Bojím se. Ale ze všeho nejvíc si přeji vidět jinak…

… když má totiž člověk chuť se vším praštit, může být právě tohle ten jediný způsob, jak z toho ven.

Slogan uvedený v nadpisu článku mě provázel druhý týden projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Byl to jeden z mnoha, které na tento týden připadly v rámci Kurzu zázraků. A byla jsem za ně vděčná. Protože téma týdne bylo „Je Váš strach oprávněný?” A s čistým svědomím tedy můžu říct, že za celé 4 roky, co tohle dělám, se tenhle týden zařadil na roveň těm nejnáročnějším. Ufff. Jsem ráda, že je za mnou… a zdá se, že opět úspěšně… dvojité uff…

Pokud jste se do projektu přidali, jak se strach projevil v tom Vašem životě?? Zjistili jste, čeho se nejvíc bojíte a proč? Zjistili jste, jestli je ten zakopaný pes spíš v tom, že máte ve zvyku malovat čerty na zeď, nebo spíš v tom, že se prostě jen musíte naučit plavat, když chcete lézt do vody??

 

Čeho se bojíš?? Bojím?? Bojíme??

Já vlastně celý týden nebyla pořádně schopná identifikovat, čeho se bojím. Neměla jsem ani pocit, že se něčeho bojím. Jen jsem měla silný pocit, že „s tímhle se prostě nemůžu zaboha smířit!” Ani jsem nebyla naštvaná. Spíš smutná. Zahnaná do kouta. Nevěděla jsem, co si s tím počít. Měla jsem jen dvě alternativy – buď se vším praštit, protože na to nemám, nebo se utrápit k smrti. Díky Kurzu zázraků a zábleskům jasnosti mysli se objevovala i ta třetí alternativa – prostě zjistit, že na to mám. Nedělat ukvapené závěry a najít v tom houští onu skrytou cestičku, jak se přestat trápit. Osvobodit se. Tak nějak se tomu říká, ne? :-)

Tu cestičku jsem hledala různě. První záblesk se objevil už minulý týden (vzpomínáte na ten příběh o zázračně uzdraveném Clemensu Kuby, který skončil na vozíku s poraněnou míchou a navzdory doktorům chodí??). Mental Healing je úžasná knížka, ale já tento týden zjistila, že musím jít ještě dál a propsat se k uvolnění jinak. Tak, jak jsem zvyklá. Tak, jak to roky dělávám ve svých denících nebo i tady na blogu, nebo kdysi před 20 lety ve svých básních (ty jsou dnes v té e-knize Žít je umění milovat).

Takové propsání se k vyřešení svého problému může být úžasné – když ho doplníte pojídáním pořádného ovocného dortíku v Rebiu :-) 

Cestičku z problému ven jsem hledala i jinde a jinak…

Kurz zázraků. Už jste o něm slyšeli?? Možná pokud jste četli nějaké knížky od Eckharta Tolleho. Tam jsem o kurzu asi slyšela poprvé. Přivedla mě k němu ale před koncem roku 2017 Lisa Natoli. V její databázi jsem od té doby, co dělala online rozhovor s mým oblíbencem Rupertem Spirou, moderním učitelem neduální nauky. Právě Kurz zázraků Lisa dělá.

Proč mě zaujal? Protože je to křesťanská varianta neduálního učení. A já si řekla, že k indické advaitě Ruperta Spiry a buddhistickému dzogčhenu tibetského učitele Namkai Norbu je nejvyšší čas nahlédnout prakticky pod pokličku i křesťanskému náhledu a také tomu islámskému (súfismus). Teorie v rámci studia religionistiky je prostě jen teorie. Před časem jsem o neduálním učení a srovnání indického a buddhistického přístupu psala odborný religionistický článek. Závěr byl sice podložený i mým osobním poznáním a chápáním, ale není nad to ho podložit hlubší a širší praxí :-))

S Kurzem zázraků jsem začala pracovat už 1.1., přesně jak Lisa Natoli doporučovala. V rámci knihy Kurzu zázraků existuje celá praktická část – 365 krátkých úkolů. Na každý den jeden. (Našla jsem si online verzi denních lekcí na stránkách A Course in Miracles – ACIM). A jsou fakt dobrý… 

A mé poslední želízko v ohni byl víkendový dzogčhenový kurz, praxe i teorie. To člověku vždycky projasní mysl i energie v těle. Zatímco pátek a sobota pro mě ještě byly docela náročné, v neděli se už začalo projasňovat :-)

Teď na konci týdne můžu říct:

Vím, čeho se tak bojím. A vím, že ničím nepraštím, protože před bubáky se neutíká. A protože před tím, co jako bubák vypadá, utéct můžu, ale před životem se utéct nedá…. 

 

A co mi tento týden udělalo radost??

Kromě v podstatě meditačního víkendu, na který jsem se těšila snad od pondělí??

Tedy jestli mě něco tento týden drželo na nohou, tak to byla zcela jistě má práce. Nejenže mě na chvíli zaměstnala, ale obvykle se na hodinách angličtiny, které učím, i dost nasmějeme. A smích, jak  známo, léčí :-) Navíc mám naštěstí tu povahu, že své nálady nevnáším mezi lidi. Zatímco doma bych měla sto chutí zalézt pod deku a tvářila bych se velmi velmi chmurně, polapená v problémech, které se snažím rozmotat, tam venku srším úsměvy :-) A upřímnými. Prostě jsem ten smíšek, no :-)

A pak orlí čchi kung. Samozřejmě. V úterý, ve středu i ve čtvrtek, kdy vedu hodiny pro pokročilejší i začátečníky, mi ty hodiny byly vždycky kotvou. Okamžiky, na které se můžu vždycky těšit, protože mě zcela jistě velmi rychle hodí do absolutně uvolněného stavu. Ať se bojím čehokoliv, na těch 90 min mám a vždycky jsem měla šanci na to zapomenout. Kolikrát jsem právě díky orlím praxím už dokázala strachu postavit, ani nepočítám…

A pak už jen co nejrychleji domů za manželem, který mi taky svým klidem a dobrou náladou dodává sílu. A oddechnout si s myšlenkou: „Přečkala jsem další den.”

Jak jste si tento uplynulý týden užili Vy? Jak moc náročný byl? Jak moc radosti Vám přinesl? Jak moc smutku a překážek??


Článek je součástí ročního projektu STROM ŠTĚSTÍ 2018. Jde o shrnutí 2. týdne věnovaného tématu JE VÁŠ STRACH OPRÁVNĚNÝ? v rámci elementu VODA. Harmonizace tohoto elementu v nás probouzí vnitřní jistotu a odvahu žít život svobodně. Jde o jeden z 5 klíčů k vnitřnímu nepodmíněnému štěstí v neduálním Jiném světě nepodmíněnéhoChcete se do projektu přidat také a každý týden dostávat ten svůj plánovač/motivovač s tématem a mottem týdne a začít sledovat, co to udělá zase pro změnu s Vámi?? No problem :-) Bližší informace najdete na stránce STROM ŠTĚSTÍ 2018 – čas na opravdovou změnu od kořenů. Přečtěte si, co všechno Vás bude tento rok čekat, a přihlaste se. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *