosti můžete objevit, kdo skutečně jste.

To je na neduálním učení (alespoň tak, jak ho Rupert Spira podává) to nejcennější. Překročíte to, co jste si mysleli. A vstoupíte do zkušenosti, kterou máme všichni. Jen je zakrytá vším tím, co si o své zkušenosti myslíme… co jsme se i ve škole učili, že si o své zkušenosti máme myslet…

Jenže všechno je jinak. Jak už to v neduálním Jiném světě chodí :-)

Pokračovat ve čtení…

Rupert Spira a neduální pohled na to, proč se vlastně tak trápíme (2. část)

Rupert Spira, neduální učeníV první části (najdete ji ZDE), jsem Vám řekla něco málo o Rupertu Spirovi, který je považován za jednoho z nejlepších a nejjasněji srozumitelných západních neduálních učitelů. Bohužel v České republice moc znám není. Žádná z jeho knih ještě nebyla přeložena do češtiny. A na youtube najdete jen pár videí s českými titulky.

Během let jsem si pořídila pár jeho knih (kindle verze můžete mít ve čtečce nebo počítači hned). Dokonce jsem měla to štěstí, že jsem cca před 5 lety byla na jeho jednodenním semináři v Londýně. A během uplynulých pár dnů jsem procházela spoustu jeho videí na youtube a řekla jsem si, že i Vám přiblížím to, co na nich zaznělo.

V první části jsem nastínila 2 způsoby, jak zacházet s vlastním utrpením (delší video, ze kterého jsem vycházela, najdete ZDE). V této části si o neduálním pohledu na příčiny utrpení řekneme něco víc. A v dalších článcích se pak budeme věnovat i dalším tématům a implikacích neduálního učení na každodenní život :-) (Tím dalším tématem budou mezilidské vztahy…)

 

Rupert Spira a proč se vlastně trápíme

Ať už se trápíme čímkoliv, nějakou maličkostí (která pro nás ovšem maličkostí vůbec není, jinak by nás netrápila), nebo něčím opravdu vážným (deprese, negativní diagnóza, trauma apod.), ta příčina je jedna jediná. A je obsažena v jedné jediné myšlence.

Napadne Vás, o jakou myšlenku jde?? Čím SAMI SOBĚ nejvíce škodíme?

Tou myšlenkou je: „Tohle nechci zažívat.”

Příčinou našeho utrpení není to, co prožíváme, ale právě tato myšlenka. Náš odpor vůči tomu, co prožíváme.

Jestliže v prvním článku (a videu) Rupert Spira popsal dva způsoby, jak se k utrpení postavit, v druhém videu (ZDE) probírá s jedním z účastníků způsob, jak se postavit konkrétně strachu. A znovu uslyšíte, že ve chvíli, kdy se člověk obrátí tváří v tvář tomu, co cítí, a nesrovnává nic s minulostí, ale je TEĎ v tom, co prožívá, se vší intenzitou toho, co prožívá, najednou se utrpení vytratí.

Už není ten, kdo trpí, a to, čím člověk trpí. Vzdálenost mezi subjektem a objektem (dualistická zkušenost) se rozplyne a člověk vklouzne do té neduální zkušenosti. Najednou zde není sebemenší impulz z té zkušenosti samotné odejít. Protože není kdo (žádný subjekt, žádná trpící osoba) by z ní odcházel. A jak říká Rupert Spira: „Right at the heart of your fear, you’ll find happiness (Přímo v centru svého strachu najdete štěstí)”.

 

Energetická povaha našich emocí

Pokračovat ve čtení…

Sdílení je jako cestování. Aneb železná opona se zvedá…

Všimli jste si? Když s Vámi někdo sdílí sám sebe, své příběhy, radostné i bolavé, ocitáte se najednou v úplně jiném světě. Každý si totiž žijeme v tom svém. Co člověk, to jiná dimenze bytí. Jiný světonázor. Jiné zvyky a rituály. Jiná kultura. Čím blíže geograficky a jazykově si jsme, tím více styčných bodů máme. Ale tím je také pravděpodobnější, že přehlédneme, v jak rozdílných světech žijeme.

Já si to uvědomím vždy, když se ocitnu na delším meditačním pobytu s ctnostným mlčením. Děláme totéž, jíme totéž, procházíme se na tomtéž místě – ale pak se ukáže, v jak jiném světě jsme vlastně žili. Ve světě naší mysli.

Spousta lidí zná bohužel sdílení jen jako „ten furt vykládá sám o sobě”, nebo „zas mě jen otravuje svými problémy jako bych neměl své… jako by všichni nějaké neměli”. Můžeme si za to tak nějak sami, ano. Zvykli jsme si jen stěžovat a ne se sdílet. A u druhých jen těžko dokážeme vidět něco, na co sami nejsme zvyklí…

Když mluvíme o sobě, obvykle jen proto, abychom prosadili sebe a své nápady a své pravdy. Vykládáme jen o svých vlastních přáních, nebo těžkostech. A zapomněli jsme, jaké to je naslouchat druhým. Zapomněli jsme, že jde o sdílení zkušeností, což je víc než sdílení faktů. A zapomněli jsme, že sdílení není sebestředné. Právě naopak.

 

Sdílení jde za Vámi a otevírá Vám nový svět

Když s Vámi někdo sdílí svůj svět, je to velký dar. I když on/a si třeba jen stěžuje. V podstatě ale dělá mnohem víc než to a je na Vás, zda si to v té chvíli uvědomíte.

Pokračovat ve čtení…

Strach nás jen straší…

… ale co když se mu to sakra daří?? :-) Hezky se řekne „Nic nepotřebuji a z ničeho nemám strach” (což bylo téma tohoto týdne), ale co když to máme říct tváří v tvář tomu, co FAKT POTŘEBUJEME a ČEHO SE DĚSÍME K SMRTI??

Uplynulý týden jsem se cákala v moři. Nebo v bazénu. Ne, na aquaerobic, ani na Titanic na pláži s polskými turisty jsem se zlákat nenechala :-) To není můj styl. Ale zato jsem tyhle aktivity vždycky pobaveně sledovala.

Co Vy? Účastníte se těchto turistických mecheche – hotelových animací?

Ne? – Taky Vám to připadá jako zábava pro ty, kteří se neumí zabavit sami? 

Ano? – Taky Vám to připadá jako zábava pro ty, kteří se nechtějí jen povalovat s knížkou na pláži??

Na článek o tom, čím vším může být dobrodružná dovolená v hotelu na albánské pláži, ještě během týdne zcela jistě dojde. Je to rozhodně zajímavé. Tento článek je ale shrnutím toho týdne a jeho tématu, který mi přijde jako jedna z největších výzev roku.

 

Pokračovat ve čtení…

Najít vnitřní sílu, shodit ze sebe brnění a vyrazit do světa žít!

To je tématem 10 týdnů období elementu KOV, které tento týden začalo. Podzim je pro mě vždycky velkým dobrodružstvím. Rýpe do mě hodně hluboko, nutí mě vzdávat se toho, co už dávno nepotřebuju (stejně jako stromy shazují na podzim listí). Jo a na plodech podzimu bývá jasně poznat, jak moudře jsem na jaře sázela a jak pečlivě jsem v létě zalévala. Kolik slunce jsem svému životu dala, tolik sladkých plodů na podzim obvykle sklízím. Uvidíme, co letos. Kdo se chce na tuto desetitýdenní jízdu přidat, klidně může. Kdykoliv.

Přihlaste se do projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018 (je to zdarma)

Kolik vnitřní síly v sobě letos najdeme?

Vzpomínám, jak jsem před více jak 20 lety psala jeden ze svých textů (ani báseň, ani próza), jehož tématem byla odvaha vylézt ze svého opevnění. Ok, alespoň otevřít okna a vpustit trochu světla. Začít pomalu vymetat pavučiny. Ano, tak moc jsem se tenkrát bála :-) Řekla bych, že dnes už občas vyrazím na koni i mimo hrad a občas se střetnu se sousedy. Ale alespoň bez té železné košile stále ještě nevyrážím. Co kdyby na mě chtěl někdo zaútočit. Ale když i ona je tak těžká :-)

Náš život je poznamenaný všemi těmi ranami, které jsme kdy utržili. A je jich tolik!

Na některé si ani nevzpomínáme. Tak dávno se staly. Na některé si raději už nevzpomínáme. Tak nesnesitelně bolestivá by ta vzpomínka byla. Někdy nám nezbylo nic jiného, než si navléknout to brnění a zavřít se za vysoké hradby, abychom svá zranění uchránily před dalšími bolestivými doteky.

 

A proč ji vůbec hledat? (pokud chcete toho správného partnera třeba?)

Pokračovat ve čtení…

Nějak to přežít…

Měla jsem tento týden zajímavý rozhovor. 

Rozhovor o křižovatce, na které někdy stojíváme – jít dál po té cestě, která před nás klade ohromné výzvy, nebo si vybrat nějakou pohodlnější?

Kdo ví? Třeba to bude nad naše síly. Ale třeba také ne? Balancujeme nad propastí a říkáme si, zda zvládneme přejít tu zamlženou stezku. Jak dlouho takhle zamlžená zůstane?

Ale co když je na druhé straně cesty jasno? Co když cesta vede do úchvatných míst?? Co má pro mě větší cenu – bezpečí chaty, nebo radost z překonání vlastního strachu? Radost z vědomí, že zvládnu víc, než jsem si kdy myslela? (Ale zvládnu??)

 

V životě nejde o přežití

Vzpomněla jsem si na svůj zážitek z Dhahabu (Dhahab aneb jak se dostat z Egypta bez peněz). Je to pro mě už cca 20 let přelomový zážitek. Onen pocit klidu uprostřed bouře. Pocit ochrany uprostřed životně ohrožující situace (hlad, žízeň…).  Od té doby vím, že v životě nejde o přežití. Minimálně v mém životě ne :-) Vždy se najde někdo nebo něco, kdo mě podrží. Ty nejdrsnější okamžiky se nám často v životě objevují ne proto, aby nás ohrozily, někdy ani ne proto, aby nás posílily, ale prostě proto, aby nám ukázaly, že ve skutečnosti nejsme na nic sami, i když se nám to zdá….

Máme podporu. Neděje se nic, co by se dít nemělo. A cokoliv se děje, děje se proto, abychom v tom objevili lásku Života k nám. Dává nám to nejlepší. Ale my se dožadujeme svých vlastních jistot. Láska Života nám totiž bere to, co považujeme za důležité, a tlačí nás na ty cestičky nad propastí.

Pokračovat ve čtení…

Desetidenní kurz meditace vipassana (Goenka) – blbé návyky a jejich rozpouštění :-)

Co se s Vámi na takovém kurzu vlastně děje? Po té vnitřní stránce…

Pokud chcete vědět, jak to na kurzu vypadá po té vnější stránce (pravidla, zkušenosti, pozitivní i negativní, mé i jiných), nachystala jsem pro Vás speciální článek – rozcestník. Tam to všechno najdete. Můžete si udělat představu, co Vás čeká, a možná nahlédnete i do toho, co se tam vlastně s Vámi uvnitř může dít… jaké návyky se tam učíte odbourávat a jaké návyky Vám mohou stát v cestě si kurz naplno užít se vším, co Vám může nabídnout.

Meditace Vipassana (Goenka) – na co se tak člověk může těšit?

 

Vipassana a čchi kung stylu Orel v hnízdě

Goenka často mluví o tom, že na kurzu probíhá operace mysli (bez anestezie, chachá) :-) Ale co to vlastně znamená a jak to probíhá? V tomto článku popíšu můj osobní pohled daný mým praktikováním čchi kungu (styl Orel v hnízdě).  Je to jen jeden z mnoha úhlů pohledů a zcela jistě ne úplný. Ale mně právě orlí čchi kung hodně pomáhal si uvědomovat smysl toho, co tam děláme. 

Je to vtipné, protože když jsem jela na první kurz, musela jsem slíbit, že na kurzu čchi kung dělat nebudu. (Během kurzu se má člověk věnovat jen dané technice, aby její benefity vnímal nepromíchané s ničím jiným.) Jaké ale bylo mé překvapení, když samotná technika nebyla nic jiného než to, co někdy během hodin čchi kungu ve stylu Orel v hnízdě děláme :-)

divoký kůň, návyky

Čištění mysli I – zkrocení divokého koně mysli

První 3 dny kurzu jsou velmi důležité! Ale také velmi náročné! Berte to v potaz, když si budete první 3 dny říkat, kde že jste se to ocitli a co to vlastně děláte?? Co je to za divný sadomasochismus? :-)

První 3 dny (a půlku čtvrtého) praktikujete meditaci anapána (tedy ne vipassanu samotnou). Sledujete dech. Zcela přirozený dech. A další dny přidáváte pocity na nosu a pod nosem.

Postupně se tak dostáváte do kontaktu sami se sebou. Překonáváte své první běžné návyky – odbíhat k vnějším objektům v snaze najít v nich štěstí nebo ochranu.

Dech je něco tak prostého! Něco, co právě z tohoto důvodu často tak přehlížíme! Jenže to je jako přehlížet drahokam v kupě kamení…

  • Dech je pro Vás kotvou, na které se můžete udržet, když Vás budou chtít proudy myšlenek odvést od přístavu, ve kterém jste.
  • Dech je pro Vás nástrojem k vědomému uvolnění.
  • Dech je hlavně něco, co máte neustále s sebou.

První 3 dny tu nejsou pro to, abyste si říkali, jak strašní meditující jste, že Vám se na ten dech nejste schopní soustředit déle než pár nádechů. Ty první 3 dny jsou tu od toho, abyste začali svého divokého koně mysli krotit. Někdo má koně divočejšího a jde to holt hůř. No a co?? Nejste to Vy, je to jen kůň a návyky, které je možné změnit. Je tedy kontraproduktivní se stresovat. Budete se jen cítit jako lúzři. Radši si s tím trochu pohrajte.

Pokračovat ve čtení…